Starci na chmelu

Tak ja tu žiadne výnimočné dielo nevidím, akurát mi to príde ako slabá socialistická variácia na 'Pomádu'. Príbeh je prostučký, možno o to lahodnejší, čo sa o pesníčkach nedá zďaleka povedať. Okrem gitarového tria, ktoré s úvodnou melódiu len menilo texty. Všetky ostatné muzikálové vystúpenia som musel pretáčať. Veď keď v refréne odznelo: "Aká vlastnosť robí z človeka ľudskú bytosť? - Pospolitosť." :D. Koniec! Nebyť tých stupídnych songov, dám možno o hviezdičku viac. Takto len slabých 60%. (03.03.2008)

Nestárnoucí česká filmová klasika, která má i po tolika letech divákovi co nabídnout. Minimálně to jsou chytlavé písničky. Jako první mě napadne tahle. Život je bílý dům s vyhlídkou do zahrady. K největším zázrakům patří fakt, že jsi tady. Život je bílý dům, dům od pólu až k pólu. K největším zázrakům patří, když dva jsou spolu. Vyrůstá ze země a dotýká se tebe, když stojíš vedle mě, když stojím vedle tebe. Pak jsou to Milenci v texaskách. (13.10.2009)

Zní to trapně a poněkud zatuchle čítankově, ale na značné části komentářů k tomuto filmu je zřejmá upadající úroveň polistopadové výuky dějepisu, zejména dějin XX. století a až fatální neschopnost podstatné části společnosti vyrovnat se s komunistickým čtyřicetiletím. Bez nich porozumět STARCŮM je totiž krajně znesnadněné, pokud vůbec možné. Příběh filmu je prostý svou základní linkou, nikoliv však svými druhotnými a zpětnovazebnými významy. Přesně - srovnávejme s přeceňovanými polistopadovými REBELY, ale i ŠAKALÍMI LÉTY - postihuje atmosféru doby, její skutečné hrdiny - Filip Havelka je předobrazem Jana Palacha, Jana Zajíce, ale i jihlavského komunisty Evžena Plocka. Jeho zanícený idealismus, který překonává dobové vymývání mozků, poznamenané v mnoha ohledech hrůznými padesátými lety, (Filipova příruční knihovnička-lékárna ducha) je odzbrojující a ve své dojemné pubertálnosti, v níž se dětství převtěluje do jinošství,, neodolatelné. Je totiž také nastaveným zrcadlem, které nemilosrdně ukazuje odvrácenou tvář všech "křivohubých" (Gogol). Ale i druhá hlavní postava - Hanka - je pozoruhodně celistvá a bytostně česká v prostotě i hloubce svých přirozených lidských tužeb a přání. Dobově přesně postihnutými typy jsou také Filipův protivník, Kačírkové profesorka a navenek nenápadný, ale skvěle zvládnutý předseda JZD ve vynikajícím podání Josefa Kemra. I drobná dětská úloha Kemrovy dcery přesně zrcadlí složitou jednoduchost námětu, scénáře i režie. Rafinovanost kompozice tanečních čísel spočívá v jejich jednoduchosti a spontánní jakobyživelnosti. Odráží plně atmosféru doby, brojící proti poslední zbytkům svěrací kazajky padesátých let, doslova si libující v neformálnosti, provokaci, ale i v nepřiznávaném šlechetném idealismu. Pucholt by jedním z nejsilnějších hereckých talentů šedesátých let konjunktury nemužně mužných mužů ducha, čistoty mravu a hluboké mravní zásadovosti. Muzikál je současně velkou startovní plochou uznávaného klasika naší současnosti, zlatého slavíka výsostného romantismu, okouzlení tónů a v tomto spíše výjimečném případě i myšlenkově hlubokých a působivých písňových textů. Osudově - až anticky - působí trio rockových-beatových kytaristů, do něhož vysublimovaly nejstarší české rockové skupiny typu SPUTNIKŮ, OLYMPICU, MEFISTA a řady dalších. Stručně a jasně se vše, co jsem se tu pokusil postihnout, dá shrnout do jedné věty. Nejstarší český moderní muzikál otevírá svou širokou náruč i dveře dokořán Pražskému jaru. Doby vzrušených i zmařených nadějí, které jsme sdíleli s významnou částí tehdejšího světa. (25.08.2007)

Bezděky dokonale vystižený přechod: doznívající estetika barevných socialistických filmů 50. let, ale už s povstávající pražskojarní generací. Včetně částečné reflexe (nikoli kritiky) budovatelského pathosu. Jeden z filmů, u nichž se o počtu hvězdiček nediskutuje, ani když přihlédnu k rozličným drobným trapnostem, dokonce ani když přihlédnu ke Gottovi, který už tehdy měl schopnost zabít jakoukoli písničku. "Kdyby sis oči vyplakala" je v jeho podání nechutný opruz. Ale i ten trojčlenný černý chór mi s odstupem času připadá trochu směšný, ne už tak charismatický, tak zásvětně revoluční jako kdysi. Leč i tak: při každém dalším dívání jsem v tom už od prvních vteřin. (17.09.2012)

Je pro mě neuvěřitelně těžké ohodnotit tento film. Písničky, kromě té ústřední Milenci v Texaskách, nestojí za moc a chvílemi mi to je opravdu hodně proti srsti. Znám ten film už od mala a nikdy jsem nevěděl, jestli se mi vlastně líbí nebo ho nesnáším, ač to může znít hodně ujetě. Myslím si, že nevidím úplně čistě ten podtext toho všeho. Pokud je ten muzikál o rozporu jednotlivce se společností, který nakonec prožije obrovské osobní vítězství, je to na tu dobu ušlechtilý, ale nedokonale provedení počin, který by si zasloužil vysoké hodnocení z mé strany. Pokud je hlavní myšlenka cokoli nižšího, at' už třeba i láska, která dala dohromady silně osobité jedince a pouto mezi nimi bylo natolik pevné, že ho nemohlo nic přetrhnout a zůstali spolu až navěky, pak už to jako celek nevybočuje příliš z šedi průměru. Já zatím zůstávám s hodnocením někde uprostřed. (21.11.2011)