Pro hrst dolarů

"Když potká muž s pětačtyřicítkou muže s puškou, tak je ten s pistolí mrtvej." Tak praví starý mexický přísloví, ale rychlostřelec Joe se evidentně chce stát výjimkou potvrzující pravidlo. Mě tedy bavilo Joeovo balancování na tenký hraně mezi dvěma znepřátelenejma klanama, vracení unesený krásky k rodině i pravidelný dodávky klientů, kterými zajišťoval prosperitu pohřební službě. A já se přiznám, že kdyby se proti mě postavil Joe se svým tvrďáckým výrazem, a někde v dáli by začala hrát Morriconeho hudba, tak bych chtěl bejt vyzbrojenej minimálně tankem, abych uhrál alespoň remízu. (28.11.2016)

Neznámá doba, neznámé místo, neznámý muž. Nikdo neví, jak se jmenuje, odkud se vzal, co tu dělá nebo kdy vypadne. Nemluví, jen pozoruje situaci a ve správném okamžiku dokáže sejmout i několik nepřátel najednou. Vždy stojí uprostřed bitevního pole, spolupracuje s oběma stranami, aby nakonec dostal všechny. Proč to dělá? Jde mu o pomoc obyčejným obyvatelům vesnice? Záchranu jedné bezmocné rodiny? Nebo se to vše děje jen kvůli několika málo zlatým mincím? Nikdy se to nedozvíte. A ani to vědět nepotřebujete. Clint Eastwood svého hrdinu beze jména vystihl tak, že se vám na jazyk derou slova jako drsný, cool, tajemný, zajímavý, neproniknutelný. Nedává najevo, co si myslí, ostatně sám Leone o Clintovi prohlásil, že má jen dvě výrazové polohy: tu s kloboukem a tu bez něj. Osobně přiznávám, že jsem se sledováním snímků z dob divokého západu skončila ve dvanácti letech, protože mě nebavily, ale jestli je celá dollarová trilogie alespoň z poloviny tak dobrá jako její první díl, asi jsem se právě zamilovala do spaghetti westernů. (23.05.2009)

Excelentny "remake" a execlentny spagetti western v jednom. Kurosawov Yojimbo a jeho hrdina Sanjuro boli preneseny s feudalneho japonska na divoky zapad v skvelej a pritom takmer nezmenenej podobe. Prave na tomto priklade sa da najlepsie pozorovat, ako vela maju samurajsky a westernovy film spolocne (samozrejme berieme v uvahu hlavne filmy, ktorych hlavna postava - kowboj/samuraj, je obrazom tzv. vlka samotara). Svojmi kvalitami a jedinecnostou (Eastwood, Morriconeho hudba) sa vsak tento film povisil nad pojem "remake" a stal sa klasikou samou o sebe. Tak, ako je Yojimbo klasikou samurajskou, tak je Pre hrst dolarov klasikou westernovou. A to, ze maju spolocny pribeh a hrdinu je ich vlastnostou, ktora je krasnym prepojenim kinematografii dvoch absolutne odlisnych krajin. Film ako cesta k zblizovani ludi a narodov ! :-) (10/10) (01.08.2008)

86% - Dlouho jsem si říkal, že tento film netřeba komentovat, ale včera jsem viděl Kurosawova Yojimba, a na Hrst dolarů jsem při něm musel myslet celou dobu... Podle mě se zde jedná o výtečný remake, který se díky typické Leoneho strategii "oči a hudba" dostane pod kůži diváka o něco rychleji, než jeho japonská předloha. Rozumná délka filmu a výborné nápady si zde rozhodně zaslouží pět hvězdiček. Teď ke kladům mohu připojit i mnohem věrnější a "fajnovější" zpracování originálu, než je tomu např. v Sedmi statečných. (17.04.2006)

První část volné dolarové trilogie jsem paradoxně viděl až jako poslední. Leone teprve piloval svůj mistrovský režijní styl a je vidět, že taky ještě neměl tolik financí a teprve směřoval k velké epičnosti kousků Hodný, zlý a ošklivý a Tenkrát na západě....Mimochodem gangsterka s Brucem Willisem Poslední zůstává je dějově velmi podobná, protože i ona stejně jako tento film čerpá z Tělesné stráže Akiry Kurosawy...Filmoví fajnšmekři by si měli všimnout, že Tarantino použil jednu Morriconeho skladbu z tohoto filmu ve svém Kill Bill 2, konkrétně ve scéně, kdy Michael Madsen přichází k pokořené Nevěstě poté co do ní vpálil dvojitou dávku soli z brokovnice. (15.03.2005)