Batalion

V mnohých momentoch a hlavne po svojej formálnej stránke a atmosfére, BATALION pripomína ULIČKU, KDE NIET RADOSTI od G.W. Pabsta. Takže prvá veľká chvála ( pretože spomínané dielo v hlavnej úlohe s Gretou Garbo, predstavuje jeden z vrcholov nemej kinematografie ). Ďalšou by mohol byť už samotný námet, ktorý sa v Československej kinematografii až tak často nevyskytoval ( skôr išlo o komédie, alebo niečo dobrodružne odľahčené ). Zrejme si budem musieť zapátrať v minulosti, či sa ešte náhodou nejaká takáto podobná chuťovka, v čase pred zhruba 100 rokmi, nenatočila. (06.04.2019)

Film BATALION, tak jako stejnojmenný román Josefa Haise-Týneckého, měl shodný název s jednou zapadlou hospodou na pražském Starém Městě, kde podle zápisu z policejních kronik skončil v sedmdesátých letech devatenáctého století svůj prohraný život kdysi vážený advokát a poslanec František Uher. Filmový přepis tohoto tragického příběhu náleží k nejzdařilejším projektům němé kinematografie a režisér Přemysl Pražský v něm vytvořil své nejlepší dílo. O úspěch se pak zasloužil i představitel titulní role, slavný písničkář Karel Hašler, který zde získal ojedinělou příležitost prokázat své dramatické umění. Závěrečná sekvence, v níž propadá dr. Uher alkoholickému šílenství, lékařsky zvaného delirium tremens, byla díky kameramanskému mistrovství Jaroslava Blažka ponořena do tísnivé atmosféry zoufalství a beznaděje, v níž nakonec zhasíná hrdinův promarněný život. I přes nepopiratelně lépe vykreslenou atmosféru mám pozdější zvukovou verzi raději. Snad proto, že je v ní šířeji uvedena příčina Uhrova pádu (manželčina nevěra), což je v němé verzi takřka pominuto. (17.08.2009)

Batalión Přemysla Pražského je jedním z mála českých němých filmů srovnatelných i se zahraniční produkcí. Vypráví o dr.Uhrovi, kterému se zhroutilo manželství a který se dostane do prostředí pražské spodiny (příběh byl natočen podle skutečného životního příběhu skutečného dr.Uhra). Architektu Mecerovi se ve spojení s kameramanem Jaroslavem Blažkem podařilo bezchybně vykreslit prostředí doupěte nejnižších společenských vrstev. Záběry exteriérů mají i jako další filmy té doby dokumentární hodnotu, kvůli svému zachycení drsného prostředí staré Prahy. Celý film je prokládán prolínacími záběry (dr. Uher vidí v opilosti bílé myšky apod.), trošku mě mátly části, kde si doktor Uher představoval co udělá a nakonec to dopadlo úplně jinak (scéna,kdy doktor nalezne manželku v náručí milence). Celá výsledná směs působí místy snad až příliš naturalisticky. To ale jen umocnilo dojem který ze mě po shlédnutí filmu zůstal. Celkově tak za 4,5*. (28.08.2006)

Filmová adaptace povídky (později upravené do podoby divadelní hry) Josefa Haise Týneckého existuje ve dvou verzích. Zvukovou natočil v roce 1937 Miroslav Cikán s Františkem Smolíkem v hlavní roli. O deset let dříve vznikla v režii Přemysla Pražského, který je jinak znám především jako herec, verze němá. Batalion ve své době podobně jako Tonka Šibenice nebo Takový je život obohatila československou kinematografii o prvky sociálního realismu, veristické vykreslení prostředí a věrohodnější psychologizaci postav. Nesentimentální, expresivně stylizovaná tragédie o mravním a společenském úpadku člověka se natáčela jednak v ateliérech A-B na Vinohradech a na Kavalírce, jednak přímo v ulicích staré Prahy, což rozhodně nebyl standardní postup. Velké zásluhy na tísnivé atmosféře filmu a přesvědčivosti závěrečné sekvence, ve které protagonista zažívá delirium tremens, náleží kameramanovi Jaroslavu Blažkovi, který později stanul za kamerou Fričova Varhaníka u sv. Víta. 75% (27.06.2018)

„Z toho si, kamaráde, nic nedělej. Čím dřív v tom zatraceným životě přijdem o rozum, tím líp pro nás.“ A pan doktor Uher, bývalý poslanec zemského sněmu, toho času šupák jako všichni ostatní, to řekl přesně. Zajímavá, ale zároveň docela depresivní sonda do života těch nejchudších. Katastrofální situace s bydlením v Praze se za to bezmála století evidentně nijak zvlášť nezměnila, pokud nepočítáte, že sňatkem („Edo, ty si Pražák, viď? Nechtěl by sis mě vzít?“) s těžce nemocným už vykázání z města neobejdete, ehm. Líbila se mi hlavně pestrá paleta postav. Krom dobráka doktora zaujmou i tuberák „Ten se dlouho trápit nebude.“ Eda, bývalý voják Vondra, zkrachovalý herec Mušek, běhny Tonka (protřelá) a Lojzka (začínající), její milující „Měla jsem tě tehdy radši utopit!“ maminka a řada dalších. Překvapí kvalitní technická stránka, zejména nápadité prolínačky (např. pitka či „Delirium tremens“) a přesný střih. Nechtěně úsměvných scén není zase tolik a film nenudí, takže za mě slušné 4*. „A psy už nechte na pokoji, Bylino!“ (24.03.2019)