Vražda v Orient expresu

"Ten vrah se mi vysmívá. Dobře. Jeho první chyba." Hercules Poirot nejel Orient Expresem poprvé, ale naštěstí si už nepamatoval, že tento případ již několikrát vyřešil, takže mohl uvést šedé buňky mozkové opět do pohybu. A mě bavil jeho perfekcionismus, zdvořilost, neschopnost přijmout přiznání a vlastně i ten vyžehlený smeták pod nosem. Jen jsem to celé už někde viděl. (31.05.2018)

Mám rád tyhle fetiše typu Superman Returns od Singera, Jacksonova King Konga a rozhodně Branaghova Hamleta - opulentně přefouklý film, který existuje jen proto, že režisér chce. Vše je echt, vše je větší než kdykoliv dřív, vše je sebereflektivní, ale nikdy sebeparodické - takových filmů se tolik nevidí a mě to v podstatě baví. 3 a 1/2 (07.11.2017)

Předlohu neznám, takže netuším, jak moc mohli/nemohli tvůrci hýbat s prostorem jednotlivých postav, nicméně mi těch hereckých es ve "vedlejších" rolích přišlo chvílemi líto. Například Penélope (i přes takovou stopáž!) vedle detektiva prostě nemá šanci vyniknout, což je škoda.. Každopádně vizuálně vytříbená one man show pana Branagha, který si celý film ukradl pro sebe a evidentně si to náramně užíval. Rád cestuji vlakem a touhle parádou bych se rád projel, takže možná lehce nadhodnocuji - 70%. (07.11.2017)

Mnoho povyku pro nic. Branagh předvádí krajně nudnou režii. Nemyslím že mojí nevýhodou by byla neznalost předlohy. Film jako takový mě toho opravdu moc neposkytl. Přemýšlel jsem v průběhu sledování zda-li se mám stydět za to že se mě tohle nelíbí, ale v jeho polovině, kdy jsem byl poměrně ztracen, jsem přestal tento fakt vnímat a prostě jsem dokoukal do konce. Občas mě hlavou bleskla otázka kdo je tedy tím vrahem, ale jelikož jsem to nedokázal z výpovědí cestujících vydedukovat, tak jsem se uchlácholil vědomím, že ono to nakonec nějak dopadne. Branagh vede podle mě herce špatným směrem. Výsledek jejich snažení málem uspává. 50% (15.03.2018)

Téměř do konce mi to přišlo jako hrozná slátanina, přitažená za vlasy. Navíc mi Kenneth Branagh zkrátka dost dobře neseděl do role Hercula Poirota, kterého mám raději jako toho seriálového chlapíka s umírněnějším černým knírem a poněkud jiným charismatem. Nakonec ale bylo nejspíš dobře, že jsem konkrétně příběh "Vraždy v Orient Expresu" včetně jeho rozuzlení vůbec neznala, protože mě závěr tohoto filmu hodně překvapil a jeho myšlenka rázem obrátila celý můj dojem. Právě myšlenka o tom, že se v rámci spravedlnosti nedá vždy přísně řídit zákony, že se věci nedělí přesně na "dobro" a "zlo", a že člověk je bytost, která si v rámci "léčení" své duše zaslouží odpuštění, protože jinak by jen zlo plodilo další zlo.... to všechno je tak komplexní a cenná úvaha, vložena na konec tohoto filmu, že ho rázem vysoko pozvedává. Byl to pro mě šok, že se z tak na pohled stupidně zamotaného příběhu vyklubalo něco takového. Navíc se tím vysvětlila i ta málo uvěřitelná spletitost vztahů mezi postavami a jejich vztah k vraždě. Film jako celek mě tedy až tak moc nezaujal a nutno říct, že stojí na výkonu množství ostřílených herců, kteří v něm hrají, ale svým lidským a smysluplným vyústěním si mě rozhodně získal. ~(4,0★)~ (12.11.2017)