Princezna Fantaghiró 5

Po zpětném připomenutí musím smutně konstatovat, že tenhle díl kazí vcelku dobrou pověst této pohádkové série. Je škoda, že museli tenhle díl natočit co nejdřív po čtvrtém, protože kdyby dali scénáristovi volno, možná by se vzpamatoval a vymyslel něco lepšího, než neustálé omílání děje okolo jezení a fňukání dětí. Za co dávám tu druhou hvězdičku je ovšem skvělé masožravé ovoce. Ty jabka mě jako malou strašili docela dobře:) (13.04.2010)

„Je jediná vec, ktorá ma k tebe priťahuje. Špička tvojho meča.“ Tak a je koniec utrpenia. Do 5. série sa odmietol vrátiť nielen Romualdo (chýbal už v štvrtej), ale i Tarabas a to už je vážne čo povedať. Comeback tak hlási aspoň Čierna kráľovná. Tvorcovia to vyriešili vskutku interesantne: nechali Fantaghiro uniesť z jej kráľovstva do vzdialenej pirátskej osady (!) s kanibalským Hookom (!!), ktorému slúžia zeleninoví bojovníci (!!!). Akčné scény strašné, rovnako tak efekty a samozrejme dialógy. Z čoho som ale zostal extra užasnutý, to je zvrhlosť ústrednej koketnej hrdinky, ktorá sa na konci rozhodne vybodnúť na Romualda, aj svoje dve sestry, aj na úbohú Esmeraldu (ale na tú sa vlastne vykašľala už v 4. sérii), aj na svoje kráľovstvo, aj na elfskú vílu, proste na všetkých, urobí za svojím predchádzajúcim životom hrubú čiaru a rozhodne sa DOBROVOĽNE zostať s debilom v Karibiku. (14.12.2018)

Už tomu tak bude, že máme politickú situáciu na SR (čo sledujem ČR aj tam) po krk. Expresívne v sračkách sa utopil celý dobrý a víťazoslávny pocit z krásneho osudu záhadne peknej princeznej. Problém je v tom, že Bava sa omotal falošnou ideou nekonečne možného pokračovania. V rámci dochádzania nápadov preto v 5-ke bojujeme so zeleninou a hovoriaci petržlen dá neprijateľnú a zlovestnú bodku za dobrodružstvom. Zabudnem na všetkých, na všetko. Teda to, prečo som taká, za koho som bojovala, prinášala obety, koľkým divákom privodila slasť, aké útrapy som musela prežiť. Všetci synovia či dcéry, králi, pomocníci, blesky, hromy, víly, stromy...na to všetko dopadla nemiestna ťažká zablatená topánka, ktorá pošliapala pamiatku videného a zažitého. Záver v štýle „ja na to všetko v minulosti a na diváka seriem“ znie z úst rôčkami zaťaženej Alessandry už tragicko-úsmevne. Či šiel niekto za toto sedieť neviem, ale tento rúhačský experiment kdesi v Karibiku podnecuje vzbury... (05.01.2014)

Skutečně se mi líbí italské pohádky, jsou jedinečné a Princeznu Fantaghiró považuji za jejich vrchol. Zpočátku byla pokračování dobrým nápadem, ale číslo pět už je přespříliš. Postrádá zajímavé nápady a ono kouzlo, jen kombinuje motivy, které již byly použity. Navíc již nejde o jejího milovaného Romualda a princezninu nevěru tvůrcům nikdy neodpustím. (31.08.2003)

Ságu o princezně bojovnici jsem sledovala jako malá a ani oči dospělého člověka mi v prvních 4 dílech ságy nezměnily pohled na věc. Fantaghiró je prostě bezesporu úžasná lidská bytost, plná citu a nezkrotné lásky. O pátem dílu budu raději dělat: 'nevidím-neslyším-nemluvím.' Pátý díl absolutně popírá všechny předchozí díly. Jak je možné, že princezna zapomněla na Romualda, Tarabase nebo své království? Neumím si to vysvětlit jinak než tak, že ostatní herci odmítli spolupracovat na posledním dílu, a tak nezbylo nic jiného, než zasadit princeznu do nového prostředí, bez svého vyvoleného Romualda, kde i nakonec zůstala s úplně jiným mužem a úplně jinou dcerou. Neumím to říct jinak, než že celý pátý díl je postavený na hlavu. Proto doporučuju všem, kteří již viděli první 4 díly: Na ten poslední se prosím Vás nedívejte nebo si zkazíte veškeré představy o romantice, lásce, síle lidského srdce a odhodlání, které bylo viditelné pouze v prvních dílech. (11.04.2011)