Osudový dotek

Konečně po čase film po kterém mi zůstal hřejivý pocit u srdce a který si 5 hvězdičkové hodnocení plně zaslouží. Osudový dotek je jeden z nejlepších sci-fi filmů s orginálním příběhem o změnách minulosti a s výborným scénářem. Z celého filmu bych nevypustil jedinou scénu. Kutcherův nejlepší film. Nádherný film, který lze každému doporučit a svým příběhem nenechá nikoho chladným. (21.03.2008)

První třetinu si mráz udělal z mých zad autodráhu, zhruba v polovině jsem netušil, která bije a nečekané posuny v ději mně držely v napětí a na konci bylo v mém případě o dalšího spokojeného diváka navíc. Hutná atmosféra, výborná režie a hlavně zajímavý příběh dělají z The Butterfly Effect podívanou, která nenechá vydechnout. Potom se i logické díry ve scenáři a skutečnost, že téma časových paradoxů není nikterak objevné (a bylo zde již zpracováno v mnoha lepších provedeních), dají s klidným srdcem prominout. Tenhle film dokáže hodně zaujmout. A jen tak na okraj, Amy Smart je nádherná :o) (22.01.2005)

Zajímavý thriller a jeden z dalších restů české kinodistribuce. Dal by se charakterizovat jako směs Věčného svitu neposkvrněné mysli a Donnieho Darka, hrátky s alternativními časovými rovinami mi napoprvé přišly přehnané, ale napodruhé už jsem vše pochopil. Myslím. Film rozhodně obsahuje mnoho působivých scén. A kromě toho jde o první solidní roli Ashtona Kutchera (kterého jinak opravdu nemusím). (28.07.2004)

Opravdu povedená sci-fi časovka s romantickou zápletkou, jejíž hrdina se snaží neúnosnou přítomnost změnit svým zásahem v minulosti. Pocitově i dějově něco mezi Šestým smyslem a Dvanácti opicemi, takže výborné. Nechápu jen český název, vždyť pouhý překlad originálního jména filmu Motýlí efekt by byl perfektní. Trailer: http://www.csfd.cz/film/45608-osudovy-dotek-butterfly-effect-the/videa/ (17.02.2010)

Lapsus memoriae. Blackout. Výpadek paměti nebo prostě vokno- stresující věc v leckteré situaci (při testu obvzlášť). Možná měl Evan štěstí, že si některé hrůzné zážitky z dětství nepamatoval..(Ano, děti k sobě umí být navzájem velmi kruté, nevím, proč se psychologové neustále diví). O to bolestivější bylo pak jejich zpětné zjištění. Emocionálně mě to neroztrhalo jako onu poštovní schránku, mladou čtyřku sem pozorovala s mírně pootevřenými ústy- hráli líp jak někteří dospělí. Director´s cut ending je sice nápaditější než ten, kdy se dva lidé minou na přeplněné ulici, ale preferuju přesto ten původní. 90%. Ještě jedna věc- po skončení filmu mě popadla jedna prazvláštní chuť, pustit si dlouhý, táhlý a pomalý soundtrack. (Asi na mě byl snímek moc zbrklý). Kdo ví. (23.06.2007)