Pohádky pro Emu

Česká verzia Zelenej karty je o poznanie menej vydarená. Problém je samozrejme aj v predvídateľnosti, kedy je jasné, kto bude onou vyvolenou (tu to ale nie je kritika) a je aj jasný druhý bod obratu. V prostrednej časti sa ale pomaly nič nedeje, postavy neprekonávajú ani žiadne prekážky, len sa spoznávajú. Prečo do toho Anča išla, to nevedia ani scenáristi. A tí nevedia ani to, prečo nakoniec zdvihla ten telefón a dobehla v zime vo svojich lodičkách na osudové miesto. (23.12.2021)

Nepotřebuju nutně blonďatého nevinného andílka s kudrlinkami, každopádně výběr dětské postavy byl prvním velkým přehmatem. Dalším jsou koktavé dialogy obou hlavních hrdinů, které mám zatraceně moc rád, ale jak Vetchý, tak Geislerová (ta o krapet lépe) se se svými postavami zatraceně obtížně ztotožňují. Sociální pracovnice Cibulkové dělá kroky, které jsou úplně v rozporu s tím, jak to v praxi funguje, aby pak v závěru vše dokonale shodila. A důležitá jednání týkající se dítěte si zřejmě svolává do parku. Vytváření vztahu mezi dcerou a otcem je umělé, vůbec není hřejivé, uvěřitelné. Aňa neznalá faktů se nad nevšední prosbou pozastavuje jen pár minut, načež kývne. Holt blíží se Vánoce. Atmosféra místy fajn, řemeslně solidní, situace naivní, postavy se hrnou do problémů bez motivací, v průběhu děje se uvolní jen Geislerová. Vetchý je překvapivě neuvěřitelně ztuhlý. Režisér jim zřejmě nedokázal vštěpit svoje myšlenky. Právě Vetchý má jisté postavení a v Anglii odhaluje účelové sňatky lidí, ale doma je překvapený, že dítě musí do školy, nedokáže se vymáčknout a po převzetí/podepsání všech dokumentů je v šoku, že je to vlastně holka. Když uteče křeček nebo začne hořet čertův kostým, popadal jsem se za břicho. Samozřejmě kecám!! Konec je dost zrychlený a oproti jiným podobně laděným feel-good látkám nezahřeje. Sorry, ale ani trochu. Totálně přechválené, a to upozorňuju, že nejsem s ohledem na daný žánr žádný cynik. Pokud někdo má tu drzost srovnávat se Zelenou kartou nebo českým Koljou, měl by se tvůrcům obou snímků běžet urychleně omluvit. 50% (10.03.2017)

"Všechno je možný.. Jsou přece Vánoce !!" Hádal jsem, že herecké ikony Vetchý s Geislerovou budou Havlíkovi tahat bolavou stoličku podobně jako Tomáš Holý samoučce Poledňákové, jakkoli baculka Švábenská dospělým kolegům překvapivě stačí, nicméně Pohádky pro Emu platí za výtečnou žánrovku, jakých u nás vzniká, že by se za nehet vešlo.. Nečekaná vánoční pecka, kterou jen tradičně potvrzuje palec dolů Mirky Spáčilové.. (05.07.2018)

Voilà, další poklad mezi českými filmy je na světě. Přichází nečekaně, bez velké reklamy, zato s vynikajícím a dojemným příběhem a s trojicí, která to herectví rozhodně nešidí. Aňa, Ondřej a Ema ve filmu, který dojme... a to víc, než jen tak zlehka. Pohádky pro Emu se prostě povedly. Podívejte se na to, budete překvapeni. Fakt. (20.01.2017)

Pokud někdo vznáší "pochybnosti", tj. svoji duchovní nedostatečnost, o smyslu a poslání rodiny, je svědkem tvořivého podání této nadčasové pravdy v případě právě POHÁDEK PRO EMU. Nenásilná, umělecky mimořádně zdařilá prezentace ceny skutečného otcovství a skutečného mateřství, protikladu dětinství a dospělosti i citlivého, vnímavého dětství je tu před očima jako Praha z žižkovské věže. Zajímavou a opět brilantně zvládnutou úlohu citlivé, ale přitom důrazné úřednice, která musí používat především svůj rozum, skvěle sehrála Vilma Cibulková. Pro Vetchého i Geislerovou jsou to v obou případech jejich životní role a stejné ocenění zaslouží i Ema Švábenská včetně svého poněkud dětsky chudozubého úsměvu. Zmínku zaslouží i pozoruhodná dějová gradace scénáře, jev v případě české polistopadové kinematografie hraného filmu až příliš endemitní. Prostá existenciální pravda byla přiblížena jedinečným, strhujícím způsobem. (05.01.2024)