Návrat ztraceného syna

Nejvyhrocenější Schormova autopsie. Nélítostná studie člověka v mezním vyšinutí a zároveň krystalicky čistá scénáristická práce nacházející adekvátní vyjádření v nervózní režii. Přísná, ale spravedlivá Schormova osobnost vypovídá ve svém asi vrcholném díle o křehkosti lidské psychiky vstříc mocensko-politickým mechanismům. Jan se pokusil o sebevraždu, a proto skončil na psychiatrické klinice. Jednoduchá kauzální řada vyvolává mnoho fatalních konotací existenciálního rázu. (06.05.2006)

Tak nevím. Pan Schorm, při vší úctě k jeho dílu, bude pro mne asi nestravitelný. Proč byla tato konina natočena, to věru nechápu. Někde je chyba. Překvapil pan Suchřípa, ale jinak je to na usnutí. (31.10.2017)

Po obsahové stránce je to bomba. Formálně mě to nevzalo. (18.05.2012)

Mohl to být opravdu dobrý film o existenciální tísni a bezvýchodnosti lidské samoty, ale na to aby to se mnou opravdu pohlo byly postavy zahrány příliš civilně.Jediné plus byla struktura filmu, takříkajíc bez konce i začátku. (20.06.2012)

Mladý Kačer je zajímavý, ale jinak ten film je moc dlouhý a nudný a nějak mne nepřijde až tak zajímavý. Hodnocení: 55 % (26.01.2021)

Film právě slaví 50 let. Viděl jsem jej poprvé a vůbec jsem netušil, že i u nás byl v této době natočen film tak psychologicky poutavý a otevřený, jako by byl od Bergmana. Herecké výkony fantastické: - Kačer (hlavní role) - role mu sedla - Brejchová (manželka) a Medřická (manželka psychiatra) - naprosto mě přesvědčili, jako by to byl jejich život - Morávek (psychiatr) - nejdřív mi jeho bezvýrazová mluva neseděla, ale teprve v průběhu filmu mi došlo, že to tak musí být - Lebedovi (tchán a tchýně) - úžasní pokrytci (16.08.2016)

Zpočátku filmu jsem myslel, že dostane 65%, ale postupně to byla čím dál větší nuda a už od poloviny jsem se nemohl dočkat konce, takže nakonec hodnota klesla na 45%. Děj mi přišel ale málo propracovaný, stavěl spíš na záhadě a tajemnu než na hlubším psychologickém propracování, jak se snažil tvářit. No a už vůbec nechápu naroubování přeletů stíhaček a vyrojení vojáků v lese. (23.06.2009)

Vynikne zvláště ve srovnání se současnou českou kinematografií. Zde evidentně tvůrcům o něco jde, o postihnutí života, správné postoje, správná slova, upřímné vztahy. Ten návrat k něčemu hlubokému a opravdovému v nás je nadčasový. (05.03.2019)

Ten Jan Kačer, to musel v mládí být hrozný lamač dívčích srdcí a Brejchová s Medřickou byly obě skvělé ostatně jako téměř vždy. Absence jasného dějového oblouku kladla na mou pozornost nárok, kterému jsem nebyl schopen dostát. Citlivý až přecitlivělý intelektuál, kterého Kačer tak přesvědčivě ztvárnil, mi dal vzpomenout na podobně senzitivní osobnost režiséra Pavla Juráčka. (08.04.2020)

Neviděla jsem moc filmů, které by se zabývaly existenciální frustrací, ale tento je tedy naprosto výstižný.. Lidí, kteří mají podobný problém jako Kačer, je víc, než by člověk řekl, jen o tom nikdo moc nemluví. Vlastně ono se o tom těžko dá někomu povídat. Zvlášť pokud má člověk objektivně všechno a "měl" by být šťastný, ale přesto není a ani sám pořádně neví proč. Co má teda vykládat ostatním, když se zeptají, co se děje? Tuhle "prázdnotu" nebo "hořkost", jak to nazval Coelho v knize "Veronika se rozhodla zemřít", se každý snaží zabít jinak - někdo chlastá, jiný se podřeže, další třeba zahýbá... ale všem prostě chybí NĚCO. Ani Jana Brejchová (mimochodem postava, kterou představovala, mě tak trochu vytáčela) nebyla šťastná, taky jí to něco chybělo. Akorát jak sama vyjádřila, na rozdíl od svého manžela se nepokusila zabít, ale dál se starala o dítě a domácnost. Neříkám, že byla vzor ctnosti, ale nevzdala se zodpovědnosti, kterou měla. To Kačer udělal. Já osobně sebevraždu neodsuzuju, věřím, že pokud to člověk udělá, tak proto, že je mu fakt mizerně. A kdo si kdy neřekl, jak krásné by bylo nemuset na nic myslet a nic necítit? Co se zodpovědnosti týče, tak ono je sice pěkné o ní povídat a poučovat druhé, ale zajímalo by mě, kdo z těch, co tu o ní psali, podle toho skutečně žije a nikdy od žádné své zodpovědnosti zbaběle neutekl. A je takový rozdíl, jestli se člověk chová nezodpovědně za života nebo se zachová nezodpovědně tím, že spáchá sebvevraždu? Vždy tím někomu ublíží. A pokud ublíží sám sobě, je to jen jeho volba a jeho právo. Je to prostě o tom, že člověk chce žít jinak než žije. A někdo má tu sílu a odvahu to změnit a třeba se i kvůli tomu zachovat jinak, než se od něj očekává a někdo ji nemá a zabije se. Například Kačer mohl sebrat ženu a dítě, odstěhovat se od jejích příšerných rodičů, zkusit si najít jinou práci... Otázkou je, jestli to neudělal, protože by to bylo moc namáhavé nebo jestli byl přesvědčen, že by se tím nic nezměnilo... No nejvíc tragický z celého filmu mi stejně připadal psychiatr... Sám totálně vyhořelý a rezignovaný na vše, ale pořád dál na svém místě, v roli toho, od kterého se očekává pomoc a předpokládá se, že on sám ji nepotřebuje. (27.11.2011)

Odhlédneme-li od vynikající kamery, tak tento film nepotěší. Herci jsou výborní, atmosféra i doba vykreslena znamenitě, ale výsledek vyznívá spíš jako pomůcka pro studenty sociologie a psychologie. Problém postavení hledajícího jedince uprostřed mírně dusící společnosti je filmařsky lákavé téma, ale aby film oslovoval diváka, musí mu něco dát, nějaké emoce - když ne radost, vášeň, napětí, tak třeba dojetí, nebo katarzi. Měl by diváka vtáhnout do děje. Podle řady pěti* hodnocení se to občas podařilo, ačkoliv vyjádření o charakterech postav občas svědčí o nepochopení (tchána s tchýní lze těžko označit za pokrytce, aspoň já tam žádnou neupřímnost neviděl). Film ocení lidé, jimž jsou hlavní postavy příběhu hodně blízké nebo přímo podobné. My ostatní, "normální" lidi, ať už dost silní, abychom si svou pozici ve světě hledali bez fatálních konfliktů, nebo dost pokorní, abychom hledali svůj vnitřní klid bez ubližování ostatním, ten příběh vyslechneme, pokýváme hlavou a popřemýšlíme, k čemu to celé bylo, proč ten film vznikl. A odpověď najdeme těžko. 40% + 1* za českého Mastroianniho, kterého mám rád. (24.09.2016)