Režie:
Bernardo BertolucciScénář:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Georges DelerueHrají:
Jean-Louis Trintignant, Stefania Sandrelli, Gastone Moschin, Fosco Giachetti, Dominique Sanda, Yvonne Sanson, Carlo Gaddi, Umberto Silvestri (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 1969 přikročil Bernardo Bertolucci ke zfilmování románu Alberta Moravii „Konformista“, který transponoval v jedno z nejlepších děl italského filmu. Konformistický „hrdina“ si z rodinného prostředí a svých mladistvých prožitků odnesl rozporuplné komplexy, pocity viny kombinované se stavy výlučnosti. Usilovná snaha překonat takové vnitřní založení jej přivede k maximální přizpůsobivosti, k odhodlání zařadit se do běhu společenských událostí za každou cenu. Ocitáme se v Itálii třicátých let, jejíž vládnoucí ideologií je fašismus. (NFA)
(více)Videa (2)
Recenze (86)
Začněme pozitivně.Bertolucci je bezesporu mistr obrazových kompozic a nemálo obrazů v Konformistoviu jednoduše bere dech.Dále se mi líbila rozporuplná povaha hlavního hrdiny,příběh o jeho snaze zapadnout do životního stereotypu,i když k tomu evidentně není předurčen a jeho morální dilemata,která jsou prodávána ve skutečně působivých scénách.Můj problém s filmem spočívá zejména v tom,že si až příliš vypomáhá frustrujícími dějovými zkratkami a kvůli jeho zmatené a roztříštěné vyprávěcí struktuře se mi několikrát stalo,že jsem nechápal,co se v určité scéně děje,proč se to děje a jak došlo k tomu,že se to děje.Stejně tak mi vadí,že film se rozpíná do mnoha směrů jak myšlenkově,tak ve snaze zachytit život hlavního protagonisty,aby pak zdaleka ne všechny linie dostaly uspokojivou katarzi a obhájily tak své místo v ději.Těsně po skončení filmu jsem jím byl,proč to nepřiznat,spíše znechucený a na alespoň částečné docenění jeho četných kladů jsem se musel vyspat.Rozhodně bych Konformistovi nechtěl upírat jeho zvláštní působivost a myšlenkovou vtíravost,díky které jej člověk rozhodně hned nedostane z hlavy.Dané téma člověka,ve kterém se sváří tolik protikladných pocitů a jeho vnitřní boj,se ale podle mého názoru dalo ztvárnit ještě působivěji,méně roztahaně a s důslednějším důrazem na příběh samotný,nikoliv na jeho obrazovou a vyprávěcí strukturu. 60 % ()
Tento film mě moc nezaujal. Asi bych musel číst Moraviovu knihu, aby se mi ho podařilo pořádně pochopit. Možná nám to mělo na jednom člověku ukázat pokřivenost společnosti v době fašistické diktatury. Tomu by snad napovídaly i některé křivé záběry kamery. Jean-Louis Trintignant ale zahrál bezpáteřního, zbabělého hajzla kam vítr tam plášť dobře. ()
Průšvih. Nemůžu si pomoct, ale opět zde v plné "kráse" vylézají všechny chorobné inspirace italským neorealismem. Bertolucci má nesnesitelný sklon k rozvláčnosti a ukecanosti, zesílený tragickým vedením herců - podobně jako v Posledním císaři i u Konformisty jsem se někdy cítil trapně, když jsem sledoval bolestivě natahované "drásavé" scény (viz. žena na skle auta). Plus neschopnost dojít k jakékoliv pointě. Tyto neduhy sice trochu pomáhají tlumit netradiční úhly záběrů a obecně velmi ladná kamera, ale celkově jsem ty dvě hodiny stejně víceméně protrpěl. ()
Scénář: Bernardo Bertolucci .. Obstojně zajímavý pohled do předválečné Itálie, kde studovaný člověk podlehne toku dějin a diktátu doby. Myšlenka je jasná, podání není nikterak strhující a zvláště rozjezd byl dost vlažný. Než jsem pobral spojitosti mezi postavami, ujasnil si časové roviny a další souvislosti noc jsem se nebavil. Jakmile se však začne chystat svatba po níž novomanželé odjíždí do Paříže na líbánky, spojenou s eliminací nepřátel nastupujícího státního zřízení, nabírá snímek hodně na poutavosti a bezpochyby vrcholí scénou v lese. Závěr v ulicích už jen podtrhuje fakt, že konformista je osoba nestálá a nespolehlivá. 70%. ()
Konformista byl pro mě více než jen příjemným překvapením - je to film, který mi ještě dlouhou dobu bude plout myslí. Bertolucci diváka nemilosrdně hodí do komplexního příběhu bez jakékoli expozice, a proto chvíli trvá nutné zorientování ve směsici flashbaců a flashforwardů. Postupně se ale vyprávění ustálí na jedné časové lince - fašistická Itálie 30.let. Marcello touží po jediném - přizpůsobit se, stát se normálním. Nejprve se přizpůsobuje fašistické ideologii, po sňatku s maloměstkou dívkou je dostatečně přizpůsoben normám společenským. Bertolucci vypráví dynamicky, bez zbytečných výplní klasické narace. I přes vážnost tématu se neubrání mnoha cynickým komentářům, které se dotýkají především maloměšťácké povrchnosti. Největší mistroství filmu ale tkví v mizanscéně, rámování obrazu a práci s kamerou. Současné hollywoodské filmy by se zde mohly poučit - nestačí totiž jen bezhlavé spojení úžasných kostýmů, lokalit a známých hereckých tváří. Konformista jde v tomto ohledu mnohem dál - vizuální stránka není jen povrchní pozlátko, podle kterého poznáte vysokorozpočtový film - hra světel a stínů, řeč barev a vůbec celková kompozice uvnitř obrazu plní i narativní funkci. ()
Galerie (93)
Zajímavosti (6)
- V Paříži při rozhovoru doktora Marcella Clericiho (Jean-Louis Trintignant) a profesora Quadriho (Enzo Tarascio) padne zmínka o slavném podobenství o vězních v jeskyni. Mýtus o jeskyni je v sedmé knize Platónovy „Ústavy“, která je věnovaná hlavně vědám a vzdělávání. (noelcoward73)
- "Tento román Alberta Moraviu ma veľmi upútal, ale úloha, ktorú mi dal Bertolucci, sa mi príliš nepáčila. Moraviu som trochu poznal, lačnel po intenzívnom živote. Raz som s ním a s jeho priateľmi večeral. Moravia večeral každý deň dva razy, toto bola druhá večera. Keď sme odchádzali z Bertolucciho filmu, povedal nám, že je to lepšie ako jeho román." (Zdroj: Jean-Louis Trintignant: Pokojná vášeň: v rozhovoroch s André Asséom, 2002) (Rosamunde)
- Poézia, ktorú recituje Marcello (Jean-Louis Trintignant) v scéne z vlaku je od Gabriele D'Annunzio a má názov "La pioggia nel pineto" (1903). (jaklee)
Reklama