Místo u moře

,,LEE, NIKDO NEDOKÁŽE POCHOPIT, ČÍM SIS PROŠEL“… /// Údržbář z Quincy a jeho životní příběh. Rodinná rozborka nudnýho chlápka, co si posral život a teď získal šanci na budoucnost, která má smysl. Drama plný zlomenýho srdce, který mě nerajcuje. Affleck má celej film jeden výraz a celý je to jakože smutný a zaměřený na vydolování emocí ze všech koutů mýho těla. Film pro náročnýho diváka, kterej dokáže ocenit utrápený ksichty. (A nedej bůh! se v nich i pozná.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem dramaticky založená osoba. 2.) Rozrajcuje mě úmrtí v rodině. 3.) Thx za titule „.C-Max.“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (16.02.2017)

Manchester chce být umělecký a chtěl by nějakého toho Oscara. Ale pro mě představuje typ amerických indie filmů, které nemám ráda (nic proti indie filmům). Roztěkaný, zbytečně dlouhý, chybí tah na branku. Chápu, co chtěli tvůrci říct, ale nelíbí se mi ten způsob. Casey Affleck je v hlavní roli dobrý a film bez problémů utáhne, nic nezapomenutelného ale nepředvádí. Je tu ale jedna herecky obrovsky silná scéna, kde zazáří spolu s Michelle Williams (ta je ve filmu mnohem méně, než myslíte) - tahle scéna je emocionální tah na branku a tuším, že zrovna díky ní film dostává herecké oscarové nominace. Jen kdyby takhle silný byl i zbytek filmu... (02.02.2017)

Text obsahuje drobné spoilery. Jeden z nejužitečnějších filmových trenažérů na život se zlomeným srdcem. Tragédii se buď můžete nechat zcela paralyzovat, nebo si nad ní udržet jistý nadhled – jak činí Lonergan a jak se zároveň snaží hrdinové Místa u moře. Film neobnovuje status quo a neujišťuje nás, že vše bude zase v pořádku. Skutečná katarze a návrat k harmonii zachycené v několika flashbacích nepřichází, stejně jako nemusí vysvobození a alespoň nějaká forma satisfakce po podobné tragédii nikdy přijít ve skutečném životě. Nejde o jediný odklon od konvencí amerických rodinných melodramat, nabízejících na podobná dilemata zpravidla jednoduchá řešení. Tragédie není zaviněna osudem, proti němuž člověk nic nezmůže, nýbrž lidskou chybou, postavy nejsou černobílé a své emoce oproti hrdinům běžných melodramat z velké části nedokážou externalizovat. Vyjadřují je za ně flashbacky a vážná hudba, jež nás zároveň upozorňují na neustálou (a paradoxní) přítomnost ztráty, na nevyplněné místo (ještě bolestivější jsou při druhém zhlédnutí zmínky o dětech v dialozích – muž, kterému Lee opravuje kapající kohoutek, mluví o sestře s dětmi, zdravotní sestře Bethany se podle slov doktora právě narodila dvojčata – holčičky). Patrick a Lee se podobně jako hlavní hrdinka Lonerganova předchozího filmu musí hlavně naučit překonat komunikační bariéru a najít adekvátní výrazy k popisu neštěstí, které je potkalo (jako s tím nemá problém například muž, kterému Lee v závěru opravuje kotel a který se bez ostychu pustí do vyprávění o smrti svého otce). Oproti Lise ale navzdory melodramatickému potenciálu situací, v nichž se ocitají, nejednají melodramaticky. Naopak i scény, které jsou natočené s operní přehnaností, narušují svou neochotou nechat se plně pohltit žalem (Patrickův zvonící telefon během smutečního obřadu). Lidé sice umírají, ale život pozůstalých, jakkoli neutěšivý, běží dál. Místo u moře, melodrama, které nechce být melodramatem, pro mne tak není jenom znamenitě napsané a zahrané drama o nepřekonatelné ztrátě, ale zároveň film inspirativní i formálně a stylisticky. 85% (10.02.2017)

Manchester by the Sea je film plný strašných hereckých výkonů, srdceryvných scén, které hrají na city a přitom působí naprosto uměle, takže se jim to nedá vůbec věřit. Je to plné prázdných dialogů a nesmyslů, které úplně bijí do očí. Obdivuhodné na tom filmu je, že to vlastně nemá žádný děj, ani konec a přesto to režisér a scénárista dokázali natáhnout na 137 minut. Sem tam občas hodili nějakou tu dramatickou scénu a pár překvapení, který jsem nečekala, jinak mě to ale ničím nenadchlo. 3* bohužel jsem viděla i horší filmy, body k dobru tomu přičítám za to, že jsem se několikrát od srdce zasmála (a ne vždycky proto, že to tvůrci mínili jako vtip). (10.02.2017)

Bolestivá rána přímo do srdce. Film, jehož autor je patrně na zcela stejné frekvenci jako já, protože jsem rozuměl každé scéně. Všechno na svém místě, všechno mi dávalo smysl. A už dlouho jsem nezažil tak rychlých 137 minut, které by se papírově měly spíše táhnout (a podle ohlasů se i mnoha lidem skutečně táhly). (03.02.2017)