Detektivové od Nejsvětější Trojice
Blue Shadows
Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Modré tiene
Režie:
Viktor TaušScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin DoubaHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Klára Melíšková, Stanislav Majer, Miroslav Krobot, Tereza Ramba, David Novotný, Tomáš Dastlík, Ivan Brdička, Martin Huba, Martin Pechlát, Viktor Tauš (více)Epizody(4)
Obsahy(1)
Čtyřdílná minisérie Modré stíny navazuje na trilogii Případ pro exorcistu. Vyšetřovatelé se tentokrát dostanou k případu zastřeleného docenta. Toho jednoho rána nalezne uklízečka mrtvého přímo v jeho vlastní pracovně. Kriminalisté tak budou řešit, zda vražda souvisí s dlouhodobou snahou oběti o odvolání univerzitního kvestora kvůli podivným machinacím při rekonstrukci historické univerzitní budovy, a také to, co dohnalo vraha k tak velkému riziku, aby svou oběť zneškodnil přímo na půdě univerzity. Pátrání po tom, kdo všechno měl důvod přát si smrt svérázného, ale čestného docenta, zavede hrdiny mnohem dál, než by sami čekali. (Česká televize)
(více)Recenze (253)
S největší pravděpodobností se jedná o jakýsi druh umění. Bohužel jsem v průběhu prvního a části druhého dílu nebyl schopen pochopit, o jaký druh se jedná. .... Proto se (udiven tím, že nejsem hoden pravděpodobně nejnovější vlny filmařského umění v čechách) vrátím k opakování "Případů prvního oddělení" abych si alespoň zčásti užil svůj koncesionářský poplatek. ()
Modré stíny se mi svými vypravěčskými řešeními jeví být neobvykle intenzivní obměnou dlouhodobé české tradice, již nazývám zdrženlivou detektivkou: detektivové pozadí vyšetřovaných událostí nikdy nepochopí, řešení se nedá vyvodit z poskytnutých vodítek a vyprávěcím cílem je především nazřít velmi členité uspořádání fikčního světa. Zvláštnost výstavby Modrých stínů současně spočívá i v postupném přesunu od důrazu na vyšetřování (první dvě epizody) k důrazu na soukromé aspekty postav týmu kolem komisařky Výrové (druhé dvě epizody). Jestli přitom řídící princip vyprávění Modrých stínů nacházím ve hravém potlačování očekávaných a zdůrazňování nečekaných prvků, lze podobně uvažovat i o jejich sebeuvědomělé stylové organizaci. Ta divákovi sice očekávatelně poskytuje prvky potřebné k porozumění, ovšem zjevně zdůrazňuje ozdobné rysy stylu, což se ukazuje zejména na filmařském pojetí rozhovorů mezi postavami. Podrobněji o tom všem pojednávám v rozsáhlém rozboru "Modré stíny jako zdrženlivá detektivka", který jsem napsal pro časopis Iluminace. ()
Pro samou živou debatu nad nestravitelností formy či naopak svěží vodě v zatuchlých veřejnoprávních vodách se poněkud zapomnělo na to, zda je to vůbec forma odpovídající látce. Což není. Sýkorovy kriminálky jsou kvalitní tuctové žánrové řemeslo, které po přečtení pouštíte z hlavy jakmile v knihovně jeho titul vracíte a naslepo mezi stovkami krimi vytáhnete nemlich tu samou jen s jiným zasazením a jmény. Na to naroubovat mrtě svébytnou "éterickou" estetiku (od snímání, svícení, vedení herců, výstavby, rámování obrazu, prací se zvukem), která je důsledná ve svém záměru, to je jako jít na mravence se silnou lupou s těmi nejlepšími úmysly se na něj podívat zblízka, ale neuvědomit si, že jste pod přímým odpoledním sluncem čili mu žádnou službu rozhodně neprokazujete. Velký problém je, že předloha o nějakých čtyři sta stranách neutáhne stopáž blížící se pěti hodinám. Navíc to trpí syndromem NPC, kdy mnoho postav se vyskytuje jen na jednom místě jako by neměli žádný život, vždy k dispozici a bez práce, se stejným oblečením napříč několika dny. Vedle toho rozhašená časová posloupnost před finále, závěrečná střela, která je čistou popravou, navíc mířenou ve směru kolegů, klíčovou informaci si Výrová jak z blesk z čistého nebe vyvodí mimo obraz, není toho málo. Nemalé problémy plynou i z předlohy (všichni svorně tvrdí, že zavražděný měl jednu vlastnost, která ho definovala a kterou proti sobě poštvával kde koho, jeden již i tak z jiných důvodů podezřelý o zavražděném tvrdí něco v přímém rozporu s tímto a nikdo to nereflektuje, nikdo se na to nezeptá, prostě nic). Dále se to snaží po vzoru moderních kriminálek o přesahové adresování tuzemských kostlivců ve skříni, zde konkrétně STBáci po revoluci a korupční svět vyšší politiky (nejen) devadesátkového "kompra řeší vše, na každého se něco najde a já na bráchu brácha na mě". Ovšem je to příliš na první dobrou a nic moc z toho krom dvou či tří silných scén. Nad vodou to drží detektivní parta a nejedno lehké dilema vycházející z vyšetřování dotýkajících se jich osobně. Dále většina výkonů, opakuji většina (aneb kdo Taušovi povolil obsadit sebe sama je na vyhazov, točit umí, hrát opravdu ne). Ve výsledku je to nesporně zajímavé pozornost budící formou (ať už ji skousnete či nikoli), bohužel nikoli i (ne)žánrovými kvalitami. ()
"Chtěl jsem jim říct, ať si můj osobní spis strčej do prdele. Ale moje osobní statečnost má asi svoje limity." Modrý stíny nejsou černobílý a to je jejich velká výhoda. Nabízí totiž nejednoznačný figury, takže estébák, politik, dotační zloděj nebo kariéristickej polda nemusí být automaticky svině. Většinou jsou, ale tady se neškatulkuje, což mě potěšilo víc než celý vyšetřování. Ono je teda celkem spletitý, jak už to v případech s dlouhoprstejma politikama bývá, ale není nijak zvlášť zajímavý a několik logickejch nesmyslů je taky poměrně těžký přehlídnout. Přesto to má slušnou atmosféru. ()
Z Modrých stínů jsem opilejší než Klára Melíšková po jedné sklenici vína (a to je překvapivě hodně). Kde minule Hřebejk s Jarchovským skončili na hraně guilty pleasure a nabídli mišmaš tak bezelstně roztomilý a bezradný, že si ho šlo užít, ujíždí Viktor Tauš o tolik dál a urputněji, že zřejmě překročil hranice časoprostoru... a vznikla nejzajímavější minisérie České televize za nevimjakdlouho, která svojí stylistickou svéráznosti neskutečně šlape a graduje od wtf výpalu očí a absolutního zmatení mě jako diváka, proč to všechno probůh vypadá, jako by někdo zdrogoval Toma Hoopera LSD a donutil ho pod pohrůžkou smrti na iPhone natočit Jarchovského scénář za čtyřiadvacet hodin, až k první funkční katarzi v Jarchovského textu po X letech. Nezažil jsem na České televizi něco, co by bylo tak divný, nepříjemný a přitom tak pozitivně na mě působící. Netrouf bych si říct, že je to "povedený", ale rozhodně je to zajímavý. Jen je jasný, že 1) diváci to nerozdýchají a 2) málokdo přečká první nudný díl. Já těch pět hodin v kině přežil a nakonec odešel spokojený... ()
Pan Mitner s bábovkou a papučkami je top. ♡ ()
Obsahem nikterak výjimečné, formou na produkci ČT nebývale kontroverzní a smělé. Kritika se sice snáší ze všech stran, ale když si po čase zvyknete na kameru dělající otroka uměleckému záměru a na teletextu použijete kouzelnou číselnou kombinaci 888, dojdete ke zjištění, že se na světě dějí horší věci. Třeba že kvestorova čerstvě navoskovaná podlaha už nikdy nebude jako dřív.. P.S.: Dávat odposlech na spod židle do kanceláře, která zároveň slouží i jako zasedací místnost, to chce značné špiclovské sebevědomí a nebo informaci, že na to uklízečka sere.. ()
Opět se ukázal zlý duch čsfd - po první dílu přišli jako první hodnotit odsuzovači jakékoliv současné české tvorby, nasázeli odpady a jednohvězdičkové hodnocení. Opět mě fascinuje snaha hodnotil čtyřdílnou minisérii hned po prvním díle a vnímám to jako systémovou chybu. Já si s komentářem i hodnocením počkám, až po titulcích čtvrtého dílu. ()
Parádna forma a po prvej, čisto rozbehovej časti aj prekvapivo svižný príbeh. Prečo sa nedajú takto nápadito točiť seriály aj na Slovensku? ()
S odřenýma ušima vychází mé hodnocení tohoto miniseriálu na 4*. S každou další epizodou je případ zajímavější a tak to má u kriminálek být. Jako vždy potěšilo olomoucké prostředí, jež je v rámci české seriálové tvorby netradiční. ()
A máme tu další detektivku, jejíž přidanou hodnotou je to, že v tom nehraje Donutil. Opět se nám tu setkává známý team headhunterů v klasické sestavě : morous - Krobot, akční velitelka Melíšková, sexy vyšetřovatel Majer (pro dámy) a sexy vyšetřovatelka Voříšková (pro pány). Celkem to tak nějak šlape, do toho se nám vloudil v celkem netradiční roli hajzlíka David Novotný. Zatímco bych řekl, že Melíšková to celé tak nějak táhne, Voříšková tam jen je. A kdyby se na ní nedalo tak dobře koukat, tak by tam byla úplně zbytečná... A tak tu máme další kriminálku o korupci, provázanosti podnikatelského prostředí s politikou atd... Kolik toho ještě bude? Kdy už přijde někdo s něčím originálnějším? Třeba i s tím, že vrahem je zahradník? * * ()
TV/// Obsazení 4/10 Děj 0/10 Hudba 0/10 Kamera 0/10/// PLUS: Terezka Voříšková, Miroslav Krobot, Ladislav Trojan MÍNUS: příšerný zvuk, obtížně slyšitelné dialogy, přesvícený obraz, ospalý a vláčný děj, otřesná kamera snímající převážně velký detail./// Shrnutí:Tohle musím nějak rozchodit a vystřízlivět. Zatím jsem horší neviděl./// Celkem 7%/// ()
Možná, že kdyby to nemělo tak strašně bizarní (rozuměj: otravnou, nepřirozenou a ze sledování příliš často vytrhávající) kameru, hodnotil bych (o něco) vstřícněji. Možná... Každopádně takhle si českou "quality tv" opravdu nepředstavuju. Snahu cením, ambice sálají snad z každé vteřiny, ale výsledek je pro mě po všech stránkách nedotažený, prapodivný a okázale (tj. nestravitelně) "umělecký". ()
Skvělá kamera!! A celkově mnohem sympatičtější než Hřebejkův Exorcista. ()
Kvituju s povděkem tu nekonvenčnost, která se na diváka řítí už od prvního okamžiku a abych byl zcela upřímný, vůbec nechápu tu kritiku skoro že všech stran. Možná nejsou Modré stíny tím nejlepším seriálem, co spatřil světlo světa, pro mě jdou však po Případu pro exorcisty tím správným směrem. Pominu-li, místy dost otřesný zvuk, je vše ostatní už jen a jen lepší. Včetně výtečného výběru herců (Krobot, Melíšková, Huba) a hlavně zajímavě natočeného příběhu, který je i tolik let po revoluci tak aktuální. Bohužel. ()
Nejlepší česká kriminálka za ...???... hodně dlouho. Byla snad lepší předloha, když zůstal stejný i scenárista? Samozřejmě změna režijního stylu nepřipravenému divákovi (tedy zejména takovému, co sleduje jen české televizní série) nejspíš vyrazí dech a on to radši v sebeobraně někam přepne. Ale i příběh je prostě mnohem lepší. Najednou tu nesledujeme figurky na scenáristově šachovnici, ale postavy, od kterých nevíme, co máme čekat (což se navíc ještě díl od dílu mění!). Na druhou stranu je Viktor Tauš určitě mnohem lepší režisér než herec. Klaním se, a kdyby mi přece jen některé detaily samotného příběhu nepřišly trochu umělé, dal bych i plný počet (90%). ()
Maximálna tragédia. Kamera na úrovni filmov spred 70 rokov. Hmlovitý prejav mal byť akože umenie, ale mne dal dojem akurát tak kriminálky z komunizmu, ale pozor, major Zemen vizuálne oproti tomu vyzerá ako kino 5D. Všetko tu vyznievalo tak staro, nábytok spred baroka, herecké prejavy kŕčovité, tempo žiadne a kriminálny prípad o hovne. ()
Nakonec jo. Bylo to ale dost překombinované. Tvůrcům se podařilo zdánlivě nesouvisející linky solidně propojit. Zajímavá je postava Barana, jenž se z ultragaunera posune do menší oběti. ()
Modré stíny si vybraly výtvarně nosné dějiště důstojné univerzity a otravnou přísadu detektivek, totiž politiku. Obětí vražd se stávají lidé, kteří se snažili odhalit předraženou rekonstrukci školního areálu a machinaci s pozemky; nitky sahají od univerzitního kvestora k jeho budoucímu šéfovi, ministrovi vnitra. Čili poctiví místní policisté se octnou pod tlakem vyšších zájmů, do hry vstupují inspekce, BIS i soukromé problémy vyšetřovatelů včetně stínů minulosti a trablů rodičovských i mileneckých. ()
Wow, tak to je paráda! Od prvních minut (znělkou a variací Bachovy první suity počínaje) je to zajímavý, originální a má to atmosféru. Už Případ pro exorcistu nebyl (narozdíl od zdejšího CSFD úzu) vůbec špatnej, ale MS jsou o ligu dál. Asi ve všech ohledech - jak s autorskou hudbou Petra Ostrouchova (opravdu skvělá práce!, třeba hned ústřední písnička Blue Shadows je doslova úchvatná), tak s kamerou, scénářem, hereckejma výkonama i prací s postavama... Celý to drží pohormadě jak po tý stránce dějový, tak i tý vizuálně-koncepční. Zasazení do nepřehlednýho světa financování univerzit, korupce a politiky bylo (navzdory tomu, jak nudně to zní) dobrej nápad. Bylo na tom krásně ukázaný (což je výhradní zásluhou tvůrců, že se jim to povedlo), jak nejasný a komplikvaný hranice tu jsou - to, že někdo někoho zabije, je celkem jasnej trestnej čin a holej fakt; jakmile ale přijde na spojování motivů a hledání souvislostí s uměle(?) předražovanejma zakázkama, korupcí nebo klientelismem, najednou se toho moc dělat nedá a i to málo, co se dělat dá, je ještě strašně omezený a složitý. Ale to, že někdo umí sehnat peníze a váže na svou osobu nejrůznější formy podpory a třeba i dotací na hranici legálních postupů, to už trestný samozřejmě neni. Morální a lidskej rozměr jsou pak samozřejmě úplně jiný věci. Líbil se mi neidealizovanej kolektiv vyšetřovatelů - kontroverzní šéf s kostlivcema ve skříni, nerozvážná mladá holka (potěšilo mě, že Horová s tim svym amatérsky naivnim přístupem po zásluze narazila a že to s ní a Tremerem bylo ukončený tak, jak bylo), zeshora a protekčně dosazenej Baran... Líbila se mi zajímavě vyústěná zápletka a taky to, jak ke konci za stavu, kdy diváci vlastně věděli víc než vyšetřovatelé, jak se nepřímo ukázalo, že ne vždycky ta policejní (byť většinou oprávněná a odůvodněná) intuice, že někdo v něčem musí mít prsty, musí bejt vždycky založená na pravdě a jak je presumpce neviny v moderní společnosti víc než odpodstatněná. Byla tam i řada povedenejch absurdně-komickejch scén - např. žraní chlebíčků s vytaháváním drobků zpoza křesla, přezouvání do papučí na vyleštěný podlaze u kvestora doma... Z herců byl výrazně výbornej Novotný, ale i Majer a třeba s ničim se neseroucí Krobot (u něj oproti PPE vidim velkej posun v tom smyslu, že tady mu rozumim a je to přirozeně pochopitelnej charakter, kdežto v PPE na mě v mnoha ohledech působily všechny ty jeho nenávisti ke všem a ke všemu tak trochu prvoplánově). Melíšková mi tady sedla o poznání víc než v Případu pro exorcistu (upřímně řečeno jsem ale měl problém věřit jí a rozumět jí třeba v tý hádce stran StB u Krobota/Vitouše na chatě, což mě mrzelo, protože jinak to byla docela silná scéna), a nakonec i o tý Voříškový už nemůžu říct, že to bylo zlý - i tak pro mě ale zůstává asi nejslabšim hereckym článkem (například třeba v tý závěrečný hádce s Melíškovou/Výrovou). Tauš je jako herec docela zajímavej, občas jsem ale měl problémy se srozumitelností toho, co vyslovuje - to nicméně dávám za vinu předevšim tomu, že si šlape na jazyk a neumí moc mluvit. Ještě na mě trochu nevěrohodně působila rvačka Tremerovejch, jinak ale musim smeknout - seriál je to skvělej a narozdíl od zdejší většiny jsem přesvědčenej, že nejde jen o soudobou a sezónní záležitost, a že svojí dobu přežije a v budoucnu se k němu budou lidi vracet. I ten formát čtyř dílů je tak akorát - děj je slušně rozvitej a dostatečně komplikovanej, zároveň to ale neni nijak natahovaný; jen se tak potvrzuje to, co načal už Strach s Ďáblovou lstí - totiž že kvalitní věc nijak neutrpí tim, když těch dílů nebude mít deset, ale třeba jen tři nebo čtyři. WTF moments: Jen mě překvapilo, jak mohlo tak zkušenou detektivku, jakou má Výrová bejt, nenapadnout, že v kvestorově kanceláři mohlo bejt kromě jiného třeba odposlouchávání (a že tedy k tomu, aby se to nějak dozvěděl někdo jinej, nemusel kvestor nutně vyjít z místnosti si zatelefonovat) - to je přece celkem předvídatelná možnost, která napadne kdekoho, a proto bych jí tim spíš čekal u vedoucího policejního vyšetřování. () (méně) (více)