Úsměvy smutných mužů

Kdyby pro nic dalšího, tak pro to, jak blízko k tělu si pouští Josef Formánek (aniž bych zpochybňoval zásluhu režiséra Dana Svátka a tvůrčího a hereckého štábu na výsledném tvaru, úspěch obou děl, jak knihy, tak filmu jde v prvé řadě za Formánkem) svého recipienta (neumím v tomto konkrétním případě úplně odlišit čtenáře knihy od diváku filmu, resp. přijde mně to zbytečné), si toto dílo vyjadřující se, jak písmem, tak obrazem zasluhuje trochu té čtenářsko-divácké pozornosti. Jinými slovy cením upřímnost díla, to, kterak za nás zažije určitou mezní životní zkušenost, a pak nám o ní bez příkras referuje. To je to gró. Protože však toto dílo nabízí mnohem více, nemusíme si hrát na nějaká kdyby. Předně, s tímto příběhem by se měl seznámit každý, kdo hájí popíjení alkoholu jakožto pomalu národní sport, je rozhodně užitečné si nechat otevřít oči, nahlédnout, kam až může vést nezřízené pití a že alkoholismus je vážný problém, a to jak pro společnost, tak - což akcentuje toto dílo - pro jednotlivce (tedy že se za něj nepoplácává obdivně po ramenou ve stylu "jé, ty borče, tě obdivuje, že zvládáš flašku vodky denně, mně by to položilo"). Za další, film ukazuje Davida Švehlíka jako výborného charakterního herce, to jsem zatím neměl příležitost kde napsat. A jelikož mám vždy radost, když se někomu daří v tom, co dělá, jsem rád, že mi film umožnil rozpoznat, že jablko nepadá daleko od stromu a že je David Švehlík stejně tak dobrý herec, jako jeho otec Alois Švehlík (který si mimochodem ve filmu taky střihl roličku; zahrál si zde otce postavy, kterou ztvárnil jeho syn, totiž Formánka st.). A v neposlední řadě jsem si projekci tohoto filmu opětovně ověřil, že nám stále jdou filmy, jež jsou na půl cesty mezi dramatem a komedií, jsme zkrátka mistrovští ve filmech, které buďte opisují objektivní tragikomiku života (? = hypotéza č. 1), ev. startují ten obranný mechanismus tak typický pro tuto krajinu (? = hypotéza č. 2), kdy v ten moment, kdy - krylovsky řečeno - ryjeme držkou v zemi, začneme tento stav zlehčovat, ironizovat, obrušovat jeho hrany (nemístnými) vtípky, de facto si prorážet novou cestu ze sraček ke Slunci humorem. Inu, i v lehkosti je - zdá se - síla! 70 % [dafilms] (15.06.2023)

Príliš tejto téme alkoholizmu neholdujem, ale vzhľadom na tie vysoké hodnotenia som bol na to zvedavý. A dobre som spravil. Film je vynikajúcou sondou do duší mužov, ktorí podľahli alkoholickej vášni a ocitli sa spolu až na úplnom dne - v protialkoholickej liečebni. Trochu som sa obával, že to bude plné pátosu a depresie, ale napokon to malo v sebe aj kus tragikomického čierneho humoru. Napriek tomu, nechápem, ako sa niekto môže takto oddať alkoholu a že to tým ľuďom vôbec chutí. Akoby neexistovala iná možnosť, ako vyriešiť problémy... 4*, a to najmä vďaka existenciálnemu charakteru filmu a čiastočne filozofickému rozmeru. Je dobré hovoriť aj o takýchto čiernych témach. (18.07.2023)

David Švehlík, Jaroslav Dušek a Ondřej Malý předvádí dobré herecké výkony, ale filmu něco chybí. Snad uvěřitelný příběh. Sice je to podle skutečného příběhu, ale podle toho jak je to natočeno, tak tomu nevěřím. David Švehlík pije na můj vkus, až moc rychle. Divoký střih ala videoklip mi také vadil. Nemůžu si pomoct, ale musím srovnávat s kultovním filmem " Dobří holubi se vracejí ", který v tomto žánru prostě funguje po všech stránkách skvěle. Rád se na " Úsměvy smutných mužů " zase někdy podívám, jenom prostě nejsem ohromen kvalitou filmu. (03.12.2018)

„ŽIVOT JE VOLBA“ /// O pocitech, který nechcu zažít. Sedím a tupě sleduju Švehlíkovo galapředstavení. (navíc – co by to bylo za film z léčebny, ve kterým by chyběli Malý a Dušek!) Solidní rozhlídnutí se po úplným dnu, kde platí, že dobří holubi se vracejí... Přesto se tady kousek toho optimismu najít dá. A musí (teda aspoň doufám) končit happy endem, protože život nemůže bejt jen delirium tremens. Ale může ho mít člověk posedlej alkáčským démonem? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2014 napsal Josef Formánek, neznám. 2.) Zajímá mě, odkud se berou všichni ti maratónští běžci . 3.) Už ani kapku! Slibuju! /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (08.01.2019)

Bohužel, Úsměvy smutných mužů jsou pouze slušným filmem z protialkoholické léčebny. Původní text je zřejmě považovaný za svou syrovou autenticitu, filmový přepis mu v tomto nezůstává nic dlužen. Nicméně žádný přesah tu nemá smysl hledat. Alkohol je metla lidstva a postižení jedinci jím ničí nejen sebe, ale i své rodiny. Dušek nic nového nepředvedl, ten ostatně stagnuje už celé roky, a ani všichni ostatní nepřekročili ani v nejmenším svůj standard. O dekádu starší Pravidla lži zůstávají nepřekonány, pro fajnšmekry jsou stále k dispozici takové pecky jako Dobří holubi se vracejí (1988) nebo Dnes naposled (1958). (08.09.2019)