Režie:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Jaroslava Schallerová, Helena Anýžová, Petr Kopřiva, Jiří Prýmek, Martin Wielgus, Jan Klusák, Alena Stojáková, Karel Engel, Libuše Komancová, Eva Olmerová (více)Obsahy(1)
Stejnojmenný básnivý román Vítězslava Nezvala posloužil režiséru Jaromilu Jirešovi k vytvoření jakési surrealistické koláže, v níž se mísí romantické ladění s hrůzostrašnými prvky. Hrdinkou je třináctiletá dívka Valerie (J. Schallerová), která se do svých zhmotnělých představ natolik zaplétá, až přestává rozlišovat mezi skutečnem a halucinacemi. Pitoreskní i děsivé události kolem Valerie se posouvají do roviny sice hrůzostrašného, ale přece jen slastného snění. Postavy se vyznačují silně symbolickým zabarvením, ani jednotlivé dějové motivy nejsou vázány striktní logikou. Sám Nezval kdysi k příběhu uvedl, že jej utkal „z lásky k tajemství starých vyprávěnek, pověr a romantických knih, psaných švabachem, jež se kdysi mihly před mýma očima“. Valerie a týden divů uzavírá experimentující linii v naší kinematografii 60. let. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (258)
Čekal jsem vizuálně skvostný film s mírně erotickým a hororvým nádechem a příslovečnou nesrozumitelností 60. let, ale výsledek všechny představy překonal. E. Krumbachová vytvořila tak nádherný a snový svět plný přepychových obrazů a obrazových narážek, které s ostatními prvky dělají z filmu výtečně ucelené dílo, což tak zpočátku vůbec nevypadalo. Spolu s lahodnou hudbou a éterickou Schallerovou je tento snímek doslova skvostem naší kinema- tografie, který svou jedinečností nenachází konkurenta. Jireš ve svém posledním výrazně nadprůměrném opusu dokázal tak výstižně a originálně ztvárnit svět dospívající dívky (s pomocí nezvalovy předlohy), na kterou působí depresivní prostředí samoty a upjaté výchovy, která jen čeká na konečné vysvobození, kdy se její temně laděné okolí rozzáří do jasných barev a nekonečného tance. A ty neherecké výkony pro mě výrazně pomohly celkové atmosféře a působily mnohdy až příjemně mrazivě. ()
Počínaje prvním záběrem, není ve filmovém zpracování Nezvalova „gotického románu“ jediné scény, kterou by nenaplňovalo nebezpečí. Ať již konkrétní obraz sytí očividná hrůza, která stahuje hrdlo a hýbe krví v tepnách, aby spáče probrala ze sna a ulevila mu krotkým denním světlem, nebo jen zdánlivě prostě klouže po jistých stěnách sdílené skutečnosti, příšeří oslňuje vše, co se nabídne na stříbrném plátně ke sdílení. Již v raném mládí, kdy jsem se k tomuto filmu konečně dostal, jsem jím byl uštknut a dodnes se mu nevyhýbám, byť v obavách z ran. Je jako kruté jablko, které slibuje poznání, ale nenabízí ani sdělení, jen ve studených nemocničních postelích tráví nejprchavější vteřiny dětství, za nímž se červenají obzory… ()
Poetický horor Valérie a týden divů - zfilmovaná báseň Vítězslava Nezvala - je po formální stránce jeden z nejzajímavějších filmů československé kinematografie a našel si, byť vzhledem ke své estetické výlučnosti, relativně malou ale stálou skupinu příznivců po celém světě. Jirešovi se podařilo vytvořit zvláštní atmosféru tajemna a za pomoci výtvarnice Ester Krumbachové výtvarně jedinečnou podívanou. Navíc došlo ke šťastné volbě hlavní představitelky, kdy Jaroslava Schallerová, ač neherec, dokázala propůjčit své postavě výjimečnou křehkost a půvab dívky, která se dostává do puberty a začíná vnímat svou ženskost. Lehce eroticky smyslné, snivé a fantaskní. Celkový dojem: 95 %. Film určitě není vhodným soustem pro hororové fanoušky, kteří očekávají děsivou krvavou podívanou. ()
Poetický i surrealistický svět Nezvalovy předlohy byl - dá se říci beze zbytku - převeden do unikátního filmového tvaru. Kouzlo i děsy dívčího dospívání s řadou až barokizujících reliktů je tu zpodobeno ve světě, který se pohybuje na rozhraní bizarní skutečnosti a snu. Kostýmní fantazie Krumbachové jsou básněmi v textíliích i v prostoru. Oč je VALÉRIE zdařilejší, o to je však i výlučnější. Vlna souznění mezi divákem a autorem či autorským týmem, na kterou se musí spolehnout i sebevětší osobnost každého uměleckého žánru, nejen hraného filmu, jde-li jí o skutečný úspěch, je tu napnuta do krajnosti. Ticho a jen pozvolna uplývající čas, typické jak pro literární předlohu, tak pro dobu, do níž je děj filmu ponořen, tuto tětivu nemohou dále nenapínat. Divák naší doby zvyklý na to, že tvůrci jdou maximálně v ústrety jeho klipovému vnímání světa, bude nevyhnutelně zklamán nebo - v lepším případě - rozkolísán. Divák, pro kterého je nacházení společných můstků s autorem druhou přirozeností, bude naopak - dříve či později - okouzlen. Měrou a intenzitou, která z československé filmové vlny šedesátých let učinila nadčasovou světovou kulturní událost. ()
Jedna nudná surreálná scéna střídá druhou, postava Orlíka na facku, otravné přeskakování v prostoru. Zkrátka nevidím nic uchvacujícího na kapičkách krve na sedmikrásce nebo na sklepních interiérech potažených pavučinami, případně extrémně namaskovaných hercích. A závěreční odhalování vzájemných vztahů je směšné. Utrpení. ()
Galerie (75)
Zajímavosti (20)
- Jaroslavě Schallerové bylo v době natáčení 13 let, jednalo se o její filmový debut. Roli získala v konkurzu mezi 1500 dalšími adeptkami. Pro film byla předabována Slávkou Hozovou. (M.B)
- O roli Orlíka se ucházel i Karel Smyczek, nakonec ji získal Petr Kopřiva. (Hellraiser12)
- Když na začátku filmu Valerie (Jaroslava Schallerová) spí na kanapi, má na sobě porozepnutý top a černý dírkovaný přehoz. V následující scéně má ale oblečení úplně jiné. Takto se změna oblečení několikrát opakuje podle kamery. (Litsarch)
Reklama