Režie:
Jakub ŠmídScénář:
Lucie BokšteflováKamera:
Vidu GunaratnaHudba:
Pavel KopeckýHrají:
Tereza Ramba, Igor Orozovič, Petr Stach, Luboš Veselý, Pavel Gajdoš, Jakub Gottwald, Alena Hladká, Denisa Barešová, Oldřich Hajlich, Marika Šoposká (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Co s životem na ostrově, kterému hrozí záchrana? Johanka (Tereza Voříšková) je majitelkou kavárny s názvem Laputa, která - jako stejnojmenný létající ostrov z knihy Gulliverovy cesty - je jejím ostrovem. Bude jí stačit k pocitu úplnosti a štěstí? Johanka zkoumá, co si počít v bezbřehém prostoru dospělého života, na jehož začátku se ocitla. Rodina jí příliš nepomáhá, kavárenští hosté přicházejí každý s nějakou svou potřebou a nějakým svým sobectvím - jejich postavy mají být obrazem generace. (Česká televize)
(více)Recenze (121)
Dokázal bych si to představit jako divadelní inscenaci nebo televizní film, který by byl nutně přepsán a orientován na scény v (pražské) kavárně. A nesmělo by se to brát až příliš vážně. O tomhle (o čem?) se baví naše generace? Takhle vlastně moc nevím. ()
V jednu chvíli jsem myslel, že Voříšková ukázala kozy, ve finále to bylo místo bradavky znamínko těsně nad. No každopádně by to bylo určitě to nej z celýho filmu. Ten je totiž naprosto o ničem, bez příběhu, zápletky i konce. Všechno se točí kolem toho, že hlavní hrdinka neví co chce. S jedním jebe a žárlí na něj, druhýho, kterýho jebala, jí odjíždí, třetí jebač se jí oženil v zahraničí a čtvrtej, kterýho by jebat možná chtěla, jebe manželku. Odpady dávám fakt jen vyjímečně, ale tohle hodně hrozilo. Jen kvůli Voříškové, která bude na ojebání snad i v devadesáti, to posunu trošku nahoru. ()
Že umí Tereza Voříšková hrát vím už od druhé série Terapie a tady to jen potvrzuje. Někdo může říct, že to je o ničem, ale mě se to hledání, nehledání jak vlastně žít z nějakého důvodu líbilo. Fragment ze života barmanky Johanky u mě tedy lehce nadprůměrně. ()
Další z mnoha nových českých sraček, kterou jsem nedokoukal.Kdo dává "tvůrcům" na tohle prachy je mi záhadou a kdo je nechá "tvořit" ještě větší.Voříšková, odstraň si tu odpornou bradavici, kdo se má na to dívat. ()
Asi jsem na film moc stará, ale bylo to o hovně a navíc strašná nuda. Je mi úpně jedno s kým si Johanka vrzla a to, že neví kam v životě dál , mě taky za srdce nevzalo. ()
Znáte takové ty Facebookové statusy nevyrovnaných přátel, které si říkají o reakci "Co se stalo?" a potom se dozvíte, že "nic, tady to řešit nebudu". Takhle stejně otravnej ten film je. Generační výpověď bez výpovědi o generaci. Vlastně to jenom obecně naplňuje definici generační výpověďi jako stránka na wikipedii, pokud teda nějaká taková existuje. Fňuky, fňuk, feels bez jakýhokoli twistu, gimmicku nebo, a to je zřejmě nejhorší, mladistvýho progresivního filmařskýho nápadu a elánu, celý poháněný úsměvnou představou, že moje emoční rozpoložení je natolik důležitý, že ho potřebujete vy všichni vidět a ještě za to zaplatit. ()
A máme tu zase další zbytečný český film, který do kina zabloudil víceméně omylem. O to více mě zamrzí, že všechny řemeslné složky jsou v pořádku, ale režie a scénář jsou jak z jiného vesmíru ignorující všechna pravidla aniž by přinesly něco nového či originálního. A zase je to všechno jedna velká rozhlasová hra, kde se rezignuje na vyprávění obrazem. Debut, který nemá co říct aneb český chcípácký film pokračuje. ()
Tak jsem to asi nepochopil nebo jsem čekal něco dost jiného, ale tady to jsou dvě * čistě jen za Terezu Voříškovou. S hodně přimhouřenýma očima se to dá považovat za sondu do života jedné mladé holky, která v jakési kavárně (lépe řečeno zaplivaném ošuntělém doupěti) dělá od nevidím do nevidím, přespává ve snad ještě ošuntělejší části toho doupěte v jakési nudli, kde se sotva otočí, a přitom se pořád nemůže rozhodnout, s jakým chlapem se má dát dohromady, až na ní nezbyde žádnej. Pokud je to jinak, tak jsem to opravdu nepochopil, protože mi to připadá jako poněkud zbytečný počin, ač po technické stránce docela dobře zvládnutý. Ale neděje se tam opravdu nic. Jediná živější pasáž je tam, kde Johanka bumbala trochu víc bílého rumu než by měla a nakonec skončila pod barovým pultem. No, a to je trochu málo. Znova bych se na to podíval, snad jen kdybych se dozvěděl, kde k tomu najdu konec. Protože poslední záběry teda za konec nepovažuju. Pokud to mělo skončit takhle, tak to snad nemuselo vůbec vzniknout. Několika aspekty mi to trochu připomíná Můj vysvlečenej deník, ale ten měl aspoň nějaký děj, příběh, tohle je jedno velké prázdno. ()
Nudná a ne dobře zpracovaná sonda do života zniděných a ztracených lidí. Sám film se ale úspěšně v nudě a neůspěchu ztrácí sám, herci stejně tak. Ztracený čas... ()
Tento film má dvě věci, které jej tvoří jedinečným. 1) Dvakrát se v něm malovalo a ani podruhé to nebylo vidět. 2)Všechny postavy (naschvál neříkám charaktery, protože ty tu skutečně nejsou) mě neuvěřitelně srali. ()
To je tak strašlivě nesympatická herečka... A nekvalita toho filmu tomu taky nepomahá. Zbytečnost. ()
LAPUTA - v názvu se skrývá La puta - Děvka. Půvabná hospodská ve svém odpudivém pajzlu, plném pochybných individuí, z nichž, ale i z jiných, si vybírá do postele. K tomu stářím zmoudřelá babička ji masíruje, dění zpestřuje vykládání tarotu. K čemu to všechno a kam to míří? Inu jak říkal před sto lety Váchal: Svět se řítí do ďáblovy řiti. (Za půvabnou-jak dlouho ještě při tom způsobu života?-hospodskou aspoň hvězdička -:) ()
Film by sa mal volať La Puča (alebo Putana), pretože takých sprostých kačen ako hlavná predstaviteľka je tak mnoho ako cigaretových ohorkov a odpadkov pod oknami cigánskej bytovky. Ale to som už odbočil. Otázka je prečo som to dopozeral až do konca. Asi som chcel vedieť ako moc jeblý je tento film a ako veľmi jeblá bola scenáristka. ()
Podle mého velmi slušný debut režiséra Jakuba šmída. Celý film se točí především kolem postavy Johanky, kterou ve své životní roli ztvárnila Tereza Voříšková. Neznám přesnou stopáž jejího výskytu na plátně, ale bude velmi výrazná. Není tak divu, že byla z premiéry patřičně nervózní. Myslím si ale, že v té zkoušce obstála na výbornou. Film se zaměřuje na určitou skupinu lidí dnešní doby, její problémy, vlastosti a způsob života. A je pravda, že se v lecčems poměrně trefil. Málokdo z nás by asi ve svém okolí nenašel alespoň některý z osobních příběhů. Trochu se nabízí paralela například se Samotáři. Jen s tím, že tady jsou ostatní osobní příběhy marginální a neprolínají se, ale vztahují a točí okolo hlavní postavy. Možná že bych snad ve finále čekal nějaké rozuzlení, nějaké "a pak přijel princ na bílém koni a žili spolu šťastni až do smrti", ale...to je velká neznámá ke které nám definitivu poskytne obvykle až ta smrt, a do té doby nám život přináší spoustu nových dní a v nich milá i nemilá překvapení. Takže i závěr z mého pohledu v pořádku a neohraný. ()
Po technické stránce se jedná o velice zdařilý počin, kamera i hudba, ta správná barová jazzová, mají něco do sebe. Jenže zase debut bez děje, užvaněný, ačkoliv někdy i relativně vtipně, kde se scenáristka a režisér snaží vytvořit jakousi generační výpověď a převelice kážou. O tom, jak je mladá generace bezradná, nerozhodná a snaží se nalézat smysl života v rané dospělosti. Hlavní hrdinku ztvárnila skutečně výtečně Tereza Voříšková. Pro mě absolutní jednička a tím pádem oprávněná nominace od ČFTA, ale nemohu si pomoci, ve druhé sérii Terapie to bylo ještě o level výš. Každopádně nesmím zapomenout, že nejen ona, ale také mě velmi potěšil Luboš Veselý a kazatelská etuda Ivany Chýlkové. Přesto mi film přišel často fádní a když už jsem použil frázi -generační výpověď- , tak v tom u mě vítězí Hany z loňska, i když tam je to stejně nesmyslně užvaněné, ale ještě o úroveň lepší a především dynamičtější zpracování. 50% ()
Pre mňa temer nepozeratelné a nezachráni to ani Tereza Voříšková. Jakub Šmíd musí na natočenie sondy do hlbín duše ešte počkať a získať cit pre podstatné veci. Inak to bude zlátanina o ničom, kde si každý musí pridať svoje spomienky na niečo, čo možno ani nezažil. ()
Film plyne od ničeho k ničemu. Ani se tak moc neděje, konverzačka s několika trochu vypjatějšími scénami. A přesto přinutí diváka k zamyšlení. Hlavní klad filmu - na nic si nehraje, příběhy protagonistů jsou naprosto uvěřitelné. A tak divák vydrží dokoukat se až do konce a nevadí mu, že na konci filmu může být děj tam, kde začal. Je to dost nebo málo? ()
No, aspoň že tam byla ta Terezka, že se bylo na co koukat, protože jako film to teda bylo fakt o hovně. Nedokážu pořádně popsat proč, určitě kvůli ní, možná i kvůli tý partě jejích štamgastů, ale sledoval jsem to a nedokázal se od toho odtrhnout, takže nakonec to vlastně asi zas tak špatný nebylo. 65%. ()
Tak toto bol velky omyl.Film totalne o ničom.Strata času. ()
Klíčem k filmu je text, jejíž autor je určen jako Čt, tedy že postavy mají být obrazem generace. To je bohužel ale dost smutný obraz. Současná generace je totiž zobrazena, a nutno dodat, že ani náhodou poprvé, jako generace ochlastů schopných se jen ožírat, toužících po možnostech neustálého nic nedělání a jedinou činnost, kterou naopak dělají často a rádi je sex. S kýmkoli, kdekoli, na tom ostatně nezáleží. Je to jediná činnost, kromě neustálého ožírání se, kvůli které jsou ochotni někam dojít. A přesně taková je Laputa. Provozování baru stojí na alkoholicích, kteří do něj chodí. Hlavní postava neví co se sebou. Když ji nebaví opíjení se anebo naopak střízlivé zírání na opíjející se, chce si zařídit masážní salón. Když ale zjistí, že aby mohla masírovat, musí také něco umět, docela jí to nápad znechutí. Hlavní hrdinka je vlastně kapitola sama o sobě. Je jí de facto jedno s kým bude spát, protože je ochotná vyspat se s každým, kdo má pro ni vlídné slovo. Zamilovaná je asi do tří týpků zároveň. Děj skutečně není bohatý, je spíše s podivem, že se tvůrcům podařilo jej natáhnout na 93 minut. Scénář tím pádem taky utrpěl, neboť ani ten není obsáhlý a rozhodně divák neuslyší žádné zapamatování hodné myšlenky. Slabá je i hudba a tak potěší snad jen výkon Terezy Voříškové, ale spíš, než fanoušky filmu, pokud se tací vůbec najdou, její osobní fanoušky. Pokud má být Laputa výpovědí o české generaci, pak to není ani na panáka, ale rovnou na celou flašku. Kdyby ale film natočen nebyl, česká kinematografie by rozhodně neutrpěla ztrátu, spíše naopak. ()