Čest a sláva

Pro mne snímek, který mám zařazen po boku Vláčilových filmů. Zde to výrazně stojí na ústřední postavě zahrané nepřekonatelným Hrušínským a Bohdanové. Budeme mít ještě někdy v dnešní éře ,,mistrů" Donutilů herce jako byl mistr Rudolf Hrušínský? (28.07.2011)

Film dobrý, to joo, ale slušelo by mu několik úprav. Předně bych uvítal trochu více lokací a ne dva exteriéry a dva interiéry. vůbec mi nevadí, že průčelí domnělé šlechtické tvrze je barokní sýpkou. Mnohem více by filmu prospělo více ticha a méně dlouhých dialogů, byť dobrých dialogů. Lepší zachycení dobové atmosféry a společenského rozvratu prostřednictvím širšího záběru by filmu pomohlo hodně. Hrušínského dramatická poloha, ne nepodobná Václavu IV., není špatná, ale sedí mi méně než bych si přál. Mnohem více mě zajímala postava Donovalského ztvárněná příjemným hereckým způsobem Karla Högera. Intenzivnější dějový posun by také nebyl od věci, nicméně zemitá atmosféra filmu je parádní a střídání vzletné archaické mluvy a vulgarit je příjemné. Rozuměj příjemné v tom, že v novodobých filmech vás do prdele nikdo nepošle. A drásající hudba Zdeňka Lišky vás ponoří do té správné depky. (07.11.2017)

UPDATE 2019: Úplně jsem na ten film zapomněl - možná proto je zapomenutý, ne ? :-) ---- 1968 - rok vzniku Spalovače mrtvol a Honu na čarodějnice. Z Čarodějnic si tohle bere atmosféru, ze Spalovače Rudolfa Hrušínského. První trojminutovka s titulky je na 43 let starý cs film opravdu krutá, pak nastane nekorektní kostýmové drama a drsná reflexe doby. Hodně zajímavý, velkým neprávem úplně zapomenutý film. 70% (30.01.2011)

Realistické zachytenie atmosféry života českej nižšej šľachty a jej poddaných v polovici 17. st. Psychologická sonda českej šľachty na podklade jej odovzdania sa cudzej moci, stáročného boja za slobodu vierovyznania a snahy o vlastnú vládu. Príbeh českého rytiera Ryndy je príkladom, aké ťažké bolo prinútiť sa k činom vedúcim ku slobode, ale keď sa tak už raz stalo, už nebolo žiadnej sily to zmeniť. Potom existovala len jedna cesta - boj až do konca aj za cenu vyhliadky istej smrti. Zároveň snímok sprevádza perfektná hudba a skvelé herecké výkony, hlavne Hrušínskeho. 75/100 (11.10.2014)

Geniální komplexní reflexe českých dějin prováděná na pozadí jejich ústřední katastrofy (Bílá hora – Vestfálský mír). Celkové vyznění je poněkud oslabeno přílišnou snahou nechat postavy co nejexplicitněji vyslovit co nejvíce dějinných a životních mouder a nadčasových ideí (obvyklá nemoc českých historických her). Přesto je Rynda na jedné straně typickým synem své doby, na druhé straně možná dokonalým dějinným typovým zprůměrováním Čechů ze všech dob a stavů. Ve finále se celý film jeví jako tragikomická předehra k pohledu na vidláckého rytíře Hrušínského, probuzeného dědice a posledního zastánce české cti a slávy, táhnoucího v čele nevojska do neboje ve jménu nenaděje. Hořká pachuť, kteoru tento obraz (oč tragikomičtější, o to velkolepější) zanechává, působí neblaze na pokojný český spánek. Doporučuji pozornosti hippymanovu poznámku v sekci "zajímavosti". (13.09.2011)

Hynek Bočan, podporován jedním z nejlepších chorálů, jaký mistr Liška napsal, se tímto staví těsně vedle Františka Vláčila. Jde o podchycení autenticity doby, kterou dokázal Vláčil zobrazit hned ve třech snímcích. I když má Bočan jednu tvrz a pár výletů do přírody, atmosféra doby je úžasná. Pochopitelně i díky hereckému koncertu, založeném hlavně na dialozích. Krom klasické, bezchybné elity, mě zde poprvé velmi mile překvapuje paní Bohdanová. Její cynická a přetvařující se šlechtična, která umí vždy nalézt ta správná slova, je v páru s Högerem prakticky bezchybná. Tento film jako první absolutně změnil můj pohled na její herectví. Základem vše je ovšem Rudla. Poslední český rytíř táhne do svého boje. Je opatrný, sebevědomý, odhodlaný, směšný i děsivý. Netýká se ho nic, co je tam venku a náhle plní svou povinnost. Vlastenecká hrdost vede k zoufalým činům - rytíř zapaluje pochodně. Jeden ze zásadních, známějších filmů, který potvrzuje nadprůměrnou kvalitu československé kinematografie. (01.11.2011)

Vtip i hruza, poetika i syrovost, drama i tragikomedie, zablacena perla. Cely film, hlavne tedy z psychologickeho hlediska je jako zrcadlo ceske duse. Ceskoslovenske historicke filmy z tohoto obdobi jsou jednoduse skvostne. I tento nabity svym zpusobem bergmanovskym symbolizmem. Hlavne v zaveru kdy kamera zabira tvar herecky znovu dokonaleho Rudolfa Hrusinskeho pres cele platno - jako by patrala co, ze se odehrava v hlave tohoto hrdiny - rytire, kdyz kraci vstric sve porazce. Jeho pribeh je prost usmevu i paprsku slunce ba i vetrnych mlynu. Uzasny film. (24.08.2010)

Rudolf Hrušínský. A to stačí, nic jiného není třeba dodávat. (26.04.2014)

Vynikajúci takmer neznámy historický povedzme že psychologický film, stojaci na hereckých výkonoch hereckých es. Nie nadarmo režisér často využíva veľké detaily ich tvárí. Bočan svojim prístupom navodzuje dojem, že scenár je maximálne presný v zobrazení dobových reálií, prekreslenia postáv a že všetko prebehlo podobne aj v skutočnosti (to bude dané zrejme predlohou). Je obdivuhodné, že sa kedysi tak ľahko (alebo možno že aj nie) zháňali peniaze na tak náročné a nedivácke látky, akou rozhodne Česť a sláva je. Bohužiaľ jediná bojová scéna filmu je dosť odfláknutá a pôsobí dojmom, že bola nakrútená na prvú klapku. Odborná pomoc by sa určite hodila. Našťastie ťažisko filmu je niekde úplne inde. (05.03.2014)

História nie je mojou parketou, ale Bočanov film, ku ktorému som sa dostal až teraz, mi poskytol skvelý zážitok. Nie je to jednoduchý príbeh o osudoch jedného rytiera na konci zničujúcej vojny. Pre podobenstvo o postojoch ľudí v zlomových časoch ho komunistickí cenzori zaslúžene poslali do trezoru, odkiaľ však vyšiel rovnako aktuálny, ako pôvodne bol. Je zbytočné chváliť herecké výkony hlavných predstaviteľov a fascinujúcu hudbu Zdeňka Lišku. Asi najviac ma zaujala autentickosť ľudí tej doby. Poznám tri - štyri vynikajúce české filmy s obdobnou tematikou a Čest a sláva zaujíma dôstojné miesto po ich boku. Tak prečo "iba" štyri hviezdičky? Chvíľami mi prekážal chaotický strih a takmer celý film výborne zahraná, ale s dejom málo kompatibilná postava, ktorú stvárnil Karel Höger. (14.03.2011)

Bergmanovske psychologicke drama, sugestivne natocene s depresivni nalehavosti, a omracujicim vykonem nekolika hercu v cele s Hrusinskym. Z naprosteho vrcholu nasich filmu! (19.02.2010)

Další velké československé překvapení, tedy pro mě jako "neskalního" diváka určitě.  Hned úvod s drsnými až hororovými scénami smrti, krutosti a bezohlednosti dává vědět , že  Bočanova výpověď o soumraku středověku rozhodně nebude umírněná a čisťounká jako třeba soudobé německo-jugoslávské westerny. K syrovosti  a ponurosti pochopitelně přispívá i báječná temná černobílá kamera a odpovídající výprava a kostýmy či spíš špinavé hadry. Osobně pak kvituju i potlačení inscenační obsese českého historického filmu, kdy je pro tentokrát akademicky vzletné a osudové žvatlání  potlačeno na úkor všelidových prdelí a dalšího sakrování. Nechybí ani až absurdní či černý  humor. "Za slávu krále Fridricha! - Vždyť je mrtvej... Ale to je jedno".   Realističtější záznam o marnosti, zoufalosti a beznaději tehdejšího bytí by člověk nejen v československé kinematografii jen těžko hledal. Ona bezvýchodnost se pak zrcadlí v náplni celého příběhu, v němž de facto zcela absentují jakékoliv emoce či ideály a závěrečná vzpoura rytíře Václava vlastně nedává na první pohled smysl. Na ten druhý naopak dává životu či chcete-li bytí malého neviditelného a  zbytečného šlechtice (člověka) v oné době vůbec nějaký význam či směr. Pětkové překvapení. (03.10.2022)

Bočanův opus magnum. Téměř filozofická filmová esej, tvrdá a surová, která se navzdory svému historickému ukotvení až nebezpečně dotýká soudobých politických a společenských otázek, zvláště ve vztahu jedince k autoritám. Jsou-li v souvislosti s tímto snímkem takřka jednohlasně jmenováni herci, mělo by být také vysloveno jméno kameramana Jiřího Šámala, který vytvořil nezapomenutelné, zdrsnělé obrazy českého venkova, připomínající v mnohém Vláčilovu Marketu Lazarovou. Baladický nadčasový příběh, zahalený do jiskřivě mlhavých přediv života všedních dnů v nevšedním čase, je něco, k čemu se budou lidé neustále vracet a obdivovat fascinující krásu českého filmového umění. (30.07.2019)

Sledujete film, vnímáte, jak je snad po všech stránkách vynikající, ale přesto vás skoro vůbec nebaví... znáte to taky? Já to přesně měl u filmu Čest a sláva. Mohl jsem obdivovat krásnou černobílou kameru Jiřího Šámala, dechberoucí hudbu Zdeňka Lišky i herecké výkony, jakými film obdařili Blanka Bohdanová a Rudolf Hrušínský. To jsem taky obdivoval, ale přes nejednu úchvatnou scénu pojící několik z těchto ingrediencí dohromady, i přes objevující se myšlenková sdělení mě to po dějové stránce nedokázalo moc pohltit. Úvodní scéna s brutálně naturalistickými výjevy v nebývale poetickém nasnímání a ještě za doprovodu Liškova chorálu slibovala velkou pětihvězdu. Jenže zbytek navzdory osobité kameře i dalším zmíněným kladům na mě působil jako omšelá TV inscenace, jsem trochu zklamán. Pokusy o atmosféru zde byly, jenomže když Hrušínský v středověkém kostýmu rytíře čechácky zařve „jděte do prdele!“, jakákoliv autetičnost a atmosféra jdou nazmar. Defitnitivně to Bočan zazdil zcela nevhodným obsazením Lubomíra Lipského do vážné role faráře. Je to nakonec tolik oceňované, protože to bylo dříve zakázané? Soudobé filmy Františka Vláčila zakázané nebyly, možná že některé něměly ani tolik nadčasové podobenství v sobě, ale jako historická dramata mi Ďáblova past, Údolí včel i Markéta Lazarová přinesly daleko působivější a celkově víc fascinující zážitek. 60% (10.12.2020)

Jsem sice velmi nespokojen, ba dokonce nasrán, ale něco jsem zjistil. Už vím, co si mám pustit, až nebudu moct usnout. 1* za Hrušinského, on je jediným kladem filmu. 30% (11.09.2010)

Syrový, realistický, pro někoho možná cynický pohled na třicetiletou válku, okořeněný vynikajícími hereckými výkony všech zůčastněných. (25.06.2007)

Toto nebolo najlepšie dielko, kde sa objavil majster Hrušinský. Film sa mi zdal ťažkopádny a tématicky neatraktívny. Jeho čiernobiele prevedenie je nešťastné, človek nevidí, čo je špinavé, čo je čisté, čo je útulné, ten obraz sa vlieva sám do seba. (25.12.2017)

Hodně syrová věc. Bída a strach prostupuje krajem, doba je zlá. V cokoli vyššího už dávno nikdo nevěří, ať už jde o nuzáky z chalup, nebo o místního rytíře, který si vždycky dával pozor, aby se do ničeho nenamočil. Jenže... Tohle je jeden z nejlepších historických českých filmů. Funguje tu jak příběh, tak herci, tak Liškova hudba. (06.01.2019)

Podle knih či povídek Karla Michala vzniklo několik filmů či inscenací - vzpomeňme třeba Bílou paní s Irenou Kačírkovou v hlavní roli. Ironický postřeh nad věcmi doby konce 60. let najdeme i v tomto jinak historickém dramatu ze 17. století. Natočil jej v roce 1968 režisér Hynek Bočan s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli chudého zemana Václava Ryndy, k němuž přijíždějí protestantský emigrant a emisar francouzského krále pan Jindřich Donovalský (Karel Höger) a jeho družka v podání Blanky Bohdanové s nabídkou, aby se připojil k odpůrcům Habsburků. Když se Rynda konečně rozhodne, je už pozdě, byl uzavřen tzv. vestfálský mír, avšak jeho rozhodnutí se stejně obrátí proti němu. Historické reálie však hodně reflektovaly vývoj v Československu roku 1968, a tak se některé repliky staly slavnými vzhledem k tomu, že si je lidé vztahovali na aktuální politickou situaci. Není tedy také divu, že v roce 1969 byl film velmi rychle zakázán a znovu jej mohli diváci vidět až v obnovené premiéře v roce 1990. DVD nijak nevybočuje z tradiční produkce Bontonu - černobílý obraz má standardní kvality, zvuk je v pouhém stereo a v bonusech najdeme filmografie, fotogalerii a zhruba 5 - 8minutové rozhovory s režisérem Hynkem Bočanem a herečkami Blankou Bohdanovou a Ivov Janžurovou, kteří vzpomínají na natáčení a herecké kolegy a částečně se zmíní i o natáčení exteriérů. Publikováno: 27.05.2008 (17.08.2019)

Duše zaslepená, věčně štvaná z místa, Bohem opuštěná, žes tak málo čistá - ženicha, ach, Krista ztratila jsi: není spásy, není kudy kam. Běda nám, běda nám, bázeň boží je ta tam. Slyšíš Boží hlasy z Bibbony a Prata, není ti však asi žádná řeč už svatá; tvoji mysl láká hřích a bláto; hleď, a zato trest jde ze všech stran. Běda nám, běda nám, bázeň boží je ta tam Drahota je, bída, v zemi válka dravá, morem Bůh nás stíhá, soud svůj poznat dává: to je tvoje strava - plahočení, víry není, sklízíš klam a mam. Běda nám, běda nám, bázeň boží je ta tam. ----------- Už kvůli téhle zhudebnělé básni od Girolama Savonaroly s geniálním doprovedem Zdeňka Lišky stojí tenhle snímek za to. (27.02.2009)