Tajemství zlatého Buddhy

"Našel jsem zlatého Buddhu, ale je prázdný." Poněkud prázdná mi přijde celá tahle Kleinova detektivka. A hlavně dost ideologicky zabarvená. Skromný a empatický učitel Krasl v podání Eduarda Cupáka se tak může se svými detektivními schopnostmi snažit sebevíc, nakonec stejně musí "zvítězit" podlý boháč (baron Riessig). Celé mi to přitom přišlo dost rozvláčné. Zaujala mě snad jen mladičká Jana Preissová a Blanka Waleská v roli (údajně) bláznivé baronky. (26.06.2018)

Dušan Klein sice situuje příběh Zlatého Buddhy do konce devatenáctého století. Kdyby se ale herci nepoflakovali mezi scénami přioděni do kabátců, nesvítili petrolejkami a necestovali kočáry a drožkami, jeden by neměl šanci film odlišit od Kleinových jiných děl, zabydlených esembáky, fízly charakterově jako podle pravítka, proléty, veksláky a hokynáři. Tajemství tak oplývá řadou bizarních momentů - kněžna hovořící jako Kopfrkingl (ale v dobrém), ekonomicky racionálně argumentující průmyslník / feudál, který to má z titulu doby vzniku filmu prostě marné, vraždění protoodboráři. Zápletka okolo ukradené sošky může pro vás fungovat jen tehdy, bypassujete-li úplně historický smysl, máte-li nějaký, a přistoupíte na Kleinovu hru, kterou hrál nejen s divákem, ale především s produkcí, která se jmenuje: jak natočit slušnou detektivku, která projde cenzurou. Cupák rules. (30.04.2017)

Dobově ideologický detektivní příběh zasazený do konce 19. století. Vykořisťování a dělnické stávky byli z tohoto období velmi oblíbené a tak není divu, že se to použilo i k detektivnímu žánru. Plejáda známých herců tu rozehrála vcelku zajímavý příběh točícího se kolem zlaté sošky Buddhy. Ona stávka tu samozřejmě zrealizována není, neboť s případem zase nemá pranic společného. Jen tu je zmiňována. Snímek bez napětí a nějak té atmosféry. Když se však vykašlu na nějakou ideologii, zbude mi docela zajímavý příběh s povedenýma hereckýma výkonama. Ne, tento snímek nezatracuji. Není proč. (13.11.2014)

Dojmy z tohoto filmu mám poněkud rozpačité. Na jedné straně musím ocenit výbornou černobílou kameru, co všechno šlo vytvořit s nijak velkou výpravou i jistou atmosféru příběhu. Ale zase na druhou stranu je tu hrozně cítit odtažitost a jistá roztříštěnost celé příběhu. Škoda. Realistický konec vyšuměl díky dvěma monologům hlavní postavy (úvodního a závěrečného), které chtěly v podstatě říct - tehdy mu to mohlo projít, dnes (míněno v době vzniku filmu) už ne... (17.10.2013)

Dušan Klein patřil v 70. letech mezi naše nejlepší režiséry detektivních filmů. Tentokrát mu za předlohu posloužila překvapivě netradiční kniha Josefa Nesvadby, která se vztahovala k době prvních dělnických bouří (rok 1871), které ještě často neměly pevnou organizaci a proti ní stály dělnické organizace (zde např. Oul), které byly svépomocnými družstvy na podporu nezaměstnaných, ale radikalizace dělnictva se báli stejně jako buržoazie. Sociální situace je zde vyjádřeně vcelku věrně, ale jádrem příběhu je ovšem vražda místního předsedy Oulu Janaty, která nemá prakticky s dělnickými bouřemi moc co dělat, takže by se mohlo zdát, že zde Klein použil nutného ideologického prvku. Ale taková byla doba. I ti přežívající šlechtici a šlechtičny k tomu patří; a ukazuje se, že mnohdy měli více rozumu než bezohlední kapitalisté neštítící se střeleb do dělníků a vražd. (10.04.2018)