Café society

pro mě nejslabší novodobý Allen.Atmosféra zlatého hollywoodu má svoje kouzlo,je tu spousta známých tváří,ale jinak jde o nudnou a ne moc záživnou konverzačku se zbytečnými a nevyužitými odbočkami,kde i jinak výborné mistrovi dialogy hodně zaostávají.zklamání...40% (01.12.2016)

Neurazí, ani nenadchne, takový mi přišel tenhle film. Když chcete jen vypnout a kouknout se na něco odpočinkového, co není úplná blbost, tak tohle bude fajn volba. Jinak mi přišlo, že se ve snímku vlastně nic moc neděje, nic moc vám neřekne a to co řekne je to, co jste byli schopní si domyslet, pokud jste si předtím přečetli o čem že to má být. Film má ale příjemnou atmosféru a Jesse Eisenberg v roli Bobbyho byl určitě dobrá volba. (12.12.2017)

Povrchní tuctová romance obalená v sentimentálním pozlátku meziválečného Hollywoodu. Jesse Eisenberg hraje zatím tu nejotravnější variaci allenovského archetypu hlavního hrdiny - sebestředného otrapu, o jehož šarmu vás musí přesvědčovat nadbytečný vypravěč. Navíc Bobbyho románek s Vonnie působí i ve světle hollywoodské povrchnosti jako čirá fikce, což je trochu problém, když na něm stojí zápletka celého filmu. Jedním z důvodů může být i to, že Kristen hraje znatelně lépe, má-li ve svých scénách za spoluhráče Carella. Zbytek ansámblu (bohužel včetně Blake Lively) je tu do počtu a rozmnělňuje film hloupými vložkami a vyloženě teatrálními scénami (Jeannie Berlin jako Bobbyho matka je obzvláště úděsná), takže i při přiměřené stopáži se to nepřiměřeně táhne. Škoda. (26.09.2016)

Woody Allen je pro mě režisérský a scenáristický génius a jsem jedině ráda, že i ve svém věku neustále natáčí nové a nové filmy. Nebudu lhát Cafe Society jsem se bála, hlavně proto, že Woodyho dva poslední filmy se mi vůbec nelíbili, ale díky bohu se zase vrátil ke svým původním nápadům a stvořil tenhle krásný film. Jesse Eisenberg mi připomínal mladého Woodyho v jeho filmech ze 70.let, když začínal a moc se mi na Jessem líbila ta roztomilá nervozita a naivita. Krásně to doplňovala Kristen Stewart, která se opět ukázala v jiném světle, moc mi v něm neseděla, dokázala bych si představit jinou herečku, ale i tak jsem s filmem byla spokojená. (21.10.2017)

Pôvabná, "pozlátková" romanca na pozadí zlatých starých hollywoodskych čias. Po Ave Caesar ďalšia príjemná pocta klasickému Hollywoodu. Ako jednohubka príjemná: povrchná, no pekná. 3,5 (18.10.2016)

Café society je filmovým zbožím zvukomalebné pásové výroby proslulé značky Woody Allen. Klaun ve svém požehnaném věku rozehrává rozverněji škádlivější variaci na své dlouholeté motivy. Propojuje již dříve vylovené, rozvíjí drobnosti, mění podmínky, odlehčuje a zručně karikuje, poskakuje, vyzývavě se čílí, slzí nad melancholickou vzpomínkou. Klaun dovedně baví stylovým nadhledem, ale už nemíří k žádným cílům, vystačí si tu s pocitem a jízlivou poznámkou ke snobství vyššího středního stavu. Klaun nezbedně skotačí kolem lásky a skutečného stavu naplnění nitra, se vzpurnou pohnutkou tak fandí drzé sebejistotě gangsterské americké reality třicátých let a do toho všude kolem drnká jazz i neukojitelná touha po životě. Klaunovým prostředkem revoltujících žánrových zásad je Bobby Dorfman (příjemný Jesse Eisenberg), newyorský mladík, toužící po rozletu. Klaun si navyklým způsobem pohrává s romantickým idealismem a zanechává jen tesknou vzpomínku a truchlení pochybnosti o naplnění. Svůj typický sarkasmus si klaun zachoval. Klaunovou muletou je Veronica Sybil, aneb Vonnie (příjemná Kristen Stewart), mladá a půvabná sekretářka firmy úspěšného filmového agenta. Láska si jasně vybírá tu skutečně nejvýhodnější nabídku budoucnosti, a právě proto se tomu říká láska. Významnou postavou je také Phil Stern (zajímavý Steve Carell), Bobbyho strýc a velmi úspěšný filmový agent. Klaun rozjařeně škádlí tvář buržoazní nabubřelosti. Výraznější postavou je Veronica Hayes (příjemná Blake Lively), newyorské dokonání Bobbyho intimního soukromí. K těm výraznějším patří také Ben Dorfman (zajímavý Corey Stoll), Bobbyho starší bratřík s nesporným talentem gangsterského vzestupu životního uzpůsobení. Život je žhavější dobrodružnou hříčkou. Z dalších rolí: nezkušená animírka Candy (Anna Camp), důsledně starostlivá Bobbyho matička Rose Dorfman (Jeannie Berlin), bezstarostnější Bobbyho rodič - tatík Marty Dorfman (Ken Stott), s bezohledným sousedem nespokojená Bobbyho starší sestra Evelyn (Sari Lennick), její mírný muž, humanista, komunista a učitel Leonard (Stephen Kunken), Bobbyho andělsky ochranná křídla z buržoazní třídy Rad Taylor (Parker Posey), její spokojený manžílek a filmový producent Steve (Paul Schneider), Philova dlouholetá manželka Karen Stern (Sheryl Lee), či zpěvačka věhlasného newyorského podniku Les Tropiques (Kat Edmonson). Café society je rutinní filmovou konfekcí oslavovaného newyorského klauna. Ten sice dokáže svým zlehčujícím sarkasmem strhnout zběsilý vítr událostí, ale nemíří nikam a jen si pohrává s variabilitou vlastních konstrukčních šablon. (24.12.2020)

----- "Život je komedie, ovšem napsaná hrozným sadistou." ----- A o tom to je. Zpočátku snad přespříliš popisné ... až maličko upachtěné, leč s ubíhající stopáží osvěžující vánek napne pomyslné plachy a lehounce úsměvné drama míří směle do finále ... s nově nabytou sebedůvěrou. Neboť se dokonale orientuje v propletenci mezilidských vztahů, kde se ve výsledku kalkul či sázka na jistotu nemusí pokaždé vyplatit ... kde nikdo z nás nezůstane čistý a naivní navěky. (30.01.2019)

Café Society je múdra a známa svojimi námetmi a vtipnými ťahmi a ťaží z výnimočne zdatného hereckého obsadenia pod vedením Jesseho Eisenberga, Kristen Stewart a Steva Carella, ako aj zo žiarivej žiary, ktorá zdôrazňuje starú hollywoodsku nostalgiu a základ príbehu v snoch. 6/10 (24.08.2021)

Poměrně jednoduchý romantický příběh zabalený příjemnou a nenásilnou poetikou Woodyho Allena s obrazy, které v pár případech mohou připomenout esetiku Wese Andersona, ale ty jsou tak přejeté digitálem, že je to na první pohled patrné a vlastně trochu ošklivé. Nejlepší jsou pak asi sem tam objevující se Allenovy vtípky s židovskou tématikou. (23.07.2022)

Úžasný výlet do amerických 30. let. Neposkvrněn tvorbou Woodyho Allena sem byl uhranutý krásným vizuálem, který hrál barvami. Především na malebný a prosluněný Hollywood, kde i ten největší mexický pajzl vypadal jako krásná osvícená restaurace, byl úžasný pohled. Eissenberg zde hraje přesně ten roztěkaný a nevinný charakter, který umí tak dokonale a člověk si ho hned oblíbí. Bez zbytečně velkých zvratů a událostí, krásný film o citech, které ani čas nedokáže nikdy naplno zničit. (25.01.2017)

Impotentní film. Nulové emoce, jen se vše dlouze okecává, a mimo krásy Blake Lively se tu už na nic víc nedá koukat. (17.08.2019)

Příběhy s cynickým nádechem od Allena můžu, tady mi nejvíc sedl Ben, který problémy řešil pistolí a betonovým hrobečkem. A pak neskutečná hudba, ty jazzový doupátka s černošským bandem měly neskutečnou atmošku, tak jako samotná doba. Morálka sice v podstatě neexistovala a neřest se zločinem a korupcí kvetla, jako májová louka, ale mělo to svoje nesporné kouzlo. Navíc kostýmy a lokace klobouk dolů, tohle Allen prostě umí. (26.09.2016)

Osobně niterný příběh, který se opět odehrává v pozlátkových kulisách showbyznysové high society. Nevinnost mládí a kariéry, sny a rozhodnutí na březích obou oceánů. K tomu tradiční scénáristický a režijní nadhled profesní, vztahový i religiózní, osudové kouzlo mladých žen, rodinné zázemí, ideál podporujícího okolí, jazzík. Další z lehkých, krásných a stylově důsledných ohlédnutí za marnostmi života. Kristen, Blake ... a samozřejmě Jeannie. (02.12.2016)

Ja som teda toho z posledných 20 Allenových rokov veľa nevidel, ale zdá sa mi, že je to stále to isté, len s inými tvárami a v iných kulisách. Takto ok, ale každý rok by som tú kopírku proste nezniesol... (03.12.2016)

Odnikiaľ nikam.. Woody, hanbi sa! (28.02.2017)

Vrchní šálků prominentů. Menu(et) přípitků, (atmo)sfér chutí na vysoké noze.  Denní chléb, který ti může snést, hlavu zanést. S.O.S. Vrátit tě. Na vrcholný etažér. Lásky sen. Šafránový sekt. Kaviárový chlebíček. Čas v sídlech iluzí, "nedělí," na párové židličce. (17.12.2023)

S věkem to jde s WŮDYM pěkně z kopce. Kde jsou ty časy, kdy na jeho netradiční tvorbu byla radost pohledět?! KAFÉ SOŠ TY je tragédie, která má těžit z jedinečného prostředí, které se WÚDYMU ale vůbec nepovedlo. Vše působí přespříliš uměle, KRISTÝNA STEWARD postrádá jakýkoliv herecký talent a o zápletce netřeba diskutovat. Prakticky žádná nebyla. 15% (20.10.2016)

Woody svůj film tentokrát tak dlouho utápí v zlatavé záři Storarovy medově nostalgické kamery, podlévá vřelými tóny saxofonových balad a zasypává ledabylým troušením druhdy slavných jmen (tedy přesně tím, co Bobby v druhé půli tak rozhořčeně vyčte své životní lásce), že by člověk v tom unylém, lehce přisnoblém požitkářství málem přehlédl, co se vlastně chtělo říct, a moc tomu nepomáhá ani citelně prořídlý humor, ani pro pozdního Woodyho typická vypravěčská úspornost až strohost, která mi ještě v Kasandřině snu, Whatever Works nebo You Will Meet a Tall Dark Stranger notně konvenovala, protože tam uprázdněné místo zaplnila svérázná, urputná energie, jakou Kavárenští povaleči (nebo třeba Kalifornská kavárna, aneb když už by si mohl distributor s českým názvem při byť jen minimální invenci užít trochu zábavy, nechá pro jistotu anglický) nenabízejí. Pod tím vším se ale rýsuje lehýnce, vlastně docela elegantně načrtnuté (tak jako dobové-nedobové líčení herců) a na Allena vzácně pozitivní, málem buddhisticky smířené sdělení, že i když se člověk nesnaží za každou cenu užívat, co to dá, a tzv. velké příležitosti a osudové vztahy mu proklouznou mezi prsty, pokud si přitom dokáže udržet cosi jako osobní integritu, může život dávat docela dobrý smysl. Není to nic extra radikálního ani objevného, ale důvod, proč o tom natočit film, proč ho natočit třeba takto, proč se na něj podívat a dokonce si ho i užít, se v tom najít dá. (04.02.2018)

Podobné pocity jako u Kouzla měsíčního svitu. Tento kousek má navíc úžasný soundtrack jazzových a swingových melodií. Přesvědčivě zahrané díky dobrému castingu a dobovým kostýmům. Pro Blake začínám mít slabost. (01.10.2016)

Nenadchne, neurazí. Při vší úctě k W. Allenovi musím konstatovat, že se jedná o víceméně zbytečný film, který kdyby nevznikl, nic by se nestalo. Osobně jsem měla docela problém tohle stylizované nic plné hollywoodského pozlátka dokoukat. (08.01.2017)