Lucie, postrach ulice

Lucie postrach západoněmecké ulice. To vše určeno primárně pro německé západní děti žijící v NSR. Ovšem není důvod aby se nepodíval i děti v ČSSR a také DDR. Ta rozdílná “západní” mentalita je dobře viditelná v roce 1984 kdy jsme to viděli poprvé tam něco nehrálo, malý kluk s helmou a skejtem v ruce, dědeček v obleku a nažehlený oproti našim odrbaným důchodcům nemaje nic natož Mercedes. Kolářová ošmigáná jako správná Němka i Hanzlík je německý typ tedy “casting” vše na 1 co se týče námětu kluci s plastelíny nebo německy formely, budiž. Jen jsem nikdy nepřišel na chuť “uječen锎anetě Fuchsové, ta se mi nevadila až jako větší méně upištěná v české verzi s nádechem také západní Evropy tj. Chobotnicím které se mi líbilo víc než malá zlodějka co štípla Formelu od Necrmanna. (05.05.2023)

Oba filmy mne docela nudily, i když ano, je zde kus fantazie a oba formeláci mají být vtipní - i tou žravostí, ale na mne to prostě nefungovalo, přišlo mi to utahané, pomalé (což je dáno i tím, že jde o sestřih seriálu) a přijde mi, že autoři, jakkoliv kvalitní, to točili spíše z povinnosti a kvůli finančnímu zajištění. (08.05.2017)

Lucie, postrach ulice je filmem, který jsem občas viděl jako malý a pamatoval si jej jako fajn zábavu. Také proto jsem jej pustil po mnoha letech své dcerce. Musím se přiznat, že mě to teď už moc nebavilo. Film nevyznívá moc radostně ani moc pozitivně. Konec prázdnin, žádné kamarádky, hlídání od starších puberťáků, kteří se s vámi nechtějí zahazovat, různé strašení a krádeže v obchodech. Nakonec nezbývá než vlastní fantazie, která dokáže rozehrát s pomocí malých formeláků nápaditější děj. Bohužel ani fantazie malé Lucky, ani formeláci to nevytáhnout nad průměr. Když Lucii srovnám například s filmy Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, prohrává na všech frontách. Hlavní postava, dospělácké obsazení, humor, atmosféra… všechno je lepší. Proto raději doporučuji zmíněné filmy od Marie Poledňákové, mé dcerce se také líbily více. (08.03.2023)

Asi nejlepší dětská herečka Žaneta Fuchsová je zábava sama pro sebe. Její talent je zkrátka vidět v každém jejím filmu. Vždyť hraje tak přirozeně, že člověk nestačí žasnout. Je sice pravda, že tohle je vlastně totéž co chobotničky, ale děj je naštěstí trochu jinde. A taky herci se vyměnili. Dospělý se pobaví hlavně neustále překvapenými výrazy D. Kolářové a J. Hanzlíka a chvílemi, kdy mají pocit, že si z nich ten druhý vystřelil. Děti už se asi moc nepobaví. I když já se tím v dětství bavil a měl jsem tento film rád. Dneska si spíše užívám toho dospěláckého humoru, který je zde také hojně zastoupen. A hlasy Dvořáka a Bohdalové zkrátka už jen dotvářejí tu kouzelnou atmošku, kdy by se každý zase chtěl na chvíli stát dítětem a vrátit se do časů bezstarostnosti a třeba si i najít podobné přátele v podobě kouzelných panáčků z formely. (01.05.2017)

I dnes mi přijde působivé jak plynule se v příběhu prolíná fantazijní svět malé holčičky ("Jsem vládkyně všech moří!") a poměrně civilní svět dospělých a ostatních dětí. Přitom je to celé vyprávěné velmi úsporně s cílem efektivně vybudovat komické nebo fantaskní situace. Prakticky tu není vata. Což může být i tím, že se (asi) jedná o sestřih televihního seriálu. (25.12.2023)