Pohádky pro Emu

Je to až dojemné, jak rozdílně funguje byrokracie ve filmu a v životě. Chtěla bych vidět OSPOD, který by svěřil dítě člověku, jehož označí nějaká umírající žena jako otce. Stejně tak je málo pravděpodobné, že by otec dostal své vlastní dítě pouze po předložení testu na otcovství. Rudolf Havlík se rád pouští do témat, která zavánějí průšvihem, ne vždy se mu podaří z nich vybruslit. Podezírám ho, že vsadil na oblíbenost u jisté skupiny diváků a docela mu to vychází. (16.11.2021)

,,MAMINKA MI VŽDYCKY VEČER VYPRÁVÍ POHÁDKU. BUDEŠ MI TAKY NĚJAKOU VYPRÁVĚT?“… /// Hořkosladkej vánoční příběh, kterej chytí za srdíčko (tak vás starý určitě…). Je totiž hodně vo rodině a vo životě. Připravte se spíš na slzy než smích, páč von ten život kolikrát není žádná pohádka. Exhibice Ondry Vetchýho (komentovat holčičku mi přijde nefér) by mohla přesvědčit (aspoň jednoho) beznadějnýho samotáře, aby se nebál začít novej život. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Útočím na Zelenou kartu. 2.) Umírá mně máma a nemám fotra. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (15.03.2017)

Jasně, mohlo by se tomu vytknout hodně věcí. Třeba čas tu plyne tak nějak zvláštně a podle svých pravidel. Já ale musím říct, že Pohádky pro Emu jsou tak příjemným a pozitivním filmem, že mu prostě nějaké nejasnosti a nelogičnosti rádi odpustíte. Ondra Vetchý tu hraje, svým způsobem, poměrně vážnou postavu, kterou mu ale stejně moc nevěříte, protože v něm vidíte všechny ty poslední komediální role a tak mu od začátku přejete štěstí. Nicméně Aňa k němu perfektně sedí svojí nejistotou a utváří tak moc příjemnou netypickou dvojku do romantického žánru, o kterém u nás v Česku vlastně ani moc nevíme. Jak tedy říkám, vytknout by se dalo mnoho, ale pokud se od toho oprostíte, dostane se k Vám opravdový lidský film s moc pěknou hudbou, kvalitní kamerou a malou Emou, které přejete jen a jen štěstí. (26.11.2017)

+2* ze zvědavosti jsem si pustil tento rodinný film, který by měl ve vánočním čase přinést kus lidského tepla na Vaše obrazovky. Bohužel na můj vkus dost tlačí na pilu sentimentality a příběh mi nepřijde moc uvěřitelný - teda pokud ho nemám brát jako další pohádku. A i když ústřední dvojice Vetchý & Geislerová patří mezi zkušené herce, tak mě tentokrát moc nepřesvědčili, stejně jako malá Ema. A proto dostane tento oddechový film, kde už od začátku víte jak skončí, jen silnější 2 vánoční hvězdy a nebude mě trápit, když už ho neuvidím. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.11.2017)

„To je holka.“ – „Skvělý postřeh.“ Názov je (relatívne) zavádzajúci, toto naozaj nie je rozprávka. Ondřej Vetchý podáva kvalitný výkon a dokonca aj Anna Geislerová, na ktorú som v posledných rokoch alergický, sa mi tu páčila. Palec hore dávam i za príjemnú vianočnú atmosféru, výpravu milovanej Prahy a originálne, pútavé umiestnenie do hotela s jeho tu menej, tu viac kurióznymi obyvateľmi. Je to vtipné, ale v potrebných miestach to rozumne spomalí a dojíma. Body udeľujem rozhodne aj za plno skvelých dialógov a hlášok („To je moc hezký jméno.“ – „Normální.“). Vidno, že sa zrejme strihalo trochu viac, než bolo potrebné (nevyužitá postava Vilmy Cibulkovej, u ktorej je zrejmé, že to nie je taká byrokratická mrcha, akou sa stala v oficiálnej kinoverzii) a naštvalo ma strašné klišé s nájdeným zápisníkom. Inak ale veľmi fajn. (22.12.2018)