Elvis

Singerův Bohemian Rhapsody se mi jako hudební oslava výjimečných umělců líbí o něco víc, ale i Elvis má hodně do sebe. Úplně mi nesedí styl vyprávění a rychlé střihy, ale to je pouze můj problém. Jinak bez větších výhrad, herecky samozřejmě na jedničku s hvězdičkou - jak Butler, tak Hanks, jsou naprosto skvělí. Pěkný film na více zhlédnutí. (06.01.2024)

Napsal bych, že ELVIS je jeden z nejlepších amerických filmů 21. století, kdybych byl jako titulní postava, potažmo ne zcela spolehlivý vypravěč se smyslem pro showmanství a šmé. Já jsem ale já, a tak jako svůj první dojem napíšu, že jde jednoznačně o to nejlepší, co jsem letos viděl - a rozhodně o nejlepší biopic o hudební osobnosti za minimálně poslední dvě dekády. Nesouhlasím s tím, že jde o schematickou biografickou podívanou, jak zaznívá v některých angloamerických recenzích, protože schéma biografií slouží jenom jako záminka k experimentování s montáží: různými způsoby ne/návaznosti scén, kondenzování většího časového úseku anebo naopak jeho výrazné roztažení. (Bez přehánění, o každé scéně by šla napsat analýza v rozsahu minimálně bakalářské práce.) Navíc už přístup k titulní postavě je s ohledem na hudební biografii nezvyklý, odpovídající de/rekonstrukci mytické osobnosti jako Občan Kane: nesledujeme Elvise, nýbrž s každým aktem jinou fasetu mediálního konstruktu Elvis, jak nám ji zprostředkovává jeho podvodnický manažer: Elvisův původ - Elvis Pelvis - Elvis Normcore - Elvis Filmový X Elvis Televizní - Elvis Ve Vegas. Zatímco "Elvis" nemá vlastní identitu, protože je odhalován jako mediální konstrukt s ohledem na proměňující se dobu (a vlastní identitu získává skrz vztahování se ke společenskému a politickému dění), je postupně odhalována identita manažera-vypravěče, aby vynikla závěrečná paralela mezi oběma._____ A nesouhlasím úplně s tím, že jde o luhrmannovskou manýru. Ano, znovu se aplikuje mytický narativ (po Orfeovi a Euridice z MOULIN ROUGE! nyní ten faustovský). Ano, znovu zavítáme do značně excesivního prostředí (např. tančírny v TANCI V SRDCI či divadlo/bordel v MOULIN ROUGE!), které motivuje exces díla jako celku. Ano, znovu - po ROMEOVI A JULII, MOULIN ROUGE!, AUSTRÁLII A VELKÉM GATSBYM  - je vyprávění vystavěno na dynamice dvou postav, přičemž proměna posouvá vyprávění (ne vzlety a pády, jako tomu je v jiných hudebních biografiích). Ano, znovu se stejně jako v předchozích čtyřech luhrmannovinách pracuje s figurou vypravěče, s oddalováním objevení se ústřední postavy, s hudebním mash-upem, okázalými průlety prostorem a pohráváním si s časovou organizací událostí, s odkazováním se na dějiny kinematografie a připodobňováním jednotlivých etap podle toho, jak tehdy snímky vypadaly (a tak dál, a tak podobně), ALE: ELVIS je už vyloženě parametrický film, tj. - následuje velké zjednodušení - takový, ve kterém se jednotlivé prvky a postupy uskupují do vzorců. Jednotlivé akty jsou určeny pro srovnání mezi sebou, jednotlivé četné montáže jsou určeny pro srovnání mezi sebou, dvě ústřední postavy - manažer a zpěvák - jsou určeny pro srovnání mezi sebou atd. Nemůžu se dočkat, až se k tomu dostanu podruhé... a pak znovu... a znovu... a znovu... (23.06.2022)

Nemám tohto "cukrouška" z poza mláky naštudovaného, neviem akým spôsobom žil, len viem, že to bol vo svojej dobe Král. Neviem, nakoľko je snímok autenticky hodnoverný, nakoľko sa držali jeho životných ciest, no mne sa tento počin pozdával, pôsobil dôveryhodne, pričom záver mňa osobne dosť prekvapil, nakoľko som absolútne netušil, že existuje nejaká, pomyslená - "trinásta komnata" jeho kariéry. V závere dosť smutné, nuž ale život je taký aký je, my sami si vyberáme cestu. (07.12.2022)

„Poviem vám, čo ho zabilo. Zabila ho láska.“ Rád by som bol nadšený... ale nie som. Zarazilo ma, že hoci je to o možno najslávnejšom spevákovi na svete a napriek tomu, že to trvá dve a pol hodiny a napriek tomu, že to natočil Baz Luhrmann, pesničiek je tu šokujúco málo. Ak to bol umelecký zámer, tak riadne divný. Elvisov kamoš Johnny Cash ich mal vo svojom fantastickom filme Walk The Line oveľa viac. Čo na tom, že Elvisov príbeh je silný a tragický, keď nám tvorcovia vyslovene odmietajú dať to, po čom túžime?! Okrem malého počtu pesničiek ma zarazilo, že je to všeličo, len nie životopis. Nevenuje sa to skoro ničomu, čo by si zaslúžilo dôkladnejší rozbor (Nemecko, herecká kariéra, bojové umenia, dvojníci resp. „mystifikácia“ ohľadom smrti). Asi to radšej malo byť o tajuplnom plukovníkovi Parkerovi, než o samotnom spevákovi. (22.08.2022)

Asi tri krát mi z toho zovrelo hrdlo, aké je to celé fantastické. Toto nie je gýč ako Bohemian Rhapsody ale pravé filmové umenie. Elvis je geniálne koncipovaný monumentálny životopis kráľa rokenrolu, kedy Baz Luhrmann fantasticky rámcuje viac ako 20 ročnú kariéru Elvisa do veľkých blokov, kedy sa odohráva aj niekoľko časových línií naraz. To je hudbou i obrazom vynikajúco prestrihané, pričom Luhrmamnn si pomáha tak estetikou videoklipov ako aj dokumentov. Najlepším príkladom je pasáž s That's All Right, Mama, kde je v jednom "klipe" predstavený začiatok Elvisovej kariéry a jeho detstvo a korene v blues i v gospele. To všetko s troma obrazmi a troma zvukovými stopami naraz. A Austin Butler sa totálne prevtelil do Elvisa, že som zabúdal na to, že to nie je Kráľ samotný. Naopak keď bola záverečná pasáž s archívnym Elvisom, nejaký čas mi trvalo, kým som si uvedomil, že to nie je len Butler v maske. Dajte tomu chlapovi Oscara a to okamžite. (25.07.2022)