Smrtonosná past 4.0

Čtyřka je oproti předchozím 3 dílům nejvíce nadupaná, tedy co se týče akce a triků, ale zároveň jde v mých o očích o zatím nejslabší díl (a ne zrovna o málo). Záporná strana sice přišla se sexy vedlejší záporačkou, ale ani ona spolu s nepříliš charismatickým hlavním zlosynem se nemohou rovnat bratrům Gruberům, spíš za nimi hodně zaostávají. Podstatnější je však asi proměna hlavního hrdiny. Je to prostě jinačí McLane, než jak ho zná divák z předchozích dílů; humor a šikovnost (na rozdíl od svého silně neoddělitelného vulgárního slovníku) sice neztratil, ale už nevypadá tak zranitelně (diváka o tom nepřesvědčí ani jeho neustále zkrvavené oblečení) a sympaticky obyčejně (John toho tady zvládá s výrazem suveréna snad ještě víc než za mlada). Navíc kromě několika parádních scén nebo dobrých nápadů (zaujal mě třeba trik s vodním hydrantem, nápad s tunelem…ehm, ne už tolik to dění v něm) byl divák svědkem hlavně mnoha přestřelených akčních sekvencí, narážím především na hrátky se stíhačkou a kamionem, kdy jsem se poprvé začal nechtěně smát, jak hloupé to bylo (to se mi tuším po celou sérii nikdy nestalo). Konec byl pro změnu příliš laciný, klišoidní a ani John ho se svými hláškami nedokázal zmírnit. Proto tentokrát pouze lepší 3*. „Sejmul jste autem vrtulník.“ – „Došly mi náboje.“ (03.05.2013)

Hrdina proti své vůli má další blbej den.... J. McClane přidal na akci a nesmrtelnosti. Bruce Wilis dělá co může, aby na něm nebylo poznat, že zestárnul a digitální háv mu sluší. Zajímavé také je, kolik se na snímku podílelo kaskadérů.... Dobrá akce, napětí, hlášky. To mi stačí.... (03.12.2007)

Die Hard for the Kids. Historie se opakuje. Stejně jako v jedničce musí John získat zpět ztracenou důvěru jedné ženy (a opět v tom sehraje roli použití toho kterého příjmení), stejně jako ve trojce je bludištěm, do něhož se dostal a v němž si s ním zlosyn pohrává, celé město (namísto New Yorku Washington) a stejně jako ve všech třech filmech čelí bandě teroristů z celého světa (Francie, Itálie, USA). Nově ale kvůli dětskému ratingu mnohem méně kleje a zabíjí jen tak, aby při tom nestříkalo moc krve (tzn. někdy nápaditě, někdy jako v počítačové střílečce z minulého století). Tempo je oproti předchozím filmům výrazně mírnější, John ani lidé okolo něj nejsou neustále ve stresu, není opakovaně rozvíjeno několik paralelních akcí (v čem excelovala zejména trojka) a celkem dost času vyplňuje poněkud sentimentální povídání. Jistě, hlavním Johnovým cílem je - kromě likvidace zlosyna - předvést se jako schopný otec (přičemž cvičným objektem před opětovným shledáním se s dcerou je pro něj Matt), ale nebylo akčních tatíků v jiných filmech už dost? ___ Jako v každém buddy movie, i zde je vyprávění dynamizováno střety protikladných povah. Johna a Matta dělí několik generací i rozsah vědomostí o moderních technologiích a populární kultuře (jeho dialogy s Kevinem Smithem, guru všech nerdů, patří k vrcholům filmu). Jedině spojením sil mohou zvrátit nepříznivý běh událostí, což je ze současného pohledu, kdy již analogoví hrdinové za geeky jasně zaostávají, příjemně nostalgická skutečnost. Informace ještě nebyly vším. Občas se muselo přestat civět do monitoru a něco udělat. John veškeré potřebné "skills" má, chybí mu jenom ony informace. Svalnatí lameři jeho typu jsou ukázáni jako neocenitelní. Od světa reálných (nikoli virtuálních akcí) odstřihnutí hackeři oproti tomu dostávají jeden mravní políček za druhým, a zatímco John svému mladšímu parťákovi uděluje důležité životní lekce ("face your fear"), sám zůstává na konci stejným BFU jako na začátku. ___ Čtvrtá Smrtonosná past je nejzábavnější tehdy, odkazuje-li k některému ze svých (lepších) předchůdců, případně k akčnímu žánru jako takovému (padouchovo pobízení "Say somethin' funny", finty, které John používá). Šlo by o tuctovou hi-tech akci (s akčními momenty občas na hraně parodie typu Pravdivých lží), nebýt její schopnosti sebeshazování... a Johna McClanea, samozřejmě. Protože vlasy už tenhle staronový americký spasitel sice nemá, ale koule pořád ano. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, H34D, lachim, Chrustyn, rowdy's, FrankieCZ (31.01.2013)

Chudák John McTiernan se bude muset smířit s tím, že jeho kultovní jednička a v jistém ohledu přelomová trojka zůstanou ve stínu parádních sudých dílů. Když jsem kdysi v rozhovoru s Willisem četl, že se scénáristé při psaní inspirovali seriálovou 24-kou, netušil jsem, že se dočkám téměř její celovečerní verze. McClane má problémy s dcerou, postupuje při vybíjení padouchů téměř přesně podle jejich hierarchie - a je tak úžasným akčním hrdinou, že jsem nestačil zírat. A po unaveném třetím díle jsem čekal všechno, jen ne tohle. Hledal jsem ve čtvrté pasti spoustu nadhledu a fanouškovského pomrkávání, ale dostal jsem k tomu ještě Johna jako nezničitelného dinosaura, který bez servítek namlátí ženské a ještě jí přitom od plic zanadává. A divák má touhu mu začít nahlas fandit. Hrozba je tentokrát dokonale hrozivá a v jistých momentech až mrazí. Své k tomu dodává i lahůdkový Olyphant, jehož sarkastické poznámky plné vzteku mi zvedaly adrenalin a když McClaneovi říká, že mu zničí život a zabije jeho blízké, podvědomě jsem se v sedadle přikrčil. Když navíc funguje i spojení starého pardála s mladým, umírněným rebelem, je všechno tak, jak má být. V těch dvou hodinách se sice občas objeví až příliš klidná chvilka, ale i tak těch 90% musím přetavit na pět hvězd. Tenhle matador se za návrat stydět nebude. (03.08.2007)