Vražda v Orient expresu

"Je len dobro a zlo. Nič medzitým." Suchetovo stvárnenie Poirota je ťažko nahraditeľné, ale nevidím dôvod, prečo to neskúsiť. Zrejme neexistoval lepší nasledovník, než uznávaný shakespearovec Kenneth Branagh. Super je, že Poirota poňal inak. Síce tiež ako neznesiteľného egomaniaka, puntičkára a „asi najlepšieho detektíva na svete“, ale i menej vážne (až roztopašne). Lenže i kvôli tomu finále nefunguje až tak dobre, ako v televíznej verzii so Suchetom. V nej bol Poirot poňatý ako starý, životom, prípadmi a zločincami unavený, prísny, tvrdý, nekompromisný a spravodlivosťou nezdravo posadnutý muž. Nie je možné s ním vyjednávať. O to fascinujúcejší bol záver, v ktorom musel prehodnotiť mnohé zo svojich dovtedajších priorít. Výborne to fungovalo i vďaka úvodu, ktorý ukázal, že zločincom neodpúšťa (ukameňovanie ženy, samovražda vojaka). O to viac bol jeho finálny prerod epickejší. Branagh to od začiatku hrá trochu do komédie. Žiadna enormná posadnutosť zákonmi. Odhaľuje zločiny, ale nie je to životná filozofia, ale skôr hra, aby sa nenudil. Takže hoci je koniec už z princípu intenzívny a plný satisfakcie a pozoruhodných myšlienok o vine a treste, NIE JE to epické, ale „len“ OK. Branaghovo herectvo a réžia síce robia svoje, ale film v strede dosť stagnuje, niektoré scény sú čudne ustrihnuté, iné sú absurdné (nindža bitka s ruským baleťákom - to fakt nevystrihli a nechali to v hotovom filme???), kasting mohol byť lepší (vyložene páčiť sa mi páčil len Branagh a potom už v podstate nikto, ehm) a ak by ste sa tešili na slávne mená, vedzte, že každá známa tvár má malý priestor, ktorý nakrútila, tipujem, tak za dva tri dni. Troška čudne pôsobí tiež vlak, ktorý mal byť mohutným kolosom, križujúcim po železniciach, a nakoniec sa z neho stala len jedna lokomotíva ťahajúca tuším štyri vozne. Wtf. Ten príbeh je bombový (úžasné rozuzlenie!), ten sa pokaziť nedá možno ani keby niekto veľmi chcel. Ale proste to nefunguje tak emotívne silne, ako televízna (a podstatne lacnejšia) verzia so Suchetom. Za dobrý začiatok, pôsobivý záver, Branagha a predlohu 3,5*. Kino Považan NMNV 2017 (13.11.2017)

V podstate voči filmu samému o sebe nič nemám, len keby som to už takmer totožne nevidel viackrát predtým. Čakal som predsa len nejakú tú dejovú inováciu, možno v zmysle Michalkových 12, ale ako sám zisťujem, tak sú stále ľudia, ktorí nepoznajú buď predlohu, alebo skoršie adaptácie. Tí môžu byť nadšení rovnako ako hard core fanúšikovia Agáty, ktorí sú radi za každý príspevok do bohatej listiny filmových a televíznych adaptácií Poirotových príbehov. (21.12.2017)

Proslulého detektiva, jehož Kristova Agáta ve svých knihách prudérně označovala jako výstředního mužíka, nekompromisně pojal film jako belgického homosexuálního autistu jménem Erkül s vytepleným žabožroutským přízvukem. Nejprve jej Finly představil jako progelovaného plachého řiťopicha, poté Ustinov jako slizkého tlustého buzeranta, aby jej nakonec naprosto ikonizoval a uzurpoval pro sebe Davča Süšé jako rozkokošně sympatického cükrouššše, co chodí, jako by měl v prdeli pravítko, a obsedantně si voskuje dle vlastního mínění módní homoknír. Až teď, autorčině popisu proporcionálně zcela neodpovídající, dobře stavěný, vysoký, vzpřímený elegán Ken postavu alespoň trochu vychladil, dehomogenizoval a vnesl do ní kapku heterošarmu, takže se u jeho sledování přirozeně sexuálně orientovanému divákovi už tolik panicky nestahuje konečník. Pod nos si sice nalepil obskurně ohyzdnou jitrnici, nicméně „bon“ a „manifique“ zní z jeho úst dostatečně machisticky, a ne jako výzva k homofelaci. A vůbec je v roli naprosto skvělý, přirozený a sympatický, jakož i zbytek osazenstva toho snobského Pendolína z Istanbulu, tedy až na tu násilně topornou a neskonale odpornou Džedáj rytířku, která asi přeblafla nějakého vlivného agenta, nebo ukojila Kennethovy zoochoutky. A co jinak říct k x krát přečtené a viděné swingrsvraždě, když z ní nakonec nepřekvapivě nevypadlo, že vrahem je vlastně zahradníkův mongoloidní pomocník jménem Rupert? Inu, důstojné zpracování, výborná režie, vymazlené digitální kulisy a zplastikovaná, sekunďákem poslepovaná Fajferka je v šedesáti asi stokrát píchatelnější, něž když v pětadvacetidvaceti anorekticky valila pydlooké bulvy na Tonyho Montánu. (12.11.2017)

„The killer is mocking me. Good. His first mistake..“ S nápaditými kamerovými jízdami scénou, vizuálem připomínajícím expres spíše Polární a mládětem fretky přilepeným pod nosem vzal Kenneth Branagh do tělocvičny malé šedé buňky. Většina už tuší, že Mstitel nevinných není ve vlaku jen jeden a tak je i prostor zaměřit se na pokorný filmařský um a drobné finesy. Třeba když při nečekaně častém opouštění vyhřátých vagónů nejde postavám z pusy spolu s mlživými frázemi i pára nebo na aranžmá v ústí tunelu, při kterém mon přemoudřelý amie uděluje rozhřešení tuctu apoštolů u poslední večeře.. (17.12.2020)

Libovolný díl SHERLOCKA má v sobě několikanásobně víc energie, nápadů, napětí a vtipu než tohle, nemluvě o práci s postavami. Řemeslně zručné (nebo rutinní, vyberte si, co vám zní líp) oprášení detektivní klasiky, které se sice opírá o prověřený příběh, pěkné záběry a silný herecký ansámbl, jenže překvapivé vyústění příběhu dobře známe, pěkné záběry nedodávají patřičnou klaustrofobicko-paranoidní atmosféru a herci jaksi nemají co hrát, protože postav je jako na orloji a místa/hloubky charakteru pro každou málo. Potěšilo mě, že jsem po dlouhé době zase viděl Michelle Pfeiffer, a taky melancholická, morálně diskutabilní pachuť rozuzlení. Ale i tak mi to celé přišlo jen jako sexy nabalzamovaná mrtvola. (11.11.2017)