Letec

Cesty k životnímu úspěchu mohou být různé. V našem povědomí zdomácněly životní příběhy osobností bližší i vzdálenější minulosti, ale jaksi opomíjena je nepozlátkově podávaná americká oblast. Novodobá americká Atlantis - jak ji kdysi pokřtil Anatole France - je v našem prostředí pověstná rázností a dravou důrazností svých protagonistů. LETEC přibližuje zvláště významné životní okamžiky jednoho z nich. Silná, současně mimořádně rozporuplná osobnost Howarda Hughese (1905-1976) je en passant poněkud atypickým ztělesněním amerického snu, který v tomto případě začíná ne v příslovečných chudých poměrech, ale naopak z více než solidních zazobaných milionářských východisek. Na dramatičnosti to Hughesovu životu rouhodně neubírá; dá se říci, že spíše opak je pravdou. Pozoruhodná syntéza stříbrného plátna, konstruktérského prkna, pilotní kabiny, podnikatelské odpovědnosti a ojedinělé hypochondrie velmi často na pokraji psychického normálu však současně nikdy nebyla planým žvatláním, ale především skutečnou tvůrčí prací s prokazatelnými výsledky. Soukromý život v této idealistické sebestřednosti nemohl nestonat. Letadlo HERCULES, jedno z Hughesových nejdospělejších dětí, bylo ve výzbroji americké armády - pokud se dobře pamatuji na dobové zprávy - ještě v osmdesátých letech minulého století. Okouzlit ženu tak náročnou a v pravém slova smyslu emancipovanou, jakou byla geniální herečka Katherine Hepburnová, nebylo snadné. Je jasné, že vedle Spencera Tracyho byl její další životní láskou. Velký život si vyžádal i nevšední filmové zpracování. LETEC režiséra Martina Scorseeho je i není typickým hollywoodským velkovýtvorem. Hvězdná výprava a nesporné okouzlení velkým příběhem jsou víc než vyváženy zvolenou formou filmu-ságy, pro niž je důležitější téma než timing za každou cenu. Hughes je tu bez zbytečného moralizování zobrazen ve všech rozporuplnostech svého americky totálního lidství. Výborný výkon Leonarda Dicapria je však podle mého názoru přebit ještě skvostnější a propracovanější kreací Hughesovy osudové ženy v strhujícím podání Cate Blanchettové, která i tady potvrdila, že na tehdejším prahu svého zralého ženství vyzrála ve světovou herečku mimořádných kvalit. Stranou by neměl zůstat ani senátor Brewster v neméně strhujícím podání kultivovaného herectví u nás ne zcela doceňovaného Alana Aldy. Opěvovat kameru i výpravu by po tom, co jsem již o filmu napsal, bylo nošením dříví do lesa. LETEC je hlubokým, zasvěceným pohledem do nitra amerického snu. Pohledem věcným, nic nezamlčujícím, současně však pohledem uctivým a láskyplným. A pro nás nadmíru zajímavým. (18.05.2009)

Teda... Howard Hughes byla bezesporu jedna z nejvýraznějších osobností aviatiky vůbec, kde bychom dnes bez něj byli ? A stejně významný byl i v oblasti filmové tvorby. Tento film osobně chápu jako poctu tomuto géniovi, kterého (ostatně tak, jako většinu géniů) jeho současníci ne vždy dokázali plně pochopit. Psychologické prokreslení je brilantní, chvilku na plátně vidíte snílka a vizionáře, v zápětí nemocného cvoka a hned nato playboye, za kterým se otočí každá sukně a kterou on také nenechá na pokoji. Tohohle Howarda jsem se nezřídka bála, jindy mě fascinoval a často jsem nemohla pochopit, jak může pod tím vším tlakem a publicitou žít. Možná to bylo také jednou z příčin jeho pozdějšího pádu společně s obsedantně-kompulzivní chorobou, kterou trpěl. Ještě jednu poznámku na závěr : jestli ještě stále na světě existuje pochybovač o hereckém nadání Leonarda DiCapria, měl by vidět Letce a žasnout. Tady se opět zahraniční novináři se Zlatým Glóbem trefili do černého. Pozadu nezůstává ani režie či hudba Howarda Shorea, mimochodem už se těším na Soundtrack. (10.02.2005)

Je to už mé druhé setkání s tímto Scorseseho snímkem, kdy jsem poprvé pro délku a nezáživnost nedokázal vytrvat až do konce a chybělo mi asi 40 minut k tomu, abych s Letcem zúčtoval. Prakticky dokonale jsem ho dokázal v rekordně krátké době vytěsnit z paměti a už to svědčí o tom, že tentokrát jsme si s Martinem nepadli do oka. Popravdě, je to v posledních dvou dekádách asi největší míjení s tímhle slavným americkým filmařem. Zatímco jeho poslední kousky mě dokázaly nadchnout, Letec vybudil spíš nudu a nezájem. Je to přitom bezpochyby velkofilm se vším, co k tomu patří, tedy s množstvím hvězdných tváří, vysokým rozpočtem, ambicemi sršícím scénářem, charismatickým hrdinou, ale něco tam nefunguje a není to jen tím, že by mě neoslovilo téma. Scorsese svého hrdinu popisuje hodně odlišně od reality, která by se mohla blížit tomu, jakým způsobem Costa Gavras účtuje s kapitalismem ve svém Kapitálu. Skutečný Howard Hughes byl totiž takový parchant, že i Belfort coby hlavní hrdina Vlka z Wall Street by mohl být považován za prima kámoše z nedělní školy a tajemníka Matky Terezy. Už např. Američan Leacock si povšiml typické vlastnosti Američanů - obdivovat úspěšné lidi bez ohledu na to, jakým způsobem k majetku přišli a jak s ním zacházeli, a tropil si z toho ve svých Literárních poklescích legraci. Ve Spojených státech je Howard Hughes považován za legendu, i když jeho reálné vystupování, činy a dopady byly hodně hodně problematické. Ve filmu je jedna scéna, kde se Howard nachází spolu s Katharine Hepburnovou na návštěvě u její famílie, která představuje takovou tu typickou do sebe zahleděnou snobskou liberální společnost, co se topí v blahobytu a přitom žvaní o socialismu. Na větu paní domu, že v jejich domě se o penězích nikdy nemluví, odpovídá Howard: "To proto, že jich máte dostatek." Po hříchu byl Howard Hughes tím posledním, kdo by mohl vynášet nějaké odsudky. Penízky zdědil a pak si spíš užíval a žil typickým životem playboye a celebrity. K zaměstnancům se choval bezohledně, manipuloval, vydíral a loboval tím nejhorším myslitelným způsobem, který neznamenal nic jiného než masovou korupci. Ona i ta jeho nemoc je hodně diskutabilní, ve 40. letech určitě netrpěl žádnou duševní chorobou a typické je, že až do konce života dokázal bez problémů řídit svoje firmy tak šikovně, že v životě nezaplatil ani cent na daních a přitom byl jedním z pěti nejbohatších lidí této planety. Tři hvězdičky tentokrát zachraňuje několik špičkových scén typu pádu havarovaného letadla a jeho efektní průlet obytnou čtvrtí, kde se Scorsese představuje v té nejlepší možné formě. Ale i tak musím opakovat, je to s oběma očima zamhouřenýma... Celkový dojem: 50 %. (14.04.2014)

Howarda Hughese jsem neznala, první zmínka o něm se ke mě donesla až právě s uvedením tohohle filmu. Zřejmě jde o osobu v Americe známou víc než dost (zvlášť když jsem si teď zpětně dohledala alespoň nějaké informace) a proto asi taky američany bude mnohem víc bavit sledovat jeho životní příběh. U mě má tedy film velkou nevýhodu, kterou bohužel taky "splnil". Téměř tři hodiny sice nenudí, ale najde se pár hluchých míst a hlavně mi ani moc nesedí vůbec celé téma, kolem kterého se vše točí. Navíc s digitálním Herkulem se grafici asi zpětně moc chlubit nebudou. Výsledek - slušný film s několika výbornými a několika slabými a nudnými okamžiky. (26.10.2007)

Martin Scorsese po filmu Gangy New Yorku razantně změnil styl a natočil biografii nezapomenutelného Howarda Hughese. Nevykresluje však klasicky celý jeho život, ale seznamuje nás s tímto nadšeným filmařem, letcem a výrobcem letadel až v jeho dospělosti, během natáčení nejnákladnějšího filmu té doby, Pekelní andělé. Postupně jsme režisérem vtahováni do příběhu megalomana, který se stal slavným v oblasti letectví i v Hollywoodu. Scorsese nám svým osobitým způsobem umožňuje proniknout do života muže, který žil s Katherine Hepburn, získal zakázky na letadla pro americkou armádu, natáčel drahé filmy a zároveň bojoval se sebou samým a svou psychickou poruchou. Obrazová stránka snímku je opět brilantní, film je opravdu strhující podívanou, jen škoda, že je tak dlouhý. Vzhledem k tomu, že nelíčí celý Hughesův život, stačily by Scoresesemu na převyprávění jeho příběhu bohatě dvě hodiny. Překvapením je především strhující výkon Leonarda DiCapria, který zase po delší době vytřel všem svým kritikům zrak a výtečná je také Cate Blanchett, která se dokázala s bravurou sobě vlastní zhostit role Katherine Hepburn. Scorsese zkrátka natočil další film, na který nelze zapomenout a jenž mu nejspíš opět vynese nějakou tu oscarovou nominaci. Update: Po druhém zhlédnutí musím konstatovat, že ta délka vlastně není až tak velkým problémem a měním tak své hodnocení na celých pět hvězdiček. 11 nominací na Oscara je zcela na místě, Scorsese opět natočil film, pod jehož povrch se divák dostane až po opětovném zkouknutí. (05.01.2005)