Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Dexter1
    **

    V podstate som sa pri filme dosť nudil a celý čas nechápal, prečo rytier Rynda proste nevyhodil zo svojho dvora neočakávanú návštevu. Túto otázku som si celý čas kládol a postupom času som aj zabudol o čo tam vlastne ide a pomaly, ale isto som sa strácal v deji. Avšak beriem si odtiaľ jednu životnú múdrosť: "I blbost je tak trochu Boží dar."... a prečo ich proste nevyhodil?(8.10.2010)

  • Ruut
    ****

    1968 - rok vzniku Spalovače mrtvol a Honu na čarodějnice. Z Čarodějnic si tohle bere atmosféru, ze Spalovače Rudolfa Hrušínského. První trojminutovka s titulky je na 43 let starý cs film opravdu krutá, pak nastane nekorektní kostýmové drama a drsná reflexe doby. Hodně zajímavý, velkým neprávem úplně zapomenutý film. 70%(30.1.2011)

  • mchnk
    *****

    Hynek Bočan, podporován jedním z nejlepších chorálů, jaký mistr Liška napsal, se tímto staví těsně vedle Františka Vláčila. Jde o podchycení autenticity doby, kterou dokázal Vláčil zobrazit hned ve třech snímcích. I když má Bočan jednu tvrz a pár výletů do přírody, atmosféra doby je úžasná. Pochopitelně i díky hereckému koncertu, založeném hlavně na dialozích. Krom klasické, bezchybné elity, mě zde poprvé velmi mile překvapuje paní Bohdanová. Její cynická a přetvařující se šlechtična, která umí vždy nalézt ta správná slova, je v páru s Högerem prakticky bezchybná. Tento film jako první absolutně změnil můj pohled na její herectví. Základem vše je ovšem Rudla. Poslední český rytíř táhne do svého boje. Je opatrný, sebevědomý, odhodlaný, směšný i děsivý. Netýká se ho nic, co je tam venku a náhle plní svou povinnost. Vlastenecká hrdost vede k zoufalým činům - rytíř zapaluje pochodně. Jeden ze zásadních, známějších filmů, který potvrzuje nadprůměrnou kvalitu československé kinematografie.(1.11.2011)

  • Matty
    ****

    „Posraná rytířská sláva“ Špína na povrchu i uvnitř. Nihilismus absolutní a všeprostupující zde vzhledem k dobovému zasazení nachází větší opodstatnění než v podobně černém Pasťáku. Nemilosrdné črtání národní povahy ruší jenom momenty, kdy scenárista skrze postavy vyjadřuje něco cíleně nadčasového. Do přízemního slovníku se nepřirozeně vkrádají vznešené myšlenky (jakýkoli náznak majestátnosti je jinak okamžitě shozen). Věřím, že Vláčilovi by stačila řeč obrazů. A hudba Zdeňka Lišky, která však prokazuje neocenitelnou službu i Bočanovi, když pomáhá lyrizovat syrové výjevy. 80%(8.5.2012)

  • Francik
    ****

    "Kdo všechno moc chápe, čůrá zeleně!" :)(3.3.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace