Z hříček o královnách
Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan F. FischerHrají:
Zuzana Bydžovská, Jaromír Hanzlík, Václav Postránecký, Vladimír Brabec, Bořivoj Navrátil, Petr Štěpánek, Jiří Štěpnička, Ladislav Trojan, Marek Ronec, Eva Spoustová, Jiřina JiráskováObsahy(1)
Petrohrad roku 1758. Jeden den velkokněžny Kateřiny Alexejevny (Z. Bydžovská), dřívější Sofie ze Zerbstu a Anhaltu, pozdější carevny Kateřiny Veliké. V téhle chvíli je ovšem Kateřina jen manželkou Petra III. (J. Hanzlík), následníka trůnu. Vládnoucí carevna Alžběta je však už stará a nemocná, a tak jsou nejvyšší carští hodnostáři v plné "diplomatické" aktivitě. Kolem osmadvacetileté Kateřiny víří služebníci, gardisté, kancléř, manžel, milenec. Nejde o nic méně a o nic více, než kdo bude napříště vládnout a kdo bude na výsluní. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Tentokrát mi chvilku trvalo, než jsem si zvykl na styl vyprávění a humoru, ale pak to stálo opět za to. Útržky jsou krásné právě tím, že je každý jiný. A ten ruský je především o absurditě carského dvora. Stěžovat si na ubytování ve dřevěném domě? Podle papírů je přece z kamene, není tedy důvod ke stížnostem! A konec konců, film je přece o začátcích Kateřiny Veliké! 90% ()
Co to bylo za chlapa, co šel odtud? – Kněžna Jelizaveta Nikolajevna Nižnina. – Ta má teda ránu! Byla-li někdy nějaká země plná absudit a podivenství, pak se celkem bezpečně jednalo o širou matičku Rus. Bez výjimky nás o tom ostatně přesvědčuje další Daňkův útržek, jež se tentokrát zaměřuje na aklimatizaci budoucí carevny Kateřiny II. Veliké. Ta z podivu nevychází po celou dobu nepřetržitých návštěv, které tak elegantním a roztomilým způsobem končí na bočním schodišti neexistujícího kněžnina pokoje a kde klíčovou roli hraje sklenice na stole. Do excelentního hereckého koncertu se tu, jak jsme již zvyklí, spojují jednotlivá mistrovská unisona Zuzany Bydžovské, Jaromíra Hanzlíka, Václava Postráneckého, Vladimíra Brabce, Jiřího Štěpničky a dalších, kteří své role pojali s pověstnou gogolovskou nadsázkou. Dějiny mohou být někdy i fraška. ()
Neskonalá báseň ironie, to je Jeden den velkokněžny. Čtyři roky před skonem Kateřiny I. to budoucí Kateřina II. neměla věru lehké. Ke kontextu velice dobře vypomůže předchozí znalost alespoň jednoho filmového životopisu Sofie ze Zerbstu a Anhaltu, divák (a potažmo čtenář) si pak mnohem lépe vychutná paradoxy a paraboly všech těch okatých narážek, jakoby nedokončených dialogů, které tak jasně a přímočaře končí zkratkou na venkovním schodišti. Doporučit přirozeně mohu klasickou verzi s Marlene Dietrichovou (1934) nebo televizní s Julií Ormondovou (1991) "Tady jsou krysy?" "Ale krysy jsou v každém dřevěném domě." "To je kamenný dům." "No vidíte, i tady jsou krysy. Váňa má nařízeno tu jistou chytit a uspořádáme s ní soud." ()
TV/// Obsazení 10/10 Děj 2/10 Hudba 2/10 Efekty 4/10/// +obsazení, pár opakujících se momentů, Jiřina Jirásková jako vypravěčka -Zuzana Bydžovská v roli Kateřiny, téměř bez hudby, dekorace nezaujaly/// Jako výuka dějepisu je lepší dokument a samotný děj je hodně slabý a nudný. Rovněž se mi moc nelíbyla výprava, i když netvrdím, že by byla špatná. Ale důvod proč se na to dívat je především plejáda českých herců, tady není co dodat./// Celkem 40%/// ()
Kdo byl nejlepší hráč mezi všemi ? Kateřina, všichni k ní chodili všichni ji podceňovali a všichni ji věřili že ze sklenice krom ní samotné nikdo Nepil. Tedy v kostce celé poselství této inscenace. Ano Kateřina měla štěstí ale dovedla ho skvěle vytěžit i s Orlovem když ji přerůstal přes hlavu zatočila. Tato inscenace ukazuje že Kateřina hrála i s nízkými kartami jak to šlo. ()
Reklama