Svatba jako řemen

Představa komunistického čtyřicetiletí jako monolitu hrůzy a zločinu při konfrontaci se skutečností selhává až příliš často. SVATBA, dílo "pražského předjaří", je typickým projevem tehdejšího současného filmu. Zdánlivě banální příběh intimní situace, která se pohybuje i nepohybuje na pomezí znásilnění a zhrzeného a oklamaného citu, rozehrává celou škálu lidských povah a jedinečných kreací. Mladá generace, která se tu představuje, je poměrně záhy rozváta do celého světa. Ale ve filmu zblízka vidíme dožívající obávanou aroganci padesátých let, z níž zbývá zteřelá a ne příliš vážně braná frazeologie, počínající konzumismus na pozadí zastaralých aut a oprýskaných domovních omítek i nástup společnosti, která je odhodlána tento stav zvrátit. Zvlášť výmluvný je v této souvislosti tradičně prostořeký Landovského komentář z bonusů, z něhož se dozvíme, jak se Pucholt, skvěle ztělesňující socialistickou karikaturu kadeta Bieglera, o přestávkách mezi natáčením bavil tím, že zastavoval řidiče a po příslušném pokárání jejich servilnost odměňoval jimi dychtivě konzumovanými lízátky pořizovanými VP "obětavě" za jeho vlastní peníze. Lze-li režim tohoto typu pojednávat tak uvolněně a současně přesvědčivě, je za to třeba poděkovat dvěma nadčasovým mistrům našeho hraného filmu: scénáristovi Zdeňku Mahlerovi, který v té době prožíval zřejmě vrchol své tvorby, a pábitelsky sveřepému režisérskému dělníkovi českého stříbrného plátna Jiřímu Krejčíkovi. Je otázkou, nakolik některé detaily "kosmetiky doby", tj. šedesátých let, mohou být plně srozumitelné i dnes. Je to nicméně otázka, vyvolaná skvělým dílem mimořádné doby. SVATBY zdálky času tak zlatých let šedesátých. (25.04.2008)

Film, který skvěle podemílá autoritu tehdejší policie, a ukazuje všeobecnou lidskou malost. Z dnešního pohledu se ale jeví jako dost necitlivý k otázce znásilnění. Dokonce i oficiální text distributora mluví dehonestujícím tónem o "domněle znásilněné dívce", přestože znásilnění fakticky proběhlo. Její obvinění nepřichází "nerozumu, msty nebo vypočítavosti", ale prostě toho, že se stal zločin, který nejde obhajovat tím, že dotyčná byla opilá, měla krátkou sukni, nebo na vyjížďku do lesa jela dobrovolně. Snímek tak vlastně v komediálním duchu omlouvá tradiční předsudky a humorně ukazuje, jak ponižující proces je vyšetřování znásilnění. Není ale moc zřejmé, nakolik to ukazuje kriticky a nakolik hlavně pro pobavení nad slabší/mi. Zdá se, že od doby, kdy byl film natočen, česká společnost moc hodnotově nepokročila, čemuž odpovídají i nedávné výzkumy, v nichž si přes 60 % respondentů myslí, že za znásilnění si ženy mohou tak trochu samy. Jedním ze zdrojů tohoto přesvědčení může být i tak skvěle zahraný, zrežírovaný a přesvědčivý film Svatba jako řemen. Ono se ale není čemu divit, když scénář je dílem jednoho z nejvýraznějších českých šovinistů, Zdeňka Mahlera.:) (14.12.2015)

Pár vtipných situácií v doprovode vynikajúceho herectva väčšiny hercov sa tu našlo, no celkovo ma príbeh nedokázal upútať natoľko, aby som si túto veselohru pamätal aj o pár dní. Druhá polovica však našťastie bola v tomto smere trochu lepšia. Konečne to dostalo nejaký ten život či šmrnc. Lepší priemer. 65/100 (04.03.2020)

Tento film má 82%? Myslím, že by se někteří uživatelé měli chytit za nos, nebo se na film alespoň podívat ... Jedna velká utahaná myšlenka s chromou zápletkou, nudným dějem a bez jakékoli herecké krve, na kterou by se divák vydržel dívat bez toho, aby měl chuť u toho mýt nádobí nebo loupat brambory k obědu. Dvojsmyslný scénář z kategorie slabších sice na svou dobu unikátní, avšak po čase slábne jako včerejší lógr. Krom Pucholta si z tohoto filmu zítra na nic nevzpomenu 40% = 2/5 (05.03.2016)

No takhle zesměšnit policejní příslušníky, to by i dneska bylo docela silný kafe, natož v sedmašedesátym. Na to, že má film slabou hoďku a půl, to bylo na můj vkus trošku překombinované, ale možná to byl režisérův záměr. Vladimír Pucholt opravdu nemá chybu, jeho "No co co co?!" je jednoznačně jedna z top hlášek české kinematografie a i za to dám 4 hvězdičky. (01.04.2011)