Pražské orgie

Stále přemýšlím, co tímto filmem chtěla paní Pavlásková národu sdělit. Nemůžu na nic přijít. Asi jsem na to moc tupá. Čekala jsem pořádné drama, místo toho přišel podivný slepenec postav a scén. Jediné, co se nějakým způsobem podařilo zachytit, byla jakási šedivá atmosféra let minulých. Nablýskaní veteráni jsou pěst na oko. Chápu, že to jsou miláčci, ale takto ne. Postavy mi byly celkem ukradené, bezduché figurky pochodující od ničeho k ničemu. To je škoda. Byt s mejdany toho mohl nabídnout víc. Nemám už ani chuť si přečíst knihu. Večírky v domě Jiřího Muchy na Hradčanech byly legendární. Setkávala se tu tehdejší umělecká avantgarda. Jen se divím, jak mu to mohlo procházet, když měl Husáka v podstatě za rohem. No, to je asi jiný příběh. (19.11.2020)

A já si myslel, že v současnosti už nemáme v česko-slovenském prostředí režisérku, která by dokázala provokovat, s ničím se nepářet a všem divákům to nekompromisně natřít tak, jak to za socialismu dělávala Věra Chytilová. Pravda, Irena Pavlásková je trochu jiné kafé, ale určitě mě zaujala už svým debutem Čas sluhů (1989) a pořád si dokáže udržet svůjský pohled. „Zítra si sednete k vašemu krásnému stolu, začnete si psát poznámky a vaše skvělé dílo se brzy objeví na seznamu bestsellerů...“ – jako by Pavlásková skrze tuhle mluvu úřednice, jež předpovídá úspěch dílu o trampotech v normalizačním Československu, trochu reagovala i na současný stav českého filmu, v němž nejeden tvůrce snadno může nalézt úspěch právě po sáhnutí tolik žádaném námětu o minulého režimu. Tematicky spřízněných filmů bylo už natočeno požehnaně, ale málokteré drama z dob normalizace si drželo takový odstup, že nesklouzlo do prvoplánové ideologické kritice komunistů, vytvářející něco jako novodobou agitku. Paní režisérka jde na věc z jiného konce už jen nezvyklou volbou předlohy, jejímž autorem je zde americký spisovatel a nabízí tak možnost zcela neotřelého pohledu na mnohokrát zpracované téma. Pražské orgie nejsou černobílou agitkou, dokonce ani mainstreamovým dílem, ale podávají v jednotlivých obrazech osobitou výpověď o morálním chaosu v normalizačné době. Chaosu, který se odrazil na systému plném fízlů a jiných „lidských sviň“ stejně jako v řadách intelektuálů hledajících v šíleném společenském marasmu svodobu po svém, někdy až v dekadentním a úchylném rozměru. Zážitky amerického občana v ČSSR s tajným úkolem sehnat rukopis nevydaných povídek většinou slouží jako odraz k společenské výpovědi, ale krásně vygradují v několika scénách od zvratu před odchodem z hotelu až do konce, kdy svou atmosférou film vzdáleně připomíná oblíbené paranoidní a konspirační thrillery 70. let. Potěšilo i obsazení neokoukaných tváří, další zajímavé odkazy a také autentická mluva střídající angličtinu a češtinu (Netflix skutečně distribuoval původní jazykovou verzi bez dodatečného dabingu!). Přeji pani Pavláskové, aby se nenechala odradit zdejšímu nepochopení filmu ze strany mainsteamového publika a točila s chutí dál... 85% (18.11.2020)

Póza, póza, nic než póza. 1)  Rothovu knihu jsem nečetl. Neumím tedy posoudit, jak moc se na výsledném bizáru podílela literární předloha a jak moc 59letá scenáristka a režisérka Irena Pavlásková, která získala práva od tehdy 80letého autora v roce 2013. Autor napsal knihu Pražské orgie v roce 1985 ve svých 52 letech na základě osobní zkušenosti. Jejího zfilmování se nedožil._____  2)  Rádoby intelektuálské rozhovory podávané na úrovni první čtené zkoušky v divadle mě nepřesvědčily._____ 3)  Ani nepochopitelná jazyková nivelizace, kdy anglicky spolu mluví někdy i Češi mezi sebou, kvalitě díla neprospěla._____ 4)  Lehce kafkoidní scény střídaly orgie z názvu. Tam jsem pak postrádal rozhořčeného majora Zemana s obuchem v ruce. Děj se odehrával v roce 1976 a to už Zeman měl svůj seriál dotočený a zřejmě odešel na zasloužený odpočinek._____ 5)  A tak vlastně jediným uspokojivým zážitkem byl 46letý příjemný Kanaďan Jonas Chernick (americký spisovatel Zuckerman). (04.01.2023)

Nakonec to takový průser jak jsem čekal nebyl. Ano nejedná se o film, který bych asi musel vidět znova, ale ani to nebyla taková nuda jak jsem se bál. Co bylo vyloženě příšerné byl dabing, bohužel v angličtině to v žádném blízkém kině nedávali tak smůla. Co film kromě dabingu sráží je samotný formát. Příšerně mě štvalo přeskakování z jedné doby do druhé, bylo to matoucí a nic moc to nepřidávalo, spíše to působilo jako posloupnost scén, které na sebe sice nějak navazovali, ale vazba nebyla tak silná. Lineární vyprávění příběhu by ve výsledku bylo daleko lepší. Můj oblíbenec Táborský tam byl minimálně a jeho role no nic moc. 50% (19.10.2019)

Dvanáct minut "orgií" a sto minut prakticky ničeho. Paní Pavlásková toho chtěla bezpochyby ukázat hodně, možná i trochu zavzpomínat, obávám se, že i stylizovat svou osobu a životní postoje do postavy Olgy, i když to měl být silný obraz ženy, jež, "zničena" režimem, zahodila svou důstojnost i budoucnost někam do Vltavy a s průhlednou frajerskou přetvářkou se oddává (ne)svobodnému životu. Ono by to i šlo, prostředí je povedené, ale zmrzačit film uměle vyznívajícím předabováním všech postav do češtiny, je tragické a pro mě vlastně nepochopitelné. Přirozená angličtina hlavní dvojice i českých herců, kteří evidentně mluvili česky i anglicky, by film určitě povznesla na trochu jinou úroveň i přes ten prázdný scénář, nicméně režisérka zvolila jinou formu, což, dle mého, filmu dost uškodilo. [Kino Citadela - Litvínov] (11.10.2019)