Den patriotů

Peter sa špecializuje na nakrúcanie filmov, podľa skutočných udalostí, a najlepšie bude, ak si k tomu, prizve na spoluprácu, už osvedčeného Markyho - Marka, a vzniká opäť strhujúci príklad, že ak sa spoja dve zapálené hlavy dohromady, tak to stojí za to ! Ďalšie veľké PLUS spočíva v tom, že Marek je rodákom z Bostonu - Massachusetts, kde sa odohráva tento skutočný príbeh. V roku 2013, sa konal, už v poradí 113. Bostonský maratón „hrdých patriotov” . V jeho cieli, čakalo na súťažiacich a návštevníkov, jedno nemilé prekvapenie, ktoré v sebe nieslo - CHAOS a PANIKU. Dvaja bratia Džochar a Tamerlan Carnajevovi, ( ktorí boli pôvodne zo severného Kaukazu ), tak títo so sebou priniesli dve podomácky vyrobené BOMBY, ktoré pár sekúnd po sebe, jedna za druhou, VYBUCHLI, a ich následky so sebou zobrali 3 ľudské životy + zavraždili ešte jedného policajta, už na úteku + bolo stovky zranených... Od tohto okamihu, sa začal uskutočňovať velikánsky HON na TERORISTOV, po ktorých vyštartovalo tisícky a tisícky nabrúsených fízlov, ktorí si želali, len to jedno jediné... Momentálne sa dá nakrútiť čokoľvek. Dokazujú to aj Berg s Wahlbergom. Lišiacky sa popasovali s jednou myšlienkou. Pôvodné, archívne, dokumentárne zábery z roku 2013, šikovne zostrihali, s tými filmovými, a výsledok, je tak pekne zosynchronizovaný, že normálne nespoznáte rozdiel, čo, je čo. Mal som reálny DOJEM, akoby som sa ocitol, v tom čase a mieste, keď sa to uskutočnilo. Opäť spomeniem jednu filmovú sekvenciu, ktorá ma maximálne upútala. Je to tá, počas nočnej a intenzívnej, dynamickej, divokej PRESTRELKY, v nočných uliciach, s policajtmi, po ktorých bratia vyhadzujú bomby. Pripadal som si, ako v nejakej počítačovej hre. Napríklad Grand Theft Auto. Občas som bol taký napätý, že réžia s kamerou, mi riadne brnkali na nervy, ale tak to má byť. Inak, tento film, je aj poriadny americký PÁTOS, s americkými VLAJKAMI, v popredí, ale popri tomto, sa to dá všetko vstrebať. Je to kvalitne prepracovaná REKONŠTRUKCIA skutočných udalostí, starých, takmer 4 roky, pričom pri pozeraní som mal pocit, že som v centre diania. Výborná práca filmárov, ktorí sprostredkovali všetko tak, ako sa presne stalo... (05.02.2017)

Vždy třetí pondělí v dubnu, poprvé už v roce 1897, pokaždé přes dvacet tisíc závodníků a zhruba půl milionu diváků podél trati. Jen nově s dvěma smrtícími náložemi, jejichž základ tvořily hřebíky. Dva přistěhovalci ze severního Kavkazu si holt oslavu Dne patriotů vyložili po svém. Mladší z bratrů, muslim čečenského původu, dosud čeká na smrtící injekci, ač jde podle kritiků spíš o symbolický rozsudek. Ale k filmu. Přehledně režírující patriot Peter Berg akci a napětí umí. Převedení skutečných událostí na filmové plátno je ovšem pokaždé ošemetná věc, vždy se najde spousta rýpalů, nicméně Berg má zkušenosti třeba s předchozím Mořem v plamenech. Vždy bude lepší specialista na pořádnou porci akce než na lidská dramata, což platí i tady. Točí se někde mezi greengrassovským stylem a stoneovskou naléhavostí. Nijak zvlášť nepřekvapí, prostě jen rekonstruuje nedávné události, ve kterých jsou charaktery postav jasně načrtnuté (Mark Wahlberg je poctivý polda, ač má nějaký škraloup, nicméně pro svou práci se obětuje, miluje svou manželku, své kolegy, „své“ civilisty a na pivo byste s ním rozhodně zašli) a semknutí je snad celoměstské. Velká škoda až nesnesitelné závěrečné čtvrthodinky i Wahlbergova proslovu, naopak palec nahoru za přestřelku v rezidenční čtvrti. (05.02.2017)

Velmi slušně a realisticky zvládnutá akce (atentát, útěk, pátrání), děsně rutinní osnova (jeden typizovaný policista, který je u všeho) a dost mělkých (ne)filozofických řečí, patosu a sentimentu. Přitom ten někdy tvůrci zvládají na výbornou (bezejmenný strážník stojící na stráži u přikryté mrtvolky) a tak jen zbytečně to v některých scénách srážejí přílišným tlačením na pilu. SHRNUTÍ: Jak bychom se zachovali? Doufám, že se to nikdy nedozvíme. (01.03.2021)

Je Den pakokotů, a než první rachitický Keňan dochrastí do cíle maratonu, kde pojde na podvýživu, rozlehne se Bostonem strašlivé bum! Podle tohohle je to pomalu bestiálnější masakr, než když jim muslimáci parkli Boeingy do WTF, a ten maraton prý svou proslulostí už dávno zastínil i Feidippidův poklus do Athén … NOTYPYČO! Věděli jste, že při sesuvech půdy zařve ročně v Guatemale kolem 300 lidí? A neštěkne po nich ani pes. Ale když kousek na sever amatérští síajej tenoristé Džochar s Dudájevem rozmrdají prskavkovou bombou matičkama 3, slovy tři!!!, pojídače horkých psů, a to ještě podle všeho úplnou náhodou, naservírují nám světospásní soudruzi do kin odporně patetickou tryznu skoro o národní genocidě. Xblití! Empatie je príma věc, ovšem mediální silou ždímaná píár močovina zlo. Pak se stává i u nás, že tuhle hapá letadlo s pár vymatlanýma pukama a klaka slaboduchých loutek na Staromáku do kamer lká, jako by jim pochcípaly vlastní mámy. Ale škoda. Ta demagogická reklamní rekonstrukce jinak docela odsejpá, je slušně zdramatizovaná a má opravdu kulantní přestřelku, ale posledních dvacet minut to pohřbí pod takovým nánosem žluklých hlenů, kýčovitého hnisu a smradlavých tendenčních zvratků, že pro ten odpad musí jeden hrábnout hodně hluboko do žumpy. (27.01.2017)

Točit tyhle pocty je dost ošemetná, svazující, pro spoustu lidí naprosto zbytečná záležitost. Tohle dopadlo jakž takž. První půlhodina včetně atentátu mně přišla dost otravná a vypadalo to na prázdně patetickou nudu, postupně už lepší, spolu s průběhem vyšetřování, dramatickým útěkem a (hlavně) pouliční přestřelkou s policií. A chápu nutnost ústředního hrdiny, ale největší problém tady toho filmu byl Wahlberg - nejen, že se ta postava (fiktivní) zázračně připletla ke všemu zásadnímu, což dělá z diváků debily, ale taky je Marky v téhle opakované poloze národního hrdiny už těžce iritující a kazí finální emoce. (19.03.2017)