• InJo
    ***

    NAHOTA NA PRODEJ je film velice laciný z mnoha hledisek (příšerný obraz, přehnaně dramatická akční hudba a hrozné songy, Lukáš Vaculík připomínající spíše ošuntělého veksláka, nežli drsného novináře), ale v tom je právě nemalá část kouzla tohohle bizarního pokusu o český exploatační snímek (za regulérní akční kriminálku to může považovat leda blázen), který dobu, ve které se odehrává, reflektuje tak neuvěřitelně svébytně, bulvárně a odvážně negativně ve snaze poukázat na tehdejší nešvary (z nichž nejeden v podstatě trvá dodnes), že i přes jeho pochybnou filmařskou kvalitu je třeba si ho alespoň částečně vážit pro jeho těžko vyčíslitelnou historickou hodnotu... Za vidění to rozhodně stojí také kvůli postavě Fuka a jeho vpravdě nezvyklé (možná dokonce unikátní) sexuální úchylce! ;-) 50 %(17.10.2010)

  • Ilicka
    *

    Tak to je film jen pro nejtvrdší kluky a holky. Tvrďácký soundtrack s nesnesitelně vřískající Bílou, drsné soubojové sekvence a brutální kritika společnosti. Spolu s Kanárskou spojkou perfektní svědectví o době svého vzniku, kterou znám jen z vyprávění, což je patrně dobře.(2.12.2011)

  • JFL
    *****

    Fenomenální exploatační snímek doslova napěchovaný projevy polistopadové doby (hlad po brakové zábavě, bulvárních informacích, nahotě a smažených rybích prstech). Nejpříznačnější české dílo první poloviny 90. let a současně výmluvné zrcadlo své společnosti (rasismus, šovinismus, hospodské chytrolínství a vidlácké budování národní identity). Lidé už (radši) zapomínají, jaké to tehdy bylo a že estetika laciného nevkusu byla pro devadesátkové Česko příznačnější než cokoli jiného - ostatně viz dobové videoklipy domácích popových hvězd jako Dalibor Janda či Heidi Janků. Olmer je nedoceněný režisér, který dokázal perfektně zakonzervovat tehdejší zeitgeist.(19.8.2008)

  • Tsunami_X
    *****

    Ivan Jonák jako bílý kůň českého kapitalismu a Nahota na prodej jako černý kůň české porevoluční kinematografie. Geniální pomník doby. Ten film se nedá nemilovat.(11.7.2008)

  • EdaS
    ***

    Přiznávám, že mě k zhlédnutí inspiroval Civalův článek v Premiere - a rozhodně jsem zklamán nebyl. Guilty pleasure jak prase. Zároveň taky skvělý doklad toho, co se tady na počátku devadesátých let dělo.(23.11.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace