Mission: Impossible - Fallout

Cestopisná nátura nových Mission: Impossible mě na stará kolena těší čím dál víc. Fantastická honička Paříží nebo vrtulníkový mač v Kašmíru jsou dechberoucí. Akci si Cruise umí vychutnat jako málokdo a v McQuarriem našel vysloveně spřízněnou duši. Fallout nemá ani jedno hluché místo, lokace jsou krásné a dokonce i ta Eiffelovka vypadá neokoukaně. Příběh je řádně temný, ještě o trochu více než minule, tentokrát o škodné a následcích soupeření špionážních agentur. Herecky se jede na jistotu a Cavillův Wallker je řádně sviňácký parťák. (02.08.2018)

Orgastické nadšení, lemované chvilkama hořkosti, kterou může a nemusí rozmělnit druhé, případně třetí shlédnutí. Sám Nolan by se styděl to pojmout takto dark-knightovsky, protože by byl obviněn ze sebekopírování. Hlavně teda Balfe jenom změnil pár tónů černorytířských soundtracků, aby dialogům dodal napětí a dějovému vyprávění kontinuálně pulzující dynamiku. Většina akčních mega-scén, které jsou téměř žánrovou údálostí, i drsné fyzické mlátičky, nicméně trendově nestavají na hudbě, ale na zvukové syrovosti, která jim dodává realičnost. Tyto moderní prvky ohlušující hudební naléhavosti a koule rvoucí realistické akce, tedy kombinace ze které všichni nadšeně učuráváme, se zde potkávají s postavama zbytečně překombinovanou zápletkou s opakovaným strháváním masek a změnami identit, kdy zvládáme chápat základní dějovou linku, ale v pointách jednotlivých zvratů se beznadějně ztrácíme. Teda aspoň já jsem se ztrácel. A nejspíš ne proto, že bych byl blbej, ale protože scénář a jeho snaha zdramatizovávat za každou cenu a všude, i tam kde to není potřeba. Za něj dávám čtyři, a umírněnější a elegantně krásnou Rogue Nation zvedám na pět. Mimochodem, nejvíce ze všech scén Falloutu se mi líbila ta sentimentální s francouzskou policajtkou. A vůbec, ženský tu má Cruise fakt krásné, hezčí než leckterý Bond. (02.08.2018)

Už předchozí snímek měl slušně našlápnuto, ale to, co je převedeno v šestém MI, nemá obdoby. Tom Cruise je samozřejmě vynikající (i já mám problém s jeho soukromím), ale je potřeba říci, že za úspěchem jeho několika posledních projektů stojí jeden jediný režisér a scénárista. To on udělal Fallout tím, čím je. Svou akcí, osudovostí a důrazem na morální dilemata stojí a padá téměř výhradně s Christopherem McQuarriem. Samozřejmě nesmíme zapomínat na nosnou romantickou linku (pro některé dámy a vlastně i pány), další členy týmu (Ving Rhames, Alec Baldwin), humor (Simon Pegg) a na protiváhu k Ethanu Huntovi (podmanivě úsporný Henry Cavill). U akčňáren to tvrdím málokdy (jenomže tohle vlastně není "jen" akčňárna), ale tohle je pro mě zatím film roku!!! (14.08.2018)

"I'll figure it out!!"... a počítačové akční scény Avengers (a všech dalších nejen letošních blockbusterů) se smutně krčí v koutě. EDIT: napodruhé ještě lepší a neméně intenzivní, musím šestku korunovat na dosavadního IMF krále - i kdyby jen proto, že dvakrát jsem zatím na žádné Huntově předchozí misi v kině nebyl. (02.08.2018)

Má to snad úplně všechno! Plutónium, Ajfelovku, bandu třípísmenných agentur, dvojité agenty, trojité agenty, jasné zmrdy, skryté zmrdy, Kašmír, sexy špionku, hnusnou špionku, výpravu jako kráva, tisíc statických i pohyblivých kamer a samozřejmě trpaslíky, ale … Představte si, že na vás jednoho večera začne z druhé strany baru pomrkávat totální kunda. Vysoustružená jako z masturbačního katalogu plnými rty vykrouženými do lascivního O pomalu vysrkává z oliv ančovičky, sem tam si objedná banán, který si bez kousání zasune do jícnu a polkne, přičemž vás s lačně přimhouřenýma očima fixuje pohledem, občas si špičkou jazyka olízne nos a její zrychleně se vzdouvající 95D jakoby se každou chvíli chystaly samovolně vyklouznout z přecpaného dekoltu. Pro jistotu se ohlédnete, jestli za vámi náhodou nestojí nějaký podměrečný, urputně dobarvovaný a chirurgicky z posledních sil udržovaný obstarožní sájentolog, a když se přesvědčíte, že tomu tak není, kvapně koupíte dva Kedlubnové bollsy a rozhodnut risknout, že se ráno neprobudíte s ukousnutou hlavou a uzlem na čuráku, se to vydáte prozkoumat zblízka. Pak však po jejím hysterickou dickcí proneseném půlhodinovém monologu o nutnosti zastavit globální oteplování a zachránit všechny mouchami obsypané africké děti s hrůzou zjistíte, že je úplně blbá, z huby ji smrdí tak, že v okruhu dvou metrů padají k zemi blijící masařky, a navíc si při svém zaníceném vyprávění co pět minut nahlas bublavě usrala. A tak se raději se svým pepermintovým likérem vrátíte zpět na svou stranu baru, ještě chvíli se pokocháte pohledem na to výstavní zpracování, snažíc se zapomenout na všechny ty „bonusy“, načež se otráveně odeberete domů pustit si péčko. Po dokonalé, hutné a inventivní Imposibilní pětce Kryštofovi evidentně zřídly spermie, nicméně rozjetá mašinka Tomáš urputně tlačila na poslední předdůchodové promo, a tak prostě jen zoufale naházel do generátoru nenápaditých, tisíckrát omletých klišovitých pičovin „špionáž, agenti, akce, jaderný, pár tupých zvratů, auta, motorky, vrtulníky, hodně cestovat a Gimli“. Ovšem následně vyplivnutého Bonda z Ereboru, který si názvem i scénářem říká o Folaut, naprosto fantasticky natočil, což je třeba ocenit alespoň dvěma hvězdami. A ta třetí je za ty noční můry, které musel během natáčení zažívat chudák Supergej. To bylo co půl hodiny: „STOP!!! No tak, pane Clavin, zase se zapomínáte! Pokrčte se v kolenou a pořádně nahrbte, ať vedle vás Tomík i v těch vycpaných botách na podpatcích nevypadá, jako by zabloudil v jahodách, a že byste ho i stojícího na špičkách zabil jen tím, kdybyste se pečlivě nedíval, kam šlapete … „ (03.08.2018)