Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh lásky, která se zrodila v dobách nenávisti... Podzim 1944. Na Labi u Drážďan kotví česká nákladní loď, naložená tabákem. Pracují na ní dva čeští lodníci, Kája Svorník (L. Vaculík) a Bohouš Kotera (A. Procházka). Oba s vědomím inspektora tajně kradou vzácný tabák, který Bohouš prodává na černém trhu v Praze. Hlavně se ale věnují milostným románkům s německými dívkami, jejichž jména si zapisují do lodního deníku. Kájovi se jednoho dne podaří dostat do postele mladičkou Ulriku (M. Hrubešová). Zpočátku si od krásné zrzky udržuje odstup, stejně jako od ostatních Němek, ale brzy zjistí, že se do bezelstné dívky zamiloval, stejně jako ona do něj. Je však doba války a vyhlídky českého kluka nejsou v jeho novém vztahu zrovna růžové: Ulrika je totiž dcerou velitele zajateckého tábora a také snoubenkou nacistického velitele od letectva… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (120)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejhlubších českých filmů o odvrácené tváři druhé světové války, o tváři druhé strany, o skutečném vnitroněmeckém vnímání nacistického stroje na válku i jeho vnějších pištcových a dechových parádemarších byl už ve své - komunistické - době nadprůměrným dílem s neobvyklým tématem, jehož poloha byla fo té doby zpravidla výhradní doménou Vláčilovou a Körnerovou. To, že hranice mezi českým a německým prostředím nebyly nikdy zcela neprostupné, je dnes veřejným tajemstvím, tehdy to však byla utajovaná skutečnost (s výjimkou Ladislava Mňačka - jeho vynikající novely NOČNÍ ROZHOVOR a několika nečetných dalších). Láska - a nejen ona, také slušnost a statečnost - i tehdy bouraly ledy a podobně jako během Mnichova tvořily křehké můstky, které jen výjimečně přežily režimy, za nichž vznikly (SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, Křelinův nedoceňovaný román BÁBEL). Základní osa vztahu - plamen osudové lásky českého plebejce a německé aristokratky - propůjčuje vlastně válečnému dílu ráz milostné romance plné něžného humoru, vzájemného škádlení a rodícího se silného vztahu. Kachyňovi se zde podařilo vytvořit vyvážený, harmonický umělecký celek, stejně hodnověrný v kresbě Drážďan, scén na gestapu nebo i naopak v zachycení domácího prostředí. Za neobvyklé lze označit i postižení českého "šmelingu", keťasení i náznak kritického pohledu na spolenecké bombardování Drážďan angloamerickými bombardovacími svazy v únoru 1945. Kachyňa tu přesvědčuje nejen jako režisér, ale i scénárista. Pro Vaculíka a Hrubešovou se tehdy jednalo o málo vídanou mimořádnou hereckou příležitost. Toto dnes už zklasičtělé dílo patří nejen v rozsáhlé Kachyňově filmografii, ale v dějinách národní kinematografie vůbec k jejímu zlatému fondu. Oprávněně i zaslouženě. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Karel Kachyňa má za sebou krásné filmy. Fany, Smrt krásných srnců, Pozor, vizita! a další. Oznamuje se láskám vašim mezi mé oblíbené patřit nebude. Tak předně Lukáš Vaculík. Idol osmdesátkových filmů a idol žen a dívek. Ty musely tehdy šílet. Vaculík a nahatý. Nejedna určitě Hrubešové záviděly. A k tomu všemu to je dobrý herec. Horší je to s Markétou Hrubešovou. V tomto filmu totiž kromě své nahoty dokázala i svůj talent, který ale někde, patrně kvalitou devadesátkových filmů (a hrála v takových ubohostech jako Peklo v řetězech apod.) postrácela. A nebylo to zdaleka naposledy co se svlékla. Tento film je výjimečný pouze tím, že je to prvně. Byla krásná a ne že ne. V roce osmdesát osm už snímek asi takový šok nezpůsobil, ale umím si představit, že o deset, dvacet let dříve by se z něj komunisti a možná i diváci potentovali. Čech hobluje Němku. A navíc nacistku. I když ne úplně přesvědčenou. Jenže Karel Kachyňa vcelku logicky a správně poukazoval na fakt, že ne všichni Němci byli špatní a ne všichni byli skutečnými nacisty, jak je v ději vysvětleno. Paradoxně by film vyvolal asi větší diskuzi a ohlas dnes než se stalo tehdy. ()

Reklama

Šandík 

všechny recenze uživatele

Oznamuje se láskám vašim je žel film zcela průměrný. Na Kachyňu rozhodně velmi slabý. Přitom vychází z výborně napsané knižní předlohy... Právě knižní předloha je ovšem také kamenem úrazu, protože román (byť v tomhle případě jde spíše jen o novelu) je obvykle materiál pro filmové zpracování příliš obsáhlý a je nutné v něm rozsáhle škrtat a zachovat jen to nejpodstatnější. Co ovšem rozhodně  ztratit nesmí, to je atmosféra a také zorný úhel vypravěče... Pokud autor scénáře knižní předlohu takhle razantně neprošktá a nezachová jen to skutečně podstatné, vznikne obvykle dosti únavný a klipovitý sled scén, často pouhých "živých obrazů", řazených za sebou takřka bez ladu a skladu. A přesně to se tu "podařilo". Ba co víc, tvůrci nejen že z předlohy dosti otrocky přebírají i mnohé okrajovější scény a motivy, dokonce mnohé další scény, dialogy a motivy přidávají, což už je úplně nepochopitelné... Nejen že tím děj ještě zahušťují ale navíc jej posouvají citelně jinam... V knize není ani výslech, ani rozhovor s otcem Ulriky, ani prohlídka lodi policií, ani blechy, ani sbírka podvazků, ani dopisy psané Ulrikou do Čech, ani Karlův telegram Ulrice, ani díky tomu informovaní rodiče... Co v knize naopak je, a to velmi silně přítomné, to je napětí, které by bylo možné vyjádřit pojmy "my" a "oni", "naše" a "cizí", v dané situaci vyšponované na maximum válečnými událostmi. Právě tohle činí z jinak vlastně poměrně banálního milostného příběhu v knize skutečné drama (samozřejmě spolu se závěrečným bombardováním). Přesně to ale také tvůrci filmu takřka úplně pominuli. Problém je přitom už v tom, že je film natočen prakticky kompletně v češtině, takže si divák vlastně vůbec neuvědomí že drtivá většina jeho dialogů by měla být pronášena německy. Tahle okolnost je mimochodem i nesmírně důležitá součást rozhovorů mezi Ulrikou a Karlem. Tvůrci filmu ji ovšem nahradili běžným milostným žvatláním s mnoha zdrobnělinami a dalšími krásnými nesmysly, které ovšem v dialozích vedených německy Čechem s rodilou Němkou v žádném případě nemají co dělat... Asi z obavy, aby film nevyzněl jako kritika socialistických poměrů navíc z filmu zmizely i různé "totalitní manýry", jakými je všudypřítomné špickování a z něho plynoucí strach, bdělá domovní důvěrnice, fakt že doma se říká něco jiného než na ulici, že lidé vstupují do různých organizací jen proto aby mohli jakš takš normálně žít, a možná právě proto se do něj naopak dostalo brutální násilí výslechu, protože to přece "Němci" v podobných filmech běžně dělají... Samozřejmě ano, není to úplný propadák, rozhodně neurazí ale také nijak moc nenadchne. Kdyby se to točilo o pár let později a v německo-české koprodukci, možná s jinými herci (v roli Ulriky by byla naprosto skvělá mladičká Julia Jentsch) a rozhodně i za jiné peníze, mohl to být film hodný nějakého toho zlatého lva či medvěda. Takhle je z toho spíše podivně nedotažený pokus, který si všichni pamatují hlavně pro na svou dobu nezvykle explicitní nahotu... Velká škoda... Přitom vyrovnávání se s vlastní bolestnou minulostí, s nacionalismem, s totalitním tlakem, hledaní obecné lidskosti, to všecho je stále velmi aktuální a bolestné... Celkový dojem: 65% Zajímavé komentáře: sportovec, Sfinkter, zelvopyr () (méně) (více)

zigy 

všechny recenze uživatele

Není spravedlivé vůči divačkám, že Markéta se svlékala celá, zatímco Lukáš nikoliv. Na filmu je zjevně vidět fascinace pana režiséra mladou Markétou Hrubešovou....pokud jste podobně postiženi, první půlka filmu je přesně pro Vás:) Jinak je film poměrně jednoduchý, ale působivý. Láska snažící se překonat překážky války. A moc smutný konec, moc.... ()

Piškotka 

všechny recenze uživatele

Sladké mládí a nerovný vztah během neutěšené to doby války. Karel Kachyňa vše ztvárnil s citlivostí sobě vlastní, celé to vyznělo tak poeticky až pateticky. Ty nahaté scény byly lechtivé a moc roztomilé. Hrubeška to zahrála poměrně dobře, stejně jako Vaculík. Bylo jim spolu krásně, přitom za okny kajuty se hajlovalo. Konec zaváněl melancholií, protože byl tak fatální. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (11)

  • Režisér Karel Kachyňa měl málo materiálu na natáčení, proto se mohla každá scéna natáčet maximálně třikrát. (M.B)

Reklama

Reklama