Režie:
Hynek BočanKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Rudolf Hrušínský, Blanka Bohdanová, Karel Höger, Iva Janžurová, Josef Kemr, Lubomír Lipský st., Bohuslav Čáp, Jaromír Hanzlík, Hana Kreihanslová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Nerytířská klání českého rytíře Ryndy ve vynikajícím podání Rudolfa Hrušínského. Čechy, podzim roku 1647. Země je zničená třicetiletou válkou, zdeptaná habsburskou mocí a násilím katolické církve, která se všemi silami snaží vymýtit poslední zbytky protestanství. Všude vládne chudoba, často i hlad. Dokonalým obrazem těchto poměrů je malá tvrz českého šlechtice, na níž se odehrává tento příběh. Rytíř Václav Rynda z Loučky chce v těžké době přežít a mít klid. Dlouho odolává svodům protestantského emigranta Jindřicha Donovalského, nyní ve službách francouzského krále, který jej chce vyprovokovat ke vzpouře proti Habsburkům. Když je uzavřen westfálský mír, pro Donovalského a jeho společníky válka skončila. Rytíř Rynda však s hrstkou věrných vyráží do sebevražedného boje za čest a slávu... Premiéry na naší televizní obrazovce se tento film dočkal až v roce 1991.
Tento historický snímek Hynka Bočana se dotýká váhavosti českého národa, ochotného shýbat hřbet před cizí nadvládou - zasazení na sklonek třicetileté války dovolilo zobrazit bídu, která postihuje i zchudlé šlechtické prostředí. Rudolf Hrušínský tu zpodobňuje nerozhodného rytíře, dlouho a zbytečně přemlouvaného, aby se připojil k protihabsburskému boji. Příběh uchvátí nejen zobrazením různorodých lidských povah, intrikami a pochlebováním, ale také poměry vládnoucími na zdevastovaném dvorci, nořícího se do bláta a obhroublosti. Vznikl tak jeden z nejlepších historických filmů aktualizačního zaměření, právem řazen se po bok takových výpovědí jako Kladivo na čarodějnice.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (162)
Krásně naturalisticky syrové, psychologicky dramatické, herecky úchvatné. Blanka Bohdanová mi vždycky byla hrozně nesympatická a nikdy se mi nelíbila (snad proto, že ji znám hlavně až v hodně starší verzi). Po jejím zdejším výkonu to však budu muset rázně přehodnotit. Úvodní titulky jsou opravdu sugestivní. Jak hudební, tak i výrazovou formou. Pravda, je to lehce idealistické a klasicky českobolševicky adorující husitství, ale přesto je to z mnoha ohledů a stránek velmi silný film. Počínaje hudbou, přes výpravu, herectvím konče. K plnému počtu chybí opravdu málo. ()
Duše zaslepená, věčně štvaná z místa, Bohem opuštěná, žes tak málo čistá - ženicha, ach, Krista ztratila jsi: není spásy, není kudy kam. Běda nám, běda nám, bázeň boží je ta tam. Slyšíš Boží hlasy z Bibbony a Prata, není ti však asi žádná řeč už svatá; tvoji mysl láká hřích a bláto; hleď, a zato trest jde ze všech stran. Běda nám, běda nám, bázeň boží je ta tam Drahota je, bída, v zemi válka dravá, morem Bůh nás stíhá, soud svůj poznat dává: to je tvoje strava - plahočení, víry není, sklízíš klam a mam. Běda nám, běda nám, bázeň boží je ta tam. ----------- Už kvůli téhle zhudebnělé básni od Girolama Savonaroly s geniálním doprovedem Zdeňka Lišky stojí tenhle snímek za to. ()
Vtip i hruza, poetika i syrovost, drama i tragikomedie, zablacena perla. Cely film, hlavne tedy z psychologickeho hlediska je jako zrcadlo ceske duse. Ceskoslovenske historicke filmy z tohoto obdobi jsou jednoduse skvostne. I tento nabity svym zpusobem bergmanovskym symbolizmem. Hlavne v zaveru kdy kamera zabira tvar herecky znovu dokonaleho Rudolfa Hrusinskeho pres cele platno - jako by patrala co, ze se odehrava v hlave tohoto hrdiny - rytire, kdyz kraci vstric sve porazce. Jeho pribeh je prost usmevu i paprsku slunce ba i vetrnych mlynu. Uzasny film. ()
Neuvěřitelně syrový a drsný film, jehož dusnou atmosféru ještě podtrhuje černobílé provedení a depresivní hudba se zpěvem, který mi naháněl husí kůži. Z filmu je cítit snad i zápach a hniloba, které jsou všudypřítomné. Rozpadající se domy, opadané omítky, děravé střechy, špinaví a otrhaní lidé, brutální krvavé scény se sekyrami v hlavě a tak podobně...parádně se doplňující s lidmi, kteří jsou navenek ale i uvnitř shnilí a rozpadlí...poslušné vystrašené stádečko, vedené rozporuplným, drsným, váhavým ale i rozhodným šlechticem. Vynikající jsou všechny postavy v hlavních rolích, Hrušínský naprosto dokonalý. Film ve mě zanechal hluboký dojem, ale těžko popsatelný. Trochu se v něm vidíte, trochu v něm vidíte nectnosti našeho národa, ale i skrytou hrdost a čest. Silný zážitek. ()
Prakticky neznámé dílo celou svou výstavbou i kvalitou autorského zázemí navazuje na velmi příbuznou tvorbu Vláčilovu a Daňkovu, scénáristicky pak opět Daňkovu a Körnerovu a v mnohém i Vančurovu. Historie tehdy sloužila nejen jako výraz touhy po poznání skutečné, neheroizované tváře české historie, ale také jako konfrontace toho, co lze s jistou nadsázkou nazvat lidskou a charakterovou ryzostí. Zhruba tak, jak předvádí film, mohly Čechy, pro něž úspěšná obrana Prahy před Švédy znamenala na dlouhou dobu ztrátu tolerance a duchovní plurality, která se v nich po náboženském smíru r. 1485 postupně vyvinula, skutečně vypadat. Řadu scén je možné chápat alegoricky a to do té míry, že jejich průhlednost přímo bije do očí. Kulturní barbarství rané normalizace je vlastně další součástí této alegorie. A s ní i osud tohoto díla, které by bylo v případě dostatečného uvedení do kin nepochybnou událostí roku 1969. Říká-li Bočan, že ČEST A SLÁVU považuje za svou nejlepší práci, lze s ním jen souhlasit. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (10)
- Exteriéry filmu se natáčely na tvrzi v Buzicích v okrese Strakonice. (skudiblik)
- Snímek se natáčel od ledna do července 1968, premiéru měl však až v traumatickém čase po sovětské okupaci v lednu 1969. (hippyman)
- Postava kněze ve filmu patří do původem českého řádu Křižovníků s červenou hvězdou, což se dá poznat podle znaku vyšitého na oblečení, který je vidět během popíjení s ostatním panstvem. Tento znak má však našitý vzhůru nohama. (Tarmenel)
Reklama