Johanka z Arku

Súdiac podľa ostatných komentárov som asi pozeral iný film. Film môjho TOP režiséra o francúzskej národnej hrdinke, o ktorej teológovia dodnes nevedia s istotou či bola cvok alebo posol boží a o ktorej historici tvrdia, že nebyť nej tak v Paríži nestojí Eiffleovka, ale druhý Tower bridge. Messenger splnil moje očakávania. Je výborne zrežírovaný, tematicky rozdelený do troch častí, z ktorých každá je iná, ale pre pochopenie Johankinho života a príbehu potrebná. Film je počnúc overovaním panenstva z hľadiska histórie až nepríjemne presný, napr. dopis anglickému kráľovi i Johankina obhajoba pred Cauchonom sú dodnes doslovne zachované. Kapitáni francúzskeho vojska sú síce vykreslení pozitívne ale so zachovaním vlastností, ktoré im historici skutočne pripisujú napr. Gilles De Railles Vincenta Cassela má ten správny heretický look ( Gilles bol niekoľko rokov na to usvedčený z kacírstva – vraždil deti). Čo by som filmu vytkol sú bojové scény, ktoré mohli byť malinko lepšie a čiernočierne zobrazenie angličanov. Milla môže niekomu pripadať hystericky, ale vážení uvedomte si, že Johanka verila že je tou, ktorá vyženie Angličanov z Francúzska a že je posol boží....z toho musí byť hysterický každý. Myslím si že v niektorých scénach má charizmu potrebnú na zblbnutie celého vojska (Let all those who love me follow me) a v niektorých pôsobí smiešne (ujačaná jazda na koni). Vrcholom filmu je proces a hovory so svedomím (Dustin ako vždy bravúrny). Ak to na niekoho pôsobí nudne, nech si pustí patetický Braveheart alebo limonádovú Tróju, prípadne pseudopsychologického Alexandra. 9/10 (28.01.2005)

Ať už byla Jana skutečně nunciem Božím nebo pouze duševně chorou, nehraje to z pohledu Stoleté války roli, vliv její osobnosti na okolí byl stejný. Vojáci (obrazně) vstávali z mrtvých, vojáci bojovali, vojáci vítězili. S kým to vlastně Johanka rozpráví při čekání na svou hranici? Je to svědomí, s nímž se musí ještě před koncem vyrovnat, nebo je to další zkouška její víry? V jistotě Božího poslání dokázala vítězit na bitevním poli, těžší boj však musela podstoupit až později, když ji Bůh zdánlivě opustil a čelí otázkám zpochybňujícím jeho samotnou existenci. Tady už zklamala. Besson se o historii příliš neopírá, ostatně v tvorbě psychologického Johančina profilu by mu stejně mnoho nepomohla; je to zkrátka jeho trochu svérázný pohled na tuhle dějinnou postavu. A rozhodně jde o pohled zajímavý. V jeho středu tedy pochopitělně stojí ona, resp. Milla Jovovich, na niž čekal ohromně obtížný úkol, ztvárnit postavu, jež dokázala hýbat lidmi i dějinami svým obrovským nadšením a odhodláním - nebo šílenstvím. Těžko její výkon hodnotit z hlediska realističnosti, ale na mě povětšinou působila přesvědčivě. Dobře zvládá přechody mezi chvílemi racionálního uvažování, projevy nezdolné víry a výbuchy zapálení pro své poslání. Nezapomenutelným momentem je, když při jednom takovém pronese větu „Já jsem klidná, to Bůh se hněvá!“. Dalšími jsou její vidiny, z nichž není dobře patrná jejich podstata a posilují tak žádoucí nejednoznačnost výkladu, jsou ale parádně zpracované a mrazí z nich v zádech. Výborný dojem trochu kazí průměrné (ale naštěstí nečetné) bitvy, obzvláště nešťastné (ale opět nečetné) zpomalené záběry a poněkud podivné vyšetřování inkvizičního tribunálu. (02.12.2007)

Hodnocení tohoto filmu místy více vypovídají o svých autorech než o tématu, ke kterému se vztahují. Mluvit o historickém filmu znamená vědět alespoň něco o době, tématu a postavě či postavách, které jsou předmětem jeho obsahu. Bessonova vůle držet jednotu reality i tradice a jejího francouzského osvojení je pozoruhodná. Mila (Milla) Jovovich, toto slovanské ztvárnění mýtické francouzské národní hrdinky srovnatelné snad jen se stejně legendárním Vercingetorixem, odvádí vynikající herecký výkon přesně odpovídající exaltovanosti středověkého mysticismu (odkazuji na MARTINA LUTHERA a Finniesovy srovnatelné stavy během jeho tápání a bloudění). Že to budí dojem buď přibližování, nebo i přesahování mezí normální psychiky, je zřejmé. Méně zřejmé je se tomu divit, případně to zpochybňovat nebo dokonce podle toho usuzovat na kvalitu hereckého výkonu. V této rovině Bessonovy interpretace je pochopitelné i "černobílé" vidění anglických okupantů (srovnejme to s naším vztahem k Němcům). Za zvlášť zdařilé považuji psychologické scény prvních projevů Janiny-Johančiny rodící se "svatosti", jejích pověstných rozhovorů s "hlasy" podobně jako krajinné záběry kamery. Nepřerývaný, slabiny i stíny neskrývající obraz Johančiny osobnosti i zbabělost, projevená při jejím zajetí a následném křivém obvinění z kacířství, čarodějnictví ve stylu prvních KLADIV NA ČARODĚJNICE, politický proces se stejným zneužitím práva jako nedlouho předtím v Husově případě jsou jen epilogem jejího krátkého, zralého ženství se nedočkavšího života (úplná Johančina rehabilitace proběhla v katolické církvi podle dostupných informací relativně nedávno; jisté je, že z někdejší kacířky se stala v katolické věrouce dneška mučednice a Vatikánem svatořečená světice). Díla, která vyžadují delší zamyšlení, jsou jako plody, které nepřinesou výnos bez náležité péče. Užitek je oboustranný: divák je obohacen nejen myšlenkově, ale i citově, dílo se šíří tam, kde by mohlo - a mělo - být. Čas prověří nejlépe, nakolik se jedná o nadčasový počin nebo naopak dočasný úspěch, jehož případné slabiny budou více patrny našim potomkům než divákům naší současnosti. (01.03.2008)

Milujem takmer všetky Bessonove filmy (unikátny Piaty element, môj obľúbený Leon, výborná Brutálna Nikita, vynikajúca Magická hlbočina). Posol: Príbeh Johanky z Arku je však úplne odlišný film, ako by ho ani netočil Luc Besson. Jedná sa len o veľmi priemerný historický film, akých je veľa, herci sú prekvapivo veľmi slabí, ani vizuálna stránka nie je z tých vydarenejších, nakoniec za zmienku stoja len výborné bitky. Ale cez to všetko som sa pri tomto filme až tak nenudil. (17.08.2007)

,,Není vidět jediná známka vniknutí. Ta dívka je neposkvrněná," To u Bessonů doma musela být hrozná nuda... Ze začátku Besson nasazuje solidní tempo a zajímavé vizuální finesy, které se ovšem rychle okoukají. Jenže než vás tento fakt začne unavovat, tak se projeví jeden horší problém a to, že ze začátku slibné tempo se hodně rychle vytratilo zadními dveřmi a tak se z filmu stává nudná jízda, která je okořeněna nepřehlednými bitvami, které mohou nabídnout jen pár zajímavých záběrů. K hereckému projevu ukrajinské děvušky bych nebyl tak přísný jako většina uživatelů. Sice trochu přehrává, ale je vidět, že Bessonův záměr byl ukázat Johanku jako lehce pomatenou ikonu, která fungovala jako psychologický strašák pro nepřátele a doping po spolubojovníky. Ale i tak se Milliina snaha krčí ve stínu skvělého Dustina Hoffmana, který mě zaujal i na minimálním prostoru a Vincenta Cassela. Hudba má světlejší a slabší momenty, ale v rámci celku docela funguje. Vycházejí mi z toho pouhé 3 hvězdy. Škoda. (27.07.2008)