Harry Potter a Ohnivý pohár

Vyhypeovaný až na kost. Takový je čtvrtý Harry Potter. Proč mě vlastně pořád překvapuje, že jen co dozní fanfáry ze slavnostní premiéry, objeví se na CSFD či IMDb zástupy nekritických diváků, které marketing a uměle vyvolané haló kolem díla paní Rowlingové (a jí podobných) zpracovalo na úroveň nesoudných ovcí spásajících trávu přesně dle melodie bačovy píšťalky. Oním - nutno podotknout že selhávajícím - bačou se stal Mike Newell, jenž do puntíku splnil mé obavy. Po bystrém režisérském očku mistra Cuaróna dění v Bradavicích diriguje nezajímavý rutinér, pod jehož velením nejen že nevznikla jediná vypilovaná scéna s emocionálním dopadem silnějším než jedno pošimrání na chodidle (platí to i pro první úmrtí v sérii), ale neobjevila se ani žádná jakkoliv jinak působivá a v kontextu současné tvorby excelentní sekvence. Tam kde se přímo nabízí aranžmá konfliktů v Leoneho přepjatém, ovšem nebesky stylovém a působivém aranžmá (samozřejmě přeháním), kde se sáhodlouze připravuje smršť pro všechny divákovy smysly (drak), tam Newell nakonec zabloudí, narychlo odříká, co mu kniha přikazuje, a s nulovým šmakem zanechaným v ústech zase zmizí v zákulisí. Steven Kloves navíc nezvládl adaptovat víc než kdy předtím (film je tak jen mnohdy zmateným a nesourodým sledem epizodek mizivého významu pro člověka neseznámeného s knihou), mladí herci mají stále rezervy (a to jsem na rozdíl od minula mohl místo dabované IMAX-experience ocenit v kině původní zvukovou stopu) a konec devastují hned tři, ano, čtete správně, TŘI otravné vysvětlující monology pro pomalejší děti v sále, v nichž oba zlosynové činí klasickou chybu každého akčního hrdiny a místo činů žvatlají o tom proč, jak, kudy a s jakými úmysly. :-) S bezvýrazností drtivé většiny scén, rozplizlostí příběhu, ale i příjemnou „taneční“ pasáží, pěknými triky a s impotentním pánem zla, který nedokáže odstranit ani čtrnáctiletého caparta (rozumím důvodům, ale stejně... :-), mi to jednoduše nevychází na víc než na smutné tři hvězdy. Neboli jednou a dost. BTW o víkendu jsem znovu checknul na DVD Vězně z Azkabanu a je to opravdu jiná liga – hudebně (Doyle se alespoň ve filmu ztrácel) a hlavně formálně. Cuarón se svým nebojácným přístupem prostě zaválel na dlouhé roky dopředu. (22.11.2005)

Když milujete knižní sérii a filmové adaptace můžete sjíždět pořád dokola, jste schopni mnohé odpustit. Například nataženost honičky s drakem, nedostatečné vysvětlení druhého úkolu i to, že se film musí opírat o hlášky (byť jakkoli kouzelné). Klovesův scénář poprvé musel z originálu vynechat opravdu hodně a to s sebou nese i občasné šlápnutí vedle, které z Harryho dělá nerozhodného troubu, z Brumbála hyperaktivního podivína a z filmu tak rozhodně nejhorší adaptaci. Jediné štěstí je, že Newell v neakčních pasážích dělá, co jen může a svými dobrými nápady a geniální vícevrstvou pasáží s namlouváním, tančením a samotným plesem přetváří Pohár v dobrodružnou romantickou komedii. Jenže to je nakonec právě onen zásadní problém. Já chci totiž vidět to, co mi dala kniha, přesněji ducha knihy. Zatímco knižní Vězeň je z větší části stále ještě spíše pohádkovým příběhem, předloha Fénixova řádu už je temnou, dramatickou až thrillerovou fantasy z kouzelnického prostředí. Pohár má pak představovat od každého polovinu. Onen přerod tu ale chybí. A je obrovská úleva, že pod Yatesem už od příštího dílu dál bylo vždycky mnohem, mnohem lépe. (20.01.2006)

Ano, já vím, že ve filmu spousta věcí chybí, ale myslím, že se scénárista s nevděčným úkolem vypořádal se ctí, a vyhodil jen to, co bylo opravdu nadbytečné. Chybou je spíš to, že film není dvoudílný, bůhvíproč ani nebude žádná prodloužená verze na DVD. Režisér Mike Newell je nepříliš známý, ale také obstál - ostatně takovéto velkofilmy jsou spíše produktem týmové práce než jedné režisérské osobnosti. Zkrátka jsem se u filmu výborně bavil a těch 150 minut rychle uteklo. Všechny nové postavy (snad až na Vy-víte-koho) byly výborně obsazeny, hlavně Rita a Moody jsou perfektní, a Fleur a Cho vypadají lépe než na fotkách, ale mají málo prostoru (a jsme zase u toho - já chci delší verzi!). (06.12.2005)

Pokiaľ niekto nezanevrel na potterovskú sériu hneď v úvodnom filme, musí byť teraz veľmi potešený. Tak ako ja, keď už som to spravil pri knihe, čo ľutujem čím ďalej, tým viac. Rowlingovej stále, na moje prekvapenie, nedochádza para. Naopak, stále prikladá do kotla, príbeh sa stále čím ďalej, tým viac zauzľuje a aj dve a pol hodinová čarodejnícka fantasy ma držala stále v očakávaniach z ďalších scén. Vo výprave a grafike, ako aj v pestrosti deja je ťažko hľadať chybu. Azda môžem vytknúť len menej záživnú hudbu, pomerne slabší rozjazd a na štrnásťročných čarodejov, už dospelo vyzerajúcich hercov. 85%. (04.09.2007)

Pre mňa zatiaľ najlepší diel potterovskej série. Aj keď si už knihu podrobne nepamätám, myslím, že scenár ju skrátil a zhutnil celkom rovnomerne. Humor vychádzajúci z pubertálnych vášní hlavných hrdinov bol taký výstižný, že som sa príjemne zabavila. Napínavé pasáže mali tú správnu mieru emotívnosti a moja obľúbená potterovská atmosféra sršala z každej scény. Pravda je, že moderná hudba na plese ma trochu zarazila a že Ralph ako Voldemort ma vôbec neohromil tak, ako som dúfala po bombastických správach o jeho obsadení a o jeho hrôzostrašnosti. Aj keď je škoda, že niektoré postavy nedostali viac priestoru, ako Malfoyovci alebo Snape, 157 minút je akurát dosť. Ale zase mi to vynahradili Weasleyovské dvojčatá, chutnučký Neville a príťažlivý Victor Krum :-) (03.01.2006)