Poslední tango v Paříži

Příběh jako opice a vystřízlivění - herecky poctivá výpověď, zajímavé dialogy, vlastně všechny složky jsou výborné - ale dohromady to na mě takový dojem neudělalo. Jak se jmenuje ta poučka, že celek není jen prostým součtem všech náležejících součástí? Ta tady nefunguje... Ale dobré to bylo. 7/10 (04.10.2006)

Kdybych žil v době vzniku film, víc než téma by mě pobouřil špatně natočený film. Vlastně blbě napsaný scénář, ale Bertolucci to odnese stejně. Tango staví na provokativních scénách dvou neznámých lidí scházejících se na neutrální půdě. Tento námět má obrovský potenciál, ale Bernardovi se „podařilo“ vytěžit pouhé minimum. Když se snaží svým odporně plochým postavám vtisknout duši nějakými rádoby zajímavými rozhovory, a nahlédnout tak do jejich minulosti, vysvětlit motivace a nečinit z nich jen tvory toužící ukojit své živočišné pudy, na povrch vyplave jedna skutečnost – Bertolucci je špatný scénárista, dialogy jsou prázdné, chybí cit pro gradaci (v důsledku to znamená, že se houpáme na té nejspodnější vlně „napětí“) a nějakou atmosféru aby divák lupou hledal. Brando hraje s přehledem, Maria Schneider má oku lahodící postavu a její filmový přítel je líbeznou karikaturou na všechny ambiciózní umělce. Nejzajímavější jsou situace, kdy jsou Paul s Jeanne spolu a rázně si užívají izolovaného života. Jenže těch je na celý film až k pláči málo. Jedinou scénou, která mě zaujala, byl poslední záběr Brandových očí, ale abych na ně musel čekat 2 hodiny, to ode mě nikdo nemůže chtít. (05.05.2006)

V minulosti som to dvakrát vypol, pretože úvodná pol hoďka je trapný, od reality odtrhnutý bullshit. Potom sa to našťastie spraví. Bavilo ma sledovať ich spoločné chvíľky v byte, jej herectvo, jeho herectvo, jej telo a všetky tie kontrasty. Od scény “strč mi prsty do prdele” to mieri dokonca ku piatim hviezdam a napríklad rozlúčka s mŕtvou manželkou je naozaj top. Až sa to v závere zase pokazí, než by ste stihli povedať Najlepší Bertolucci. (02.11.2019)

Film opředen řadou fám, vzpomínek a přibarvených skazek, čert aby se v tom všem vyznal, však kdo jej jednou viděl na stříbrném plátně, nikdy na něj nezapomene. Stárnoucí Marlon Brando démonický, děsivý, nešťastný, prudký, živočišný v kombinaci s erotikou sršící, divokou, zvědavou a ke všemu svolnou mladinkou Marií Schneider... a to vše v Paříži. Film není pro každého, ale vášnivý bohém si v tom to svoje určitě najde. (24.01.2019)

U mnohých filmů, které jsou považovány za milníky v kinematografii, dokážu pochopit, že se někomu mohou líbit. Ale co se komu líbí na tomto ordinérním filmu, z kterého sálá impudence, nechápu. Myšlenkové motivy? Pche, jedině tak na sex, případně kálení. Ano, dodívala jsem do onoho romantického momentu, kdy štáb prochází zahradou a setkává se se skupinkou chlapců. Hoši mohli na zahradě dělat naprosto cokoliv, mohli si tam hrát, mohli jít krást ovoce, mohli v ní jen odpočívat. Jenže to by Bertolucci nedovolil. Chlapci "se přišli vysrat." Ok, jestli je pro někoho umění použít co nejvíce zbytečných vulgarismů během filmu, ze sexu udělat veřejnou záležitost a při tom všem se tvářit strašně nad věcí, mě se to netýká. (12.02.2013)