Úsměvy smutných mužů

Ale no tak, to mi nedělejte... Ze začátku to vypadalo, jako nejlepší letošní český film (když nepočítám Tlumočníka), dost mě to bavilo, jenže jak ho prvně pustili z léčebny, kvalita a můj zájem šli dolů. A už to nikdy nešlo nahoru, naopak, čím blíže konci, tím nudnější a nezajímavý to pro mě bylo, tedy kromě mystery linek s Milanem, které mi připomněli slovenský film Dážď padá na naše duše, jenže to dopadlo stejně jako u toho slovenského filmu - zůstalo to skoro nevyužité a vlastně i zbytečné, což mě štve, jelikož by to mohlo film dost ozvláštnit. Jednalo se snad jen o roli napsanou přesně pro Duška? Jelikož to všechno zůstalo nevyužité. Film vlastně ani příběh nemá, ok, s tím se dá skvěle pracovat a dal by se vytvořit pochmurný snímek o osudech všech alkoholiků, jenže tady je to celé takové svěží, občas úsměvné (ale komedie to není ani náhodou), jenže tím je zabita ta depresivní atmosféra, která by tam měla být, aby to fungovalo. Takhle to je vlastně jenom něco, co si nějak plyne, nic moc se tam neděje a nijak to ani neskončí. Většina postav mi přišla zbytečných - třeba nemluvná Vietnamka byla brutálně nevyužitá. A chlápek z Prostřena taky. Vlastně, kromě hlavního hrdiny tu funguje jenom postava Milana a ani ne moc a pak ještě tu šéfovou ústavu, kterou hraje Babčáková. Záběry občas celkem zajímavé, i když někdy se zbytečně moc stříhá. Jako ano, v rámci českého filmu zajímavé, možná to je letos druhý nejlepší český film (opět, když nepočítám Tlumočníka), což je na jednu stranu dost smutný, když je tohle kvalita českých filmů. Ach jaj. Tak, snad se něco dobrého v té naší zemi letos ještě objeví. 3* (08.12.2018)

Na současný český film to není špatné. Bohužel to ani nejde označit za nějak výrazně dobré. Možná je to tím, že chybí jasnější příběhová linka, nějaké směřování. Takhle je to spíš série jednotlivých scének a postaviček, poskládaných za sebe. Škoda. Potenciál to mělo. A Formánkova knížka je o dost lepší, možná tím, že je výrazně osobnější a drsnější. (16.11.2019)

+3* při sledování Úsměvů smutných mužů mi přišla na mysl vzpomínka na Vracející se dobré holubi, které jsem už neviděl taaák dlouho. A proto jsem si je rovnou připomenul, abych si udělal tento srovnávací komentář podobných filmů z protialkoholní léčebny. Co se týká příběhu, tak oba ukazují bolestnou a odvrácenou stranu účinku alkoholu a těžkosti se zdoláváním závislosti. Sice ani jeden nedokáže přesvědčit začínající alkoholiky, ale aspoň se i to snaží. Docela dobře je vidět kam se za těch 30let posunula filmová tvorba zejména ve způsobu vyprávění a stylizaci. Oba jsou zajímavé, ale Holubi přece jen stojí na velmi kvalitních hereckých výkonech a obsahově na mě působil intenzivněji a důvěryhodněji, a proto je mezi filmy ta hvězdička rozdíl. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (02.01.2019)

Pokud se budou točit filmy typu Kobry a užovky nebo tady Úsměvy smutných mužů, pak má českej film smysl, škoda jen, že na tyhle kvalitní kousky se vždycky najde pět naprostých shitů. Velkej palec nahoru za to, že to Dan Svátek natočil bez kompromisů, a i těch pár vtípků, co tam je, je spíš legrace přes slzy beznaděje. Alkohol je prostě svinstvo a kdo chlastá, je lůzr. Herci do jednoho výborní, stejně tak hudba a vůbec se to celý tak nějak sešlo. Proč takových kvalitních filmů není víc? (07.12.2018)

Předpokládal jsem, že bude film těžce depresivní a možná i trochu stereotypní až nudný, ale abych řekl pravdu, určitě jsem se nenudil. V podstatě poklidný děj zajímavě kontrastoval s všudypřítomnou, a přesto neviditelnou hrozbou, herecké výkony byly opravdu kvalitní, i když mám dojem, že Jaroslav Dušek vlastně ani nehrál, a odnesl jsem si i poučení do života- opíjet se ginem není rozumné, kvalitní opici si může člověk pořídit i levněji. Musím se ale přidat k názoru, který napsala IvcaSammet, beatbox mě nepotěšil a ve chvílích, kdy zasahoval přímo do dialogů mě strašlivě štval. S ohledem na ostatní jsem slovo štval použil jako eufemismus. (08.01.2019)