Pan Tau

Pochopit tento film znamená vmyslet se do celého fenomenu pana Tau, jakési velmi vzdálené obdoby pana Hulota. Ten to symbol dětství druhé poloviny dvacátého století, v něčem možná až středoevropský, oslovil minimálně jednu generaci svých dětských diváků. Oslovil a okouzlil. Na jejím začátku stojí Jan Werich v doznívajícím zenitu svých tvůrčích sil, na jejím konci nastupující herecká generace přelomu obou století. To samo o sobě je pozoruhodným výkonem, uvážíme-li, že tahouny tohoto projektu jsou hned dvě velká jména té doby: režisér Jindřich Polák a dramaturg a scénárista Ota Hofman. Film na rozloučenou byl rukou mávající právě na tu část někdejších diváků, která stačila dospět, ale současně byla natolik blízká tomuto transgeneračnímu projektu, že film, pohybující se záměrně na rozhraní dospělého a dětského vnímání a chápání světa, potřebovala právě v této podobě. Koprodukční syndrom tuto skutečnost a směřování v jednom výrazněji neposunul. A v tomto kontextu - neklamme se - se jedná o film špičkový. Jedná se tu o nostalgii, která je přesvědčivým rozloučením i tam, kde evokuje řadu motivických i jiných paralel; o derniérovou povzbuzující kytici pro Tauova představitele Ottu Šimánka. Zdá-li se někomu tato konstatace upřílišněnou, připomeňme si jiné srovnatelné filmy ve filmu jiných poetik - např. cimrmanovský TRHÁK. Dvacet let, která letos uplynula od premiéry tohoto resumujícího díla pro biologicky dospělé děti, film nepoznamenalo. Naopak. Pro zasvěcené je jeho životnost, mj. také věrně a výstižně zrcadlící atmosféru posledních měsíců předúnorového režimu, ještě nespornější a jímavější. (01.08.2008)

Film okolo "natáčení filmu". Díky bohu, že máme toto a ne to co točili ve filmu. To by bylo, abychom měli film s Panem Tau a ufony. Ale právě pro tento absurdní nápad, byť ne na skutečný film musím snížit hodnocení. Každopádně pěkný dovětek za Poplachem v oblacích. Pan Tau, dříve němý kouzelník v tomto filmu mluví, tak jak se to v sérii Poplach v oblacích naučil a přestože mu na konci oné série roztrhali buřinku, našel si cestu, je stále magický, takže jeho sága má celkem slušný konec. (18.06.2012)

Pan Tau není zrovna mou oblíbenou postavičkou, ale tento film je úplně jiný šálek kávy. Je to příběh herce, který hrál celý život pohádkovou postavičku, ale jeho vlastní život zrovna žádná pohádka není. Chlastá, je starý, všechno ho bolí a vůbec ho to na tom světě nijak nebaví. Má dceru i vnoučata, ale je protivný, neoblíbený. Do toho vstoupí při natáčení jeho dvojník, dublér, který má život rád a je veskze optimistou. Ten ho pak znovu naučí žít. Příběh je zpočátku dosti smutný a hlavně velmi realisticky podaný. Pak se to trochu vylepší, ale lidskost zůstává a ta mne bavila až do konce. Hodně mile mne překvapil "antihrdina", který znovu hledá cestu, kterou při rozesmívání dětí tak nějak ztratil. Šimánek není jen pan Tau, ale především dobrý herec. 80% (28.12.2014)

Viděl jsem poprvé až včera 27.11.10. Nic moc jsem neočekával a taky to nic moc nebylo. Nemohu ale zapřít propracovanost, jistě to nebyl odbytý levný film, naopak bylo zajímavé dívat se, jak fungují některé filmové triky. I po psychologické stránce zajímavé, ale ne až tak moc jdoucí do hloubky (je to konec konců taky pro děti). Celkově 65%. (28.11.2010)

NAOPAK, nejlepší film s (chlastajícím) panem Tau a 90 minut nenáročný zábavy, nejspíš ne úplně pro děti, ale zato s patrasovou v sexy ufounskym oblečku, s ještě vlasatym kameramanem krausem, scénáristou kodetem a vůbec celym zbytkem filmovýho filmového štábu a spoustou dalších pražskejch postaviček, včetně dubla pana nováka, kterej asi nebude tak úplně obyčejnej pan novák a jeho psa "človíčka" a ať mi nikdo nevykládá, že to není fido z návštěvníků! (27.07.2008)