Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Byly to hry lásky, erotiky a přátelství, které pohltila okupace Československa v roce 1968... Adaptace jednoho z nejvýznamnějších románů českého spisovatele Milana Kundery osciluje mezi osobními problémy hrdinů a jejich vzájemných vztahů, stejně jako jejich pokusem přežít v diktatuře, která následovala po okupaci Československa Sovětskou armádou. Příběh milostného trojúhelníku se odehrává v Praze na pozadí událostí roku 1968. Lékař Tomáš žije v uvolněném vztahu se Sabinou. Z jedné cesty na venkov si přiveze mladou dívku Terezu, která se k němu nastěhuje a s níž se posléze i ožení. Ani potom se Tomáš nevzdává svých sexuálních výbojů. Události „pražského jara“ ale změní život všem… Tomáše ztvárnil Daniel Day-Lewis (Věk nevinnosti, Moje levá noha, Ve jménu otce, Boxer), úlohu Sabiny představuje Lena Olinová (Mr. Jones, Romeo krvácí), postavu Terezy hraje Juliette Binocheová (Milenci z Pont-Neuf, Posedlost, Anglický pacient). Při přepisu Kunderova románu se tvůrci filmu Jean-Claude Carriere a Philip Kaufman soustředili na existenciální ladění příběhu, částečně potlačili složitou skladbu předlohy a vyzdvihli erotickou linii vyprávění. Pozoruhodným způsobem se uplatnila kamera Svena Nykvista. Nabízí vytříbeně estetizující obraz Východní Evropy, často důsledně využívá četná zrcadla, jimiž jsou také odhalovány slabé nebo utajované stránky hrdinů. Ve filmu jsou rovněž promyšleným způsobem využity výňatky ze skladeb Leoše Janáčka. Protože se realizace uskutečnila v době našeho totalitního režimu, byly exteriéry natáčeny v Lyonu a Paříži. Film natočil americký režisér Philip Kaufman (Vycházející slunce, Frajeři). Hudbu napsali Mark Adler a Ernie Fosselius. Sochy vytvořil Michel Rival. Sabininy obrazy nakreslila Irena Dědičová. Kostýmy připravila Ann Rothová. Výpravu zajistil filmový výtvarník Pierre Guffroy. Při natáčení se podílel jako poradce režisér Jan Němec. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (223)

Katarine 

všechny recenze uživatele

Velmi příjemné podání slavného románu...i když zrovna tenhle jsem nečetla, Kundera je i z filmu naprosto zřejmý. Vůbec mi nevadila ani délka, na Daniela Day-Lewise bych se dokázala dívat i mnohem dýl. A moc se mi líbilo zpracování politických motivů. Ale musím souhlasit s golfistou, erotických scén bylo opravdu až přespříliš. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Svojim spôsobom klasická melodráma, svojim spôsobom atypická melodráma, v ktorej politické pozadie nie je iba podtextom. O románe som nič nepočul, teda ho ani nečítal, čo je pred pozretím filmu výhoda, pretože nepoznáte dej a teda neviete, čo očakávať a nemusíte si porovnávať filmové obrazy s tým, čo ste si vytvorili v hlave. Film sa zaoberá vzťahom dvoch ľudí s odlišnými povahami a videním sveta, na ktorom metaforicky porovnáva "slobodu" vo vzťahu a "slobodu" v represívnom politickom režime, lásku k žene, ktorej voľnomyšlienkársky človek nedokáže byť verný a lásku k vlasti, v ktorej nedokáže byť človek slobodný, vlasti "slabochov". Pre mňa je to hlavne film o tom, ako nájsť vnútornú slobodu v takomto režime a ako nájsť šťastie v láske sebauvedomením a kompromismi. Keď Tomáš našiel svoje malé šťastie vo svojej vlasti, našiel ho aj v manželstve. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Vlastně docela kontroverzní film, tahle Kaufmanova adaptace Kunderovy geniální knihy. Pro neznalé skvostné literární předlohy zřejmě bude fungovat, snímek je kompaktní a díky akcentu na milostný trojúhelník Tomáše, Terezy a Sabiny a na historický kontext i fenomén emigrace zprostředkuje zřejmě i celkem homogenní vjem (má plno velmi silných míst - třeba použité archivní černobílé materiály o srpnových dnech z dokumentu Jana Němce). Pro znalce Kunderova stěžejního románu ale vzniká jistá disharmonie - snímek nemá skoro nic společného s původní předlohou vyjma dějové kostry, zmizely nejenom metafyzické úvahy o smyslu života, odkazy k Nietzschemu a jeho idee věčného návratu, Parmenidově dualitě, Beethovenově poslednímu kvartetu, fenoménu lehkosti a tíhy bytí, avšak především zmizela celá Kunderova koncepce velkého literárního mýtu, složitě budovaná kompozice a struktura díla, jeho postmoderně vševědoucí vypravěč - glosátor, celá ta atmosféra středoevropského prostoru zasazená do dobového kontextu, prostě zmizel celý ten bohatý Kunderův narační svět... Zbyl sice docela slušný, až nadprůměrný americký film, v němž ale namísto hlavního hrdiny - Kunderovského ,,vzpěrače metafyzických závaží", existenciálně nezakotveného člověka, věčného pochybovače, vidíme zplošťující filmovou optikou intelektuálně založeného donchuána a možná až erotického štvance. Otázkou je, jestli by byl plnohodnotný převod vůbec možný, každopádně ten tolikrát proklamovaný ,,filmový divák" to však takhle asi chce snad i vidět... ()

Trainspotter 

všechny recenze uživatele

Souhlasím se stanoviskem Milana Kundery, který po této zkušenosti s povolením filmové adaptace jeho díla, zakazuje veškéré jiné adaptace Nesnesitelné lehkosti bytí... Kniha a film mají pramálo společného, hlavní myšlenka se ve filmu zcela vytratila a nehledě na to, že film sám o sobě za moc nestojí. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Takhle to dopadne, když točíte o něčem, o čem víte jen z rychlíku nebo oficiálních médií. Asi jako kdybych já natáčel o anglických dělnících v Manchasteru, taky o všech podrobnostech a nuancích vím prd, a když to natočím podle nějaké knížky, pořád tomu bude něco chybět, ta životnost, drobné postřehy. Zhruba takhle Československá televize točila TV inscenace z Anglie - zajeli k Apolináři, protože to je jediné místo v Praze s budovami z červených neomítnutých cihel, dali tam stánek s nápisem Grocery, někdo u stolečku popíjel z šálku čaj - a voilá, měli jsme příběh z Anglie. Takže tady se americkým divákům nabízí pohled na ty podivné opice za mořem, které v hospodě lijí pivo do prasat (a vůbec si berou prasata do hospody, víme?), a když je přepadnou ti zlí zlí Rusové v srpnu 1968, tak hromadně opouštějí republiku jako za 2. sv. války - ty fronty před hranicemi byly nekonečné a být to podle filmu, tak v ČSSR nikdo nezbyl. Strašně to mimochodem připomíná tu přepálenou scénu s úprkem v srpnu 1968 ve filmu Rebelové od Renče. Pak zde máme pár "autentických" záběrů jako z Prahy - jen by ten skladník nesměl přenášet bedny s nápisem Orange Juice. (Kde by v komunistickém Československu něco takového mohlo být? Nota bene na tržišti?). Seženeme jedno embéčko a jedno žiguli, cedule s českými nápisy nápisy Bazén a Východ, necháme ve filmu zpívat Kubišovou - a voilá - máme i v Americe Československo roku 1968! Jinak Kundera byl a možná stále je starý chlívák, o tom žádná, ale kromě těch chlívačinek jeho knihy obsahují spoustu postřehů a kritických zamyšlení nejen vůči komunistickému režimu, ale i mezilidským vztahům obecně. Jenže to jsou právě ty nuance. Ty dovede pochopit Čechoslovák, proto třeba jsou jak kniha, tak film Žert naprosto dokonalé, byť depresivní. A proto je tenhle film jen americká pohádka a povrchní blábol, který nemá nic společného s realitou, ani Kunderou. Navíc to má zcela, ale naprosto zcela zbytečně přepálenou stopáž - dvě a tři čtvrtě hodiny! - vyplněnou jen šukačkami, ta spí s tím a s tím, a on s tou a s tou, Ivan, Boris et moi v praxi, ke konci má pan doktor škraloup, aniž by tušil, maká jako dělník, a najednou zjistí, že je šťastný. Jenže to je poslední cca půl hodina, která je sice poměrně zajímavá touto výpovědí (a řazením těch tří čtyř závěrečných scén - myslím tím putyka - Sabina v USA a dopis - nutná šukačka na závěr jakože usmíření a štěstí - poslední cesta autem), ale na to jsem nemusel čekat dvě hodiny! Má to skvělou kameru, jak je u Svena Nykvista zvykem, ale stejně nechápu, proč to nedělal spíš Ondříček, Čechy hrají Francouzka, Francouz, Polák, dva Briti, tři Švédi (!), Holanďan, a jen dva naši emigranti v pidi vedlejších rolích (Landovský a Němec), což vůbec nechápu, proč neobsadili Třísku (myslím by byl daleko lepší než Day-Lewis), a protože je to rok 1988, myslím by nebyl problém sehnat i nějaké regulérní české herce té doby. Myslím, když budu mluvit moderním newspaekem, že to jen posílilo americké stereotypní náhledy na Čechy jako burany a Američané si tak pohladili své sebevědomí, že u nich tomu tak není a jsou daleko lepší a u nich by se takové věci stát nemohly. Jiný význam ten film nemá. () (méně) (více)

Galerie (45)

Zajímavosti (19)

  • Hlavní roli měla ve filmu hrát původně Veronika Freimanová, přišla ale zrovna poprvé do jiného stavu a roli nakonec odmítla. Kvůli roli by navíc musela i emigrovat. Podle mnoha fotografií, které s ní byly nafoceny, nakonec tvůrci stylizovali Juliette Binoche. (ČSFD)
  • Lena Olin (Sabina) v roce 2001 pro český časopis Cinema vzpomínala: "Ten román se mi velice líbil, ale když jsme pak podle něj točili film, nebyla jsem přesvědčena o tom, že to bude něco velikého. Byl to zvláštní. Nedokázala jsem si představit, že by někdo podle té nádherné knihy dokázal napsat dobrý scénář. Natáčení pro mně bylo zajímavou zkušeností. Hrála jsem tehdy v divadle ve Švédsku a najednou jsem dostala nabídku hrát v americkém filmu. Jak už jsem vzpomínala, moc jsem konečnému výsledku nevěřila. Ale když jsem pak film viděla na plátně, byla jsem okouzlena. Protože pocházím z Evropy, často dostávám nabídky na role žen z východní Evropy, které mluví s přízvukem. A já si pokaždé říkám: 'To přece nemůže fungovat, když se američtí herci snaží hrát Rusy nebo Čechy.' Je to pokaždé zvláštní. Je to stereotyp. Mnoho scénářů, které dostávám, se týká politiky, ale většinou jsou to pouze stupidní pohádky. Byla jsem proto zpočátku podezřívavá. Ale celé natáčení bylo skvělý zážitek. Točili jsme šest měsíců. Přestože se děj filmu odehrává v Praze, nikdy jsem tam nebyla. Když vycestoval štáb do Československa před začátkem filmu na obhlídky, byla jsem právě těhotná. Vše se pak točilo v Paříži, ale po projekci filmu jsme dostávali z různých stran poklony, jak se výtvarníkům skvěle podařilo vytvořit Prahu v Paříži. I lidé z Prahy se nás občas ptali, ve kterých ulicích jsme natáčeli, protože to vypadalo tak skutečně. Byla to nádherná zkušenost. Byla jsem šťastná, že jsem tu roli vzala. Ale v Praze jsem nikdy nebyla." (NIRO)
  • Ve filmu byly použity dokumentární záběry, které v srpnových dnech roku 1968 v Praze pořídil režisér Jan Němec. (raininface)

Související novinky

Festival íránských filmů

Festival íránských filmů

13.01.2016

5. ročník Festivalu íránských filmů proběhne od 13. do 17. ledna 2016 v pražských kinech Světozor a Bio Oko, nově zavítá také do kina Lucerna. Od 19. do 20. ledna se potom festival už podruhé… (více)

Reklama

Reklama