poster

Perfektní den

  • Španělsko

    A Perfect Day

  • Španělsko

    El pozo

  • Slovensko

    Perfektný deň

Drama

Španělsko, 2015, 105 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • elanius
    *****

    (23/2016) / Ťažká téma, hlavne s ohľadom na rozsah zápletky, lokalitu a obdobie. Zrealizované s úžasnou ľahkosťou. Na tak malom priestore skvele vyzneli herci a prirodzene pôsobiaci scenár na čele s dialógmi. Tim Robbins a Benicio del Toro dostali do rúk originálne postavy a výsledok stojí za to. Páčilo sa mi ako väčšinu filmu pomaly plynúce tempo dalo vyniknúť pár emotivnym okamihom, ktoré nútia sa zamyslieť nad osudom reálnych ľudí postihnutých vojnou na Balkáne a nad častokrát beznádejnými až "kocúrkovskými"situáciami. Celkom som bol rád, že film sa nebojí ani humoru a docela odvážneho soundtracku, inak by bol Perfektný deň hlavne hnusne depresívnym dňom. Mne tá kombinácia subjektívne sadla a aj si myslím, že filmu prospela. Záverečná obrazová koláž, ktorá pekne vypointovala zdanlivo nepodstatné dejové epizódky je takou malou čerešničkou na výbornom filme. (9/10)(4.2.2016)

  • Othello
    *****

    Balkánský konflikt doposud ve velké míře přitahoval spíše režijní fňukaly, kteří terorizovali obecenstvo vlastní konsternovaností nad tím, jak za pár kopci od 'civilizované' Evropy se začaly zase znásilňovat uřezané lidské hlavy. Perfect Day je tak světlem na konci tunelu tím, že aniž by přehlížel drastický, nesmyslný charakter celé situace, přistupuje k němu jak postavy z reklam na colu, které říkají, že nemá smysl přemýšlet nad tím co bylo a bude, ale co se děje právě teď. Tento přístup ale není zúročen primárně ve vztahu k celému balkánskému průšvihu, ale je znázorněn skrze osobní nešvary hrdinů a jejich vztahových peripetií. Tenhle zdánlivě egocentrický přístup naopak chytře demaskuje celou válku jako bordel na kolečkách a tamní dobrovolníky jako asociály, kteří to všechno dělají nikoli pro to, aby realizovali lepší svět, ale spíše aby realizovali sami sebe.(19.4.2016)

  • BoXBe
    ****

    A Perfect Day vyznívá pro dlouholetého diváka dokumentů z Jednoho světa možná už krapet jinak. Ne proto, že bych tlačil tendenci rozlišovat mezi reálností a příběhem nebo se nějak snažil hyperrealisticky hodnotit příběh a lidi na plátně, ale spíše proto, že ty dokumenty mají prostě jiné kosti a jiné maso, protože jsou tak i točeny a zážitek z nich je prostě silnější. Každopádně se dá o Perfect Day říct, že co by černým humorem odlehčeným dramatem, je film hodně v pohodě a musí potěšit nejednoho diváka s otevřeným večerem a dobrou náladou. Už jen proto, že na rozdíl od americké produkce, ani jednou nepřetlačil scénář na pilu a nikdy nepřepnul napětí. Tu a tam tam lehké napětí nebo drama bylo, ale v klidu vyřešeno, bez stresu, celkem si to cením. A dobře jsem se zasmál, několikrát pokroutil hlavou, občas užasle zíral na magickou krajinu a příjemně se bavil s hlavními protagonisty, které režisér vybral dokonale, protože sehráli přesně, co se od nich očekávalo. Hodně jsem si to užil a jsem moc rád za doporučení ;)(4.9.2016)

  • alchac
    ****

    Budík řve a já se cítím ospaleji, než obvykle. Mechanicky vykonám několik nezbytných úkonů, aby se mi ta mizerná čarodějnice z přízemí (dříve osoba přezvědná) zase nesnažila chrstnout svěcenou vodu do xichtu. Vykročím z bytu a na poslední chvíli stihnu zamanévrovat pravým chodidlem tak, abych ušetřil podrážku zaplutí do čerstvého pozdravu psího mazlíčka některého z milých sousedů. Má záda, která se ještě zcela neprobrala, kvitují mou nadfekální akrobacii frenetickým praskáním a intenzivním pícháním v bederní oblasti. Dělám si poznámku, že nesmím zapomenout koupit dva špekáčky a jed na krysy. Tramvaj zavírající své dveře přesně v okamžik, kdy vcházím na refýž, mě nechává již zcela chladným. Prudce projíždějící nákladní automobil mě po nočním dešti pro změnu nechává od kolen dolů zcela mokrým. Blahopřeji si, že jsem se nenamáhal čerstvě vyprané kalhoty včera žehlit. Další tramvaj podezřele dlouho nepřijíždí. Kontroluji čas a zjišťuji, že jsem včera musel budík omylem instruovat, aby mě probral o hodinu dříve, než jsem měl v plánu. Po otevření dveří svého pracoviště si rozbíjím nos nárazem na neprostupnou stěnu vytvořenou něčím, co patrně zbrojní inspektoři OSN v Saddámových skladech krutě přehlédli a co se pro mě nepochopitelným způsobem dostalo do řvavě nalakovaných drápů drahé kolegyně, která tuto ženevsky zakázanou substanci začala využívat jako parfém. Během štěbetavého líčení jakéhosi velmi závažného problému jinou důležitou osobou z našeho ústavu, ve kterém se mi po deseti minutách konečně podaří zorientovat (v problému – pokusy zorientovat se v ústavu jsem vzdal z důvodu ochrany zbytků své příčetnosti už velmi dávno), se zaujetím pozoruji na stropě bezprizorně se vyskytující skobu. Přemýšlím, zda by v kantýně dopoledne nemohli krom ohřátých pochutin, které neuspěly jako včerejší oběd, mít tak metr a půl provazu. Pokračující štěbetání mě nutí s úsměvem sevřít prsty na stolním telefonu. Nenápadně vytahuji telefonní kabel na stůl. Štěbetavá je sice zcela v souladu s ústavními standardy hmotnostně nadstandardní, ale kabel snad pár minut vydrží. Nebezpečné přiblížení se chemické Alí mě ovšem na poslední chvíli nutí se stáhnout do bezpečného zázemí v blízkosti otevřeného okna, které je naneštěstí zamřížované a navíc nepoužitelně nízko. Zbytek dopoledne již míjí v poklidném tempu narušeném jen několika mylnými telefonáty cikánsky znějícího Dona Corleoneho, který se se zarputilou vytrvalostí zkušeného plenitele sociálních dávek, schopného prorazit i druhdy neprostupnou defenzívou naší post C und K byrokracie, dožaduje rozhovoru s „phanem Fhrábníčkem.“ Během oběda v sauně naší odérem zkyslých brambor a žluklého tuku provoněné stravovny v duchu blahořečím místním kuchařům, které jinak podezírám z tajného paktu s gastrology a pohřebními ústavy, že se jim podařilo mé chuťové buňky již před dávnou dobou kompletně vyvraždit. Odpoledne pak přichází zlatý hřeb dne v podobě několikátého mnohahodinového (a opět zcela marného) pokusu přesvědčit jednu z ústavních Sekt (nazývaných oficiálně ovšem zcela nevýstižně "Sekcemi"), že nahlašování problémů s tří a víceměsíčním zpožděním od okamžiku jejich výskytu nám poněkud ztěžuje jejich následné řešení. Po návratu z pracovního Tartaru nacházím přede dveřmi své oázy klidu důkladně rozpatlané a na troud vysušené zbytky ranní psí překážky, načež si uvědomuji, že jsem zapomněl na to nejdůležitější, tedy na koupi jedu na krysy. Při večerním sledování Perfektního dne se mi pak ve vykotlané lebce rvou Lou Reed a Thom Yorke (což pro mě není Žádným Překvapením) a já s Benýčiem souzním naprosto dokonale. P.S.: Bázed on a trů story. Vše.(5.5.2016)

  • dee-key
    *****

    Perfektní den je podle všeho drama z Balkánské války a já se u něj parádně pobavil, kvůli čemuž se cítím trochu jako magor. Překlasifikovat to na černou komedii, cítil bych se trochu líp.(15.4.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace