Texaský masakr motorovou pilou 2

Jak navázat na nepřekonatelný kult? Prostě jít zcela jinou cestou. Navzdory umanutým fandům (a údajně i stejně nechápavému producentovi Menahemu Golanovi) Tobe Hooper přistoupil k výzvě udělat druhý "Texaský masakr" tak, že se na svůj průlomový film sice napojil dějově, ale stylově se vůči němu důsledně vymezil. Namísto drásavě sugestivního hororu s jasně polarizovanými stranami obětí a monster přišel se splat-stickovou hysterickou satirou 80. let, dobového konzumerismu i kanibalizujícího kapitalismu a také amerických ctností v čele s rodinou, coby základem státu, malými podnikateli, kteří pilně dřou na svém, poctivou prací, jež přináší ovoce, a dokonce i westernovými šerify zosobňujícími vše správné. Již úvodní sekvence naznačuje jednak posun stylu, ale především také doby, kterou právě Hooper zachycuje a glosuje. Namísto idealistických hippies zde máme frackovité osmdesátkové křupany, kteří svým chováním mají blíže přízemně bestiálním monstrům z prvního filmu. v souladu s tím, pak také Leatherface a jeho rodinka musejí náležitě přitlačit na pilu, a to nejen doslovně. Ústředním motivem filmu je šílenství, které nepředstavuje propad do hlubin oproti rozumu a soudnosti reality, ale naopak zastřešující princip osmdesátkové americké společnosti. Jedinou alespoň zdánlivě příčetnou postavou - uprostřed jalových maloměstských buranů, afektovaných teenagerů, obsesivních strážců zákona dychtících po pomstě i kanibalských degenerátů - je hlavní hrdinka, která ale právě postupem času sama, tváří v tvář (a to i doslova v geniální scéně ze spižírny) prožitým hrůzám, směřuje do náručí blaženého šílenství zdejších tančících dervišů s motorovými pilami. Hooper opět bravurně inscenuje kakofonii hysterie, utrpení, děsu a zvrácených požitků, byť tentokrát jinými prostředky. Zatímco v jedničce se obešel s uzavřeným malým prostorem, vychýlenými úhly kamery, impresivní montáží a až industriální zvukovou stopou, tentokrát vytváří nejen co do prostoru děje, ale i dramaturgického konceptu pompézní pouťový dům hrůzy rozprostřený do obřího labyrintu plného morbidně vyšinutých panoptikálních výjevů, kde se lidské ostatky mění na veteš a jehož stěnami rezonuje hrdelní řev zvrácenosti a děsu, jenž vystřídal hardrock dunící v první půlce filmu z rádia. (21.12.2014)

Rozhodne chápem skalných fanúšikov pôvodného MASAKRU Tobe Hoopera a aj ja by som asi s ťažkosťami prekusol, keby sa z pokračovania môjho milovaného filmu stala groteska. Ja síce patrím ku fanúšikom geniálnej ,,jedničky,, ale rozhodne nie som jeden z tých, ktorým visia po stenách plagáty z filmu či napodobeniny Leathefaceového ksichtu a preto som pri sledovaní necítil bolesť, hnev či žiaľ. Práve naopak. Skvelo som sa zabával a bral film nie ako katastrofu, ale ako jeho mimoriadne zábavnú paródiu s nezabudnuteľným Dennisom Hooperom, sympatickou hlavnou predstaviteľkou ( ktorá by však občas mohla zredukovať svoj vreskot ) a vynikajúcimi gore trikmi a maskami majstra Saviniho. Tak mi prosím odpustite. (08.10.2011)

Oukej, takže toto je asi niečo, čo si niekto, kto nemá rád horory, predstavuje pod slovným spojením "Texaský masaker motorovou pílou". Hektický lacný trash s preexponovanými postavami, ktorých do deja ženie účelovosť (tá zápletka s telefonátom do rádia stojí na tom, že speaker nechcel zložiť, veď "oni zložia sami"!) a štylizácia (Dennis Hopper sa ozbrojí motorovkou, aby mohol byť záverečný chainsaw fight). A k tomu jedna z najhorších scream queens ever. Tobe Hooper je mizerný režisér, ktorý akýmsi zázrakom v roku 1974 nakrútil jeden z najlepších hororov všetkých čias. (14.06.2015)

Zamilovanej Leatherface ("Bubbo got a girlfriend, Bubbo got a girlfriend."), skvěle máklej Moseley, hláškující Siedow ("No aspoň vyřešil můj problém s hemeroidy.") a krutě drsnej Dennis Hopper se třema motorovkama (dvě za opaskem, jednu v hnátě)- kdo tenhle Texaskej masakr neviděl, tak ten asi neuvěří. Mě však tento filmovej trash sedl jak Bubbovi kožená maska na ksicht. Zapomeňte na syrovou atmosféru předchozího dílu, zapomeňte i na strach, oboje tu totiž nahradila šílená diskotéková jízda a tuny kostí, vnitřností a litry krve- Přehnané? Ano. Trapné? Možná. Zábavné? Rozhodně! A Leatherfacův taneček před řezaní pilou by se měl zanést do zlatého fondu americké kinematografie :D (17.05.2013)

Hooper opět boduje, pokračování Texas Chainsaw Massacre 2 pojal sice malinko jinak než svou kultovní prvotinu z roku 1974, ale dílo se podařilo. Místo brutální naléhavosti a krvavého psycha prvního Texas Chainsaw Massacre divákovi servíruje parádní komediální a řádně uchýlnou gore jízdu, u které zaplesá srdíčko každého hororového nadšence. V tomto volném pokračování se dočkáme příběhu rozhlasové moderátorky Stretch, která se shodou náhod zaplete s podivnou rodinkou Hewittových a nakonec skončí v jejich bizardním doupěti, kam ji na pomoc přichází nekompromisní Dennis Hopper vyzbrojen třemi motorovými pilami. Snímek disponuje pořádně černým a ujetým humorem, slušnou dávkou gore a perfektními komediálními prvky jako jsou: souboj motorovými pilami, vražedné choutky stoletého dědy Hewitta nebo ztřeštěné honičky uvnitř krvavého doupěte. Jedniné co film dost podsekává je přílišné natahování děje. Jinak se jedná vskutku a parádní zábavu. U mě za čtyři silné hvězdy. (26.04.2009)