Krótki film o zabijaniu
A Short Film About Killing
Krátky film o zabíjaní
Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Sławomir IdziakHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Mirosław Baka, Krzysztof Globisz, Jan Tesarz, Zbigniew Zapasiewicz, Barbara Dziekan, Aleksander Bednarz, Jerzy Zass, Zdzisław Tobiasz, Artur Barciś (více)Obsahy(1)
Rozšírená verzia piateho dielu televízneho projektu Dekalóg režiséra Krzysztofa Kieslowskeho je variáciou na piate prikázanie Desatora "Nezabiješ" a polemikou s morálnou oprávnenosťou trestu smrti. Zaznamenáva chladnú premyslenú vraždu bez motívu a rovnako chladnú premyslenú a absurdnú popravu. Prostredníctvom paralelnej montáže konfrontuje osudy troch neznámych ľudí, ktorých cesty sa v jeden deň náhodou pretnú: nesympatického taxikára, zasmušilého mladíka a optimistického čerstvého advokáta. V niekoľkých okamihoch sa z nich stanú obeť, vrah a obhajca. Na MFF Cannes získal film Cenu poroty a cenu FIPRESCI. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (169)
Film rozdělený na dvě části - zločinu a trestu - víceméně aplikuje dva modely snímání postav, motivované mírou empatie mezi postavami. V první polovině filmu všechny postavy víceméně křečovitě brání svůj soukromý prostor a přehnanou neochotou vyjít vstříc okolí nedovolují nikomu proniknout do něj (s výjimkou právníka a jeho přítelkyně). Do jejich bezprostřední blízkosti se tak nedostáváme prostřednictvím jiných postav, ale skrze pohled kamery, která naopak tradiční odstup od postav nedodržuje, snímá jejich tváře v nepříjemně velkých detailech a na samotný pohled je upozorňováno umísťováním jiných předmětů hned před objektiv (např. sklenice během pohovoru mladého právníka), takže jsme stále nuceni si uvědomovat nepříjemnou dotěrnost „filmu“. Naopak v druhé polovině filmu, kde jsou postavy okolnostmi nuceny spolu komunikovat napříč společenským spektrem (např. idealistický právník s vrahem), kamera zaujímá mnohem distancovanější pozici, stává se v „bordwellovském“ smyslu neviditelnou a do popředí vystupují samotné společenské konflikty, komplikující průzračně jednoduchou charakterizaci postav v první části snímku. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Scénář: Krzysztof Kieslowski, Krzysztof Piesiewicz .. Nemam rád kočky. Jsou falešné jako lidi. Kieslowskiho zločin a trest v socialistických kulisách. Režisérova práce s kamerou v první polovině není zrovna přívětivá, taktéž čekání na zločin je poměrně dlouhé. Druhá polovina, čekání na trest, spolu s právníkem, který má zkalené ideály tímto případem, je však výtečná, mrazivá a notně působivá. Jednoduché, takřka všední, přesto velice výchovné. ()
Filmová variace na Dostojevského Zločin a trest přenesená z daleké Rusi do polské Varšavy éry reálného socialismu, která je skutečně příznakově volenými kulisami k první části filmu - Lazarovo zločinu. Má všechny Raskolnikovské rysy, chladnou promyšlenost, naturalisticky krvavou podstatu (namísto sekery kámen), oběť s morálně pochybnou obživou (lichvářku a její setru nahradil arogantní taxikář), jen bez Nietzscheovské linie vyvolenosti a naprosté svobody umožňující ,,Nadčlověku" brát i životy... Formálně hodně neotřelá práce se světlem, kamerovým rastrem a originálně komponovanými záběry, překrývání části objektivu kamerovou maskou zaostřující divákův pohled na expresi detailu (obvykle lidské tváře), vynikající hudbou a úděsnou kulisou socialistického Polska se vším tím bahnem, paneláky, otřískanými auty, nerudnými lidmi, závistí, zlobou...(To věrně známe i u nás...) Pak se dějová osa náhle láme (motiv dopadení je přeskočen, není podstatný) a přichází druhá část filmu - část trestu... Jestli Kieslowskému něco jde, tak je to práce s herci (úžasná proměna hlavního hrdiny - Jacka Lazara) a zaostření na detail (např. zvláštně odosobněná scéna přípravy popravčí místnosti, nebo naturalistický výjev kapek tělesných tekutin dopadajících na tác do propadla...). Krzysztof Kieslowski nebyl zkrátka obyčejný režisér, ale jednoznačně velká osobnost světové režie, která nejenom tímhle filmem dokázala, že k vyjádření názoru (tady o nepřiměřenosti a etické rozporuplnosti trestu smrti) a vytvoření silného uměleckého díla nepotřebujete hollywoodské studio ani oslňující rozpočet, dokonce ani ne zcela svobodnou společnost... U nás to samé dokázal třeba František Vláčil... Podobné filmy: Mrtvý muž přichází, Život Davida Galea, Capote, Zločin a trest, Krátký film o lásce ()
"Od doby Kaina žádný trest nenapravil a neodstrašil svět před pácháním trestných činů." Dvě vraždy aneb zločin a trest na polský způsob. Jedna brutální, bezdůvodná, spáchaná dvacetiletým mladíkem. Druhá odstrašující v podobě trestu formou popravy na základě práva potažmo společnosti. Syrové, působivé, znepokojivé a s jasným tahem na branku. První polovina má tak sugestivní kameru a atmosféru, že se jí může rovnat snad jen ta ze Spalovače mrtvol. Druhá se zase nebojí vznést morální dilema a herecké, již tak značně nadprůměrné, výkony v ní dosahují vrcholu. Kieslowski rozhodně nic a nikoho neidealizuje, neodsuzuje, nevynáší soudy. A proč tedy neudělím plné hodnocení? Zatím mi přijde, že kolem poloviny stopáže je tam zbytečně hluchá pasáž. Ovšem vzhledem k tomu jak ve mě Krátký film o zabíjení zraje, tak to možná nebude trvat dlouho a to plné hodnocení mu stejně udělím... ()
„Dnes ste trocha zostarli. Dovidenia.“ Uhrančivé, znepokojivé a mrazivé od prvej sekundy. Preboha, veď už ten názov! Traja muži, ktorých cesty sa ku koncu prepletú (predstavte si decká, dávno pred Tarantinom). ()
Od prvních záběrů kamery jsem tušila, že to bude silná palba na mojí psychiku. Nevím jestli budu mít odvahu po tomto snímku na další Kieslowskiho počin. V každém případě vím zcela jistě, že tenhle znovu vidět nechci. Byl tak depresivní, syrový, hrůzný a smutný svou reálností, že mě z toho až mrazilo. Současně mně ale bylo líto mladého právníka, kdy jsem si uvědomila, že chvíle strávené v přítomnosti vraha, kdy se stal přímým svědkem střetu jeho pokřiveného a děsivého světa s realitou, byla nejobtížnější zkouškou v jeho začínající praxi a kterou si takhle asi vůbec nepředstavoval. A hlavní postava vás nutí ještě hodně dlouho po skončení filmu o něm přemýšlet. Silně pochmurná a deprimující záležitost. ()
Zdrcující, uhrančivý a hlavně autentický drama vyždímaný do poslední kapky. Dodnes si nevzpomínám na chladnější odrovnání diváka před plátnem v tomhle námětu. Vražda patří bezpochyby k té nejrealističtější podobě, kterou jsem viděl (podobný zážitek jsem pociťoval u Alshaibiho). Kieślowski chladné. Ostré jako žiletka. ()
V půlce filmu se zjevil zločin a na konci přišel trest. Více děje tento snímek nenabízí, takže jsem si do sytosti užil filmové nudy a náznaku jednoho drobného etického problému. Nemohu to nazvat jinak, protože pokud má někdo problém s trestem smrti pro toho blonďatého chcípaka, tak já to rozhodně nejsem. ()
Prvních dvacet minut film nezáživný sled událostí, které nijak nepředznamenávají, že další část bude strhující podívanou na téma jednoho z biblických přikázání: Nezabiješ! Kieslowski se podobně jako Dostojevskij zamýšlí nad otázkou zločinu a trestu. Motiv se přitom divák nedozví. ()
Brutální, syrové a deprimující. To všechno skýtá tenhle malý filmeček, jenž není studií vrahovy duše, ale spíš skoro dokumentárním zobrazením jednoho zločinu a trestu. Nepřibarvuje, nedokresluje a nestylizuje, pouze nám ukazuje jak to ve světě chodí. Film bez příkras a samoúčelných efektů. Jeho \"tah na divákovu branku\" je sice hodně přímočarý, ale o to silnější. Všechno co nám Kieslowski ukazuje je vlastně jednou velkou moralitkou, aniž bychom vůbec rozeznali na čí straně režisér je. Sledujeme několik lidských linií, které pak mistr umně propojí tak dokonale, že film stále působí jako přirozený celek. Je to v podstatě nádherná filozofická úvaha nad tématem zločin a trest. Doslova to otřáslo s mojí útlocitnou dušičkou. ()
Brilantní a nesmírně silný film o trestu smrti. Kieslowski citově nevydírá (vrah není žádný sympaťák a jeho čin je ukázaný nepříjemně realisticky), neplýtvá slovy, pouze srovnává dvě vraždy - přičemž pachatelem té druhé je stát, resp. společnost. Veškeré závěry jsou (na rozdíl od amerických soudních dramat) na divákovi. ()
Zatímco u krátkého filmu o lásce jsem oproti Dekalogu zvýšil, v něm přidané scény doplňovaly děj a rozšiřovaly motivy, tentokrát naopak snížím. V hodinové verzi bylo řečeno vše a dvacet minut navíc tu jen rozmělňuje silné myšlenky a emoce. Celý námět navíc stojí lépe jako díl skládačky než samostatný film. Kdybych neviděl Dekalog, možná bych šel opět do plného počtu, ale čas nevrátím. ()
Ufff, už dlouho mě žádný film nedokázal tak zdeprimovat. Trier hadr. Všudypřítomné hnusné ulice socialistického Polska. Příběh mladíka, který je odsouzen k smrti za vraždu (velmi naturalisticky zobrazenou) a jeho mladého advokáta, který si vyčítá, že ho nedokázal lépe obhajovat. Film spíš než na dialogy spoléhá na dlouhé sugestivní záběry lidského zoufalství. Režisér dosáhl svého, ale narozdíl od Krátkého filmu o lásce už to podruhé vidět nemusím...:/ ()
Existuje hodně věcí spojených s filmem, které mě dokážou bez keců posadit na zadek, zrychlit mi tep, převrátit svět, obrátit peristaltiku, vzít iluze a takové ty věci. Ale teprve v poslední době si začínám uvědomovat, jak mocná je v tomhle ohledu kamera a způsob práce s obrazem. Plus ten chlad, bláto, odcizení, mlčenlivost, mučenlivost... Hrozný film. Hrozný. ♥ ()
Chvíli trvá, než film pochopíte a začne být zajímavý. Pak už je to ale jízda jak na tobogánu s finálním placákem do vody. Hodně negativní, s detaily si dal pan Kieslowski docela záležet... ()
Komentáře hodnotící tento film mluví o vášnivém odporu autorů filmu proti trestu smrti. V této souvislosti se mi vybavují jiné filmy, příběhy justičních i vysloveně teroristických vražd (SACCO A VANZETTI, ZAVRAŽDĚNÍ TROCKÉHO, KATYŇ) i velkosérie vražd v nejrůznějších gangsterských i jiných akčních filmech, které vnímáme jako setrvačnou průvodní kulisu děje podobně jako neméně krvavé rvačky, které končí "pouze" většími či menšími zraněními. Jedno je jisté: ztotožňovat akt spravedlnosti - byť v komunistickém režimu - se sprostou úkladnou vraždou, taxikáře s traktoristou, připodobňovat srovnatelné k nesrovnatelnému je nepřípustné. Tím spíš, že člověk, navlečený nezávisle na své vůli do vojenské uniformy, vlastně přísahá věrnost zemi i za cenu ztráty vlastního života, jejímž jediným možným vykoupením jsou nezbytně nutné smrti a trvalá zmrzačení jiných lidských jedinců navlečených do odlišných stejnokrojů. Hranice každého pacifismu a humanismu začínají a končí tam, kde nastupuje neúcta k lidskému životu. Syrovost a hrůznost takových aktů je ve filmu popsána s krutou názorností a s využitím všech tehdy dostupných možností filmové techniky. Ponurost obrazu, zoufalost výkřiků - režisér evidentně splývá s postavou obhájce - dokazují celou tíhu spojenou s tak strašlivou prací. Kdybychom hledali paralelu, našli bychom ji v lékařských operačních sálech, v lidských tělech, která jsou materiálními bojišti ducha se smrtí. A v eutanazii, která je v mezních případech současně, není-li prokazatelně zneužita, i vraždou, i milosrdným vykoupením z milující ruky. Přechody a hranice tu jsou velmi povlovné, avšak nezbytné. Jinak hrozí jiné nebezpečí: nebezpečí bezzudného řádění samozvaných katů, neschopných zvládnout své vnitřní stresy a pnutí jinak než postihováním a následným nedobrovolným vnucovaným obětováním životů cizích lidí, jejichž alternativní právo na vlastní plnohodnotný život je v každém případě stejné. I tak lze vykládat "dekalogový" Kieslowského pohled do posledních věcí lidského života. ()
Film, ktorý viackrát chcieť vidieť určite nebudete a aj tak na vás zanechá hlboký, mrazivý a silný dojem. Nedoporučujem pozerať film v ťažkej, melancholickej nálade. To by som mohol rovno spáchať niečo podobné. Ťažko sa mi to komentuje. Proste silná, sýta káva. Až presýtená. 75%. ()
S Dostojevského Zločinem a trestem má Kieślowského snímek společné pramálo. Myšlenka obou děl je dost odlišná, ačkoliv zde na první pohled existuje určitá analogie mezi názvem románu a rozdělením filmu na dvě poloviny. Tyto dvě části mohou zpočátku působit tak, že jde o zločin a trest. Jenže toto je především velmi přímočará obžaloba trestu smrti. A Kieslowski zcela očividně natáčel s cílem vytvořit "Zločin a zločin" - protože poprava vězně se v jeho podání nijak neliší od vraždy. Bez celovečerní stopáže by to nemělo kýžený efekt, ale přesto je 84 minut na takto jednoduchou "zápletku" poměrně dost. Přesto se jedná o působivý a v mnoha scénách hodně mrazivý film, který rozebírá stále aktuální téma. ()
SPOILER!! Motiv Dostojevského Zločinu a trestu je variabilní a i z dnešního pohledu stále velice diskutabilní. Krzysztof Kieslowski využil depresivně působícího prostředí socialistického Polska a právě v něm rozehrál svou vlastní variaci na Zločin a trest._Zakřiknutý mladík Lazar Jacek postrádající jakýkoli významnější smysl života se bez konkrétního záměru toulá ulicemi a potkává stejně nicotné lidi, jako je on sám. I přes minimum dějových prostředků, jsou divákovi sdělovány jasná fakta o Jacekově přístupu nejen ke světu, ale i k sobě samému; až příliš dobře si uvědomuje svou bezvýznamnost (dialog s malířem na náměstí), bezprostřední pasivitu vůči okolí (dva muži mlátící třetího) a zlomyslnost (scéna s holuby, kamenem, nebo fanouškem na toaletě). Nevýrazné, avšak pro částečné objasnění motivu následné vraždy stěžejní, situace, do kterých je stavěn, jsou prolínány s denním stereotypem arogantního taxikáře a příběhem mladého perspektivního a morálně silného právníka. Vypravovací struktura není založena ani tak na obsahu (jež je až děsivě minimalistický), jako spíše na užití kamerových filtrů a masek. Každý myšlenkový pochod jednoho ze tří hrdinů je doprovázen sugestivním kamerovým efektem. Kieslowski dosahuje naprostého divákova souznění s postavou (zda je v depresi postava, je v depresi také divák), jelikož nepřenáší její psychologii do příběhu, který plyne pod vlivem samostatně budovaných náhod, ale přímo do způsobu snímání jednotlivých scén._Egocentrický taxikář vyžívající se ve své vlastní škodolibosti je unikátním archetypem vrahovy oběti. Přestože je to osoba představující přerostlé dítě, má svůj život pevně pod kontrolou. Jeho naprostým opakem je mladý začínající právník, jež právě překonal řízení o přijetí do právní komory. Je navzdory svému mládí uvědomělý, přesto by však chtěl změnit svět k lepšímu, což se mu nikdy nemůže podařit._Střet ústředních hrdinů, jejichž životy se diametrálně liší, přichází prostřednictvím absurdní situace, kde se opět projeví Jacekova zlomyslnost (stavěná do opozice taxikářově náhlé ohleduplnosti - zastaví na přechodu a nechá projít skupinu dětí). Ta však není v porovnání s explicitním pojetím následné vraždy zdaleka tak podstatná. Celý akt jedné z nejnaturalističtějších filmových smrtí vůbec, působí jako odtažitý sdělovací prvek; avšak čím déle se taxikář smrti brání, tím patrněji jsou v dané chvíli cítit náznaky lidskosti. Jacek je komplikovaností usmrcovacího procesu zaskočen a jeho zdárné dokončení mu dodá pocit úlevy, následně však přece jen příval emocí neunese (zapnutí a následné zlikvidování rádia)._Fáze vyšetřování a soudního líčení je z filmu vypuštěna, divák se tak do příběhu vrací až v momentě, kdy je mladý vrah odsouzen k trestu smrti. Zároveň je z pochmurného prostředí plného minimalistických a bezeslovných scén vržen do prostředí moralistického (dilemata trestu smrti). S přerodem děje se mění i režisérský přístup, který nabírá na subjektivitě - přesto se člověku nesnaží sugerovat svůj názor - a přejímá plnou zodpovědnost za příběh, kterému se věnuje mnohem důkladněji, než v první polovině. Na otázku trestu smrti nahlíží neosobně (příprava popravčí místnosti), ale zároveň odhaluje Jacekovu emocionální stránku (poslední rozhovor); podle předešlého schématu je natočena i samotná poprava._Herci jsou precizní a v konečné fázi filmu autentickou procítěností ještě podtrhují charakterové vývoje svých postav. Miroslaw Baka v roli Lazara Jaceka předvádí bezpochyby svůj životní výkon; stejně tak Krzysztof Globisz. Především díky vhodně zvoleným hercům a úsporné režii v nás film zanechá mnoho rozporů a neobjasnitelných otázek, na které bychom nejraději odpovědi vůbec nehledali. () (méně) (více)