Svatební cesta do Jiljí

Film jsem dnes viděla asi po stopadesátésedmé a i tentokrát jsem naplněna krásou příběhu, neuvěřitelnou něhou a chemií, která z obou hlavních aktérů jenom prýští. Jsem odkojená výlety do přírody, spaním pod stanem, jsem opíchaná miliony krvežíznivých komárů a jsem "oddělaná" vodou různých našich i zahraničních řek, takže si dokážu představit tu pohodu, kterou Libuška a Josef při téhle cestě k chomoutu prožívají. Je zároveň tak nádherné a zároveň velmi smutné se na to dívat. Jen málo z nás má to štěstí na svou spřízněnou duši, se kterou prožije v hluboké lásce a harmonii celý život a není schopen se smířit s jejím odchodem a jde za ní. Tenhle film je za celou galaxii hvězd, je to nejlepší česko - slovenský snímek, jaký jsem kdy viděla. (30.04.2023)

Příjemná letní komedie Hynka Bočana je postavená na inteligentním scénáři o inteligentních lidech. Podle toho vypadají i vtipné dialogy. Nic zde neskřípe, nestagnuje a slabších míst je jako šafránu. Kdybych někde narazil na hada, vydával bych asi podobné skřeky jako Josef Abrhám.:) Poučení z filmu je jasné: Pracháči sepisujte předmanželské smlouvy, a vy ostatní podnikejte předsvatební cesty - každý do toho „svého“ Jiljí. :-) (22.06.2008)

Víte, člověk si buduje měřítka vlastního vkusu. Přes dvacet let sledování českých filmů střídavých kvalit, mě naučilo, ve spojení s ČSFD, předvídat kvalitní podívanou s 80%-ní přesností. 85% českému televiznímu filmu není málo. To je o šest procent méně, než tíživé drama Tažní ptáci. O sedm procent méně, než Ikarův pád s excelujícím Vladimírem Menšíkem. O dvě procenta méně, než Menzelova klasika Slavnosti sněženek ze stejného roku, jako Jiljí. A když jsme u něj, je to o čtyři více, než má meditativní Rozmarné léto. Přátelé moji, drazí spoluobčané, my fellow Americans, Baxt zvěstuje zprávu hodnou zařazení hned vedle 11/9, holokaustu a prasečí chřipky, Svatební cesta do Jiljí je nejhorším českým filmem, minimálně do revoluce, který jsem měl tu čest spatřit. Občas mívám náladu takové strašné přešlapy pohladit po vláscích a dát jim smířlivých pět hvězd jako bonus k mému opovržení, ne dnes, kdy všechna naděje pohasla a já strávil večer vyloženě nasraný. Ospravedlnit tu strašnou málomluvnou nudu aneb době poplatné dobrodružství, lze, ovšem samotný scénář si už s prvním rádobyzamyšlením Abrhámova kreténa uvnitř sebe zakládá táborák, jenž se za přítomnosti metrosexuálního Kodeta změní v požár. Subjektivně nejdelší hodina a půl v mém životě. Na několika místech jsem myslel, že mi z toho všeho sofistikovaného humoru exploduje hlava. Svatební cesta do Jiljí se pro mě totiž rovnala pocitu, kdy do vás někdo naláduje sto prášků na spaní a pak s vaší kebulí dvě hodiny buší do stolu. (22.01.2011)

Film, jemuž lze vyčítat absurdnost, nepravděpodobnost, literárnost atp atd, ovšem dvě věci v něm fungují naprosto dokonale, jednak mile střelený humor, který neustále umně balancuje na hraně uvěřitelnosti a absurdity a dále dokonalá herecká souhra Josefa Abrháma a Libuše Šafránkové. Zmínit je samozřejmě nutné i tradičně slušnou režii Hynka Bočana. Jistě právě díky jeho pečlivé režii v tomhle filmu v podstatě nejsou slabší místa a i drobné roličky jsou podány velmi slušně... Jen na okraj podotýkám, že to je "pouhý" televizní film... Celkový dojem: 80% (10.09.2006)

Střet naprosto odlišných charakterů. Precizní, přesně plánující statistik a jeho "na zdař bůh" chodící partnerka, která jako by toto heslo používala nejen při procházkách po lese. Protiklady se ovšem, jak je známo, přitahují. Hynek Bočan je záruka kvalitní režie a manželský herecký pár, zase záruka té kvality herecké. Lehký humor a výborný vývoj děje s nádhernou snovou realitou, která je ovšem dost daleko od té hmatatelné. (08.02.2013)