Pasáž

Moc mě to tehdy jako teenagera bavilo - přišlo mi to hluboké, filosoficky dotažené i náležitě bizarní a temné. Wosho má pravdu - tu paní, co se na toaletách pomiluje s tím druhým pánem jsem si taky pamatoval. Myslím, že tohle byla strašná doba pro českou kinematografii - Herz měl před Pasáží tři roky na rozmýšlení co dál a pak deset let distanc od velkého plátna. Takovou cenzuru penězi si do té doby nikdo nedovedl představit. Passage mi přišla propracovaná a narozdíl od Koljů aspoň trochu s ambicí říct, co se to v těch divokých devadesátkách vlastně děje. A tak jsem se na ni zkusil podívat znovu. Předcházela tomu zkušenost s T.M.A. (co dělal pan režisér v době, kdy mi přišel moc pop?) - a musím říct, že mi to celé trochu mění pohled na důvody jeho úpadku - Herz byl vždycky především šikovný aranžér, který se dovedl chytit současného trendu. Cítil dobře hudbu, měl v sobě temperament, ctil dryják, byl by skvělý impresário nějakého tingltanglu. To, že sebou toto nese i schopnost vztáhnout bizarerii na hlubší vrstvy výrazu, patří k vínku jeho rasy. Nebyl ale nikdy "auteur", který by byl schopen razit výpověď napříč žánrem, potřeboval k tomu skvělé spolupracovníky, trochu štěstí na předlohu a zřejmě i jasnou mysl - tu jsem u něj přestal nacházet už v době Přezůvek štěstí. Pasáž má především příšernou hudbu. Spolu s ní jsou v ní zjevné dřevní nechutné devadesátky, které v Česku provázel přeprodej čehokoliv včetně sebeúcty. Evokace atmosféry je bohužel velmi snadná - je to prostě sem tam krysa a staré záchodky. Do toho napůl nahé ženy a ženy s nepadnoucími parukami. Mj. špatné herečky. Nicméně tenhle film má ještě aspoň filmový formát. To už T.M.A. nemá. (02.04.2012)

Pasáž Karla Pecky patří mezi klasické texty 68 Publishers, kde poprvé vyšla v roce 1974. V Herzově filmovém přepisu se stala podobenstvím poloviny devadesátek a zvěčnila tehdejší podobu Lucerny. Některé nápady jsou skvělé, jiné dadaistické, další sporné, přesto celek přináší netušený zážitek. Za jediný hlavní problém považuju klasicky mezinárodní obsazení, které má prapodivný dabing. Ale jinak je tady naprosto všechno, co od českých devadesátek očekávám, včetně přidrzlé Martiny Adamcové a slušné porce provokativní nahoty. (09.04.2024)

Kafkárna je zde cítit v každém záběru a v každém dialogu. Desítky postav a postaviček, které si žijí svoje životy v i a v jejím labyrintu. Do tohoto podivného světa se dostává shodou okolností i Michal Forman (Jacek Borkowski), kterého zakrátko tenhle zvláštní svět vcucne a pohltí. Jak se z něj dostat ven, ke svému životu tam venku? A chce se mu opravdu opustit tajemnou ? Neobvyklý snímek nejen v režisérské tvorbě Juraje Herze, ale v celé české kinematografii. Svým způsobem i pojetím mě v mnohém připomněl Lekci Faust od Jana Švankmajera. Ta symbolika je tam úplně stejná, akorát jinak pojatá. Tohle asi moc lidí nepobere. (19.01.2017)

Okej, surrealistické filmy nie sú pre mňa. Ale nevadí mi občas si nejaký pozrieť. Viac ma baví príbeh prípadne postavy ako nápady. Ale musím oceniť, že tie boli skvelé. Atmosférou a zmätenosťou hlavného hrdinu mi to pripomenulo Brazil. Zopár ďalších postrehov - tie 80's synťáky boli úsmevné, takisto feeling deväťdesiatych rokov, Jacek sa mi podobal na Michaela Keatona. Juraj Herz si tento svoj film veľmi považuje. Film mal niekoľkoročný pôrod, najmä kvôli Herzovej nespokojnosti so scenármi. Tak veď si to napokon aj napísal sám. Na úvode pred filmom a diskusii po nej hovoril aj o láske v reále medzi dvoma poľskými hlavnými predstaviteľmi. Ale Jacek nejak zabudol, že je ženatý, takže z toho nič nebolo. A áno, scéna s padajúcimi kachličkami je rozhodne top. Príde mi, že sa v našich filmoch takýmto spôsobom veľmi neexperimentuje a príde mi to originálne. Som rada, že som videla na veľkom plátne, ale skôr pre tú unikátnosť ako pre zábavu. (Art Film fest 2013 - 22.6., Prameň - TTeplice) /vec na záver - Herz mi povedal, že si mám ísť film pozrieť. Tak som išla :)/ (23.06.2013)

Neřekl bych, že by Herz natočil film ve stylu Lynche, jak zde píší někteří méně poučení kolegové. Napadá mne úplně jiné jméno - Alain Robbe-Grillet. Nicméně je potřeba zdůraznit, že Herzův rukopis je v tomto snímku nadřazen jakékoliv potenciální inspiraci a jsem moc rád, že jsem jej takřka 20 let po premiéře "objevil".... (08.09.2015)