Třetí princ

----- "Tvůj druhý bratr, srdce moje ... je krásný jako ty, jen ještě žije." ----- Divná pohádka. Vede divné řeči ... v nevhodných chvílích se divně směje ... divně se proplétá labyrintem diamantových skal. Jakoby nevěděla kudy kam, a tak alespoň varuje před láskou. Ba co víc: Svým způsobem láskou pohrdá, odhazuje ji v dál jako nepotřebný obnošený širák, který už dávno vyšel z módy. Neboť bez lásky se snáze vysvobozují zakletí princové ... a vůbec - láska jenom zatěžuje ... bez lásky je život DALEKO veselejší a jednodušší. Dost divné ponaučení ... na pohádku. Docela se divím, že to tehdy prošlo. A popravdě: Nevidím v tom žádnou velkou výhru - leda tak vítězství pragmatismu a cynismu nad pohádkou, což mě zrovna dvakrát neuspokojuje. (27.12.2014)

Tohle je hodně zvláštní film. Nebýt toho zdržování v úvodu, a mít daleko větší prostor sukničkářský bratr, a mít to trošičku víc hororovější nádech ve skalním království, neváhám to ocenit daleko víc. Takhle je to trochu kočkopes (přece jen sukničkář v pohádce?), kde některé části fungují skvěle, a u jiných si říkám, no a co, případně wtf? Chtělo to - navzdory asi tlaku schvalovacích komisí - přitlačit na pilu. (25.12.2013)

Po mnoha mnoha letech jsem opět zhlédl od začátku do konce a docenil kvality pohádkového příběhu o třetím princi Jaroslavovi, který se neupínal na princeznu jako jeho bratři, celou dobu se dementně pochechtával (asi aby se zdůraznila jeho lehkomyslnost), kvůli klíči se neváhal vyspat s dvorní dámou a nakonec všechny zachránil. Včetně Jirky Bartošky, a to je nějakej řízek. (28.12.2019)

Aniž bych chtěl srovnávat zřejmě nesrovnatelné, vzpomínám si velice živě, že měl Třetí princ TV premiéru také na Štědrý večer, tuším že v roce 1983, a ohlasy byly tehdy přesně tak záporné, jako je tomu u premiér už několik let v současnosti. Pohádka ale mezitím uzrála jako víno a to, co jí bylo nejvíc vytýkáno, se stalo její předností. U mne se stala právě pro svojí jedinečně ponurou atmosféru jednou z nejoblíbenějších. Režisér Moskalyk se opět dokázal vzdálit průměru zažitých forem a prosadit svou uměleckou výpověď, zasazenou do rámu perfektního řemesla. Monolog krále, kdy učí syny u ohníčku vládnout, by měli pouštět ve Strakově akademii od rána do večera! (25.12.2008)

Pohádka, která má jádro v pověsti o Dívčím kameni z hradu Lichnice. Já se u toho jako malá vždycky tak bála. To jak tam ve skalách tepe srdce a ty meče vrostlé do kamene. Malá provazochodkyně a nečekaně objevený míč. A obraz zlé princezny na půdě. Je to vlastně pohádka o recyklaci a důsledném využívání zdrojů - z rybího masa zabřezne fena, z vody kobyla, královna taky otěhotní, z kostí vyrostou meče. Aby se člověk o Vánocích začal bát. (02.10.2010)