The Return of the Prodigal Son
The Return of the Prodigal Son
Režie:
Evald SchormScénář:
Evald SchormKamera:
František UldrichHudba:
Jan KlusákHrají:
Jan Kačer, Jana Brejchová, Jiří Menzel, Milan Morávek, Dana Medřická, Anna Lebedová, Antonín Lebeda, Jiřina Třebická, Jiří Kylián, Nina Divíšková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
O člověku, který postupně začal v životě ztrácet sebezáchovnou imunitu proti všemu nepravému, nemravnému, polocharakternímu, co se tváří tak nevinně, samozřejmě a normálně; začal si to připouštět právě jako nepravé, nemravné a znehodnocující lidský život. Přestal to považovat za normální - a v tom okamžiku se ocitnul v konfliktu se sebou samým a se světem všech "normálních" lidí okolo sebe. Modelovost prostředí a situací, alegoričnost záměru i řada scén je zdánlivě popřena dokumentaristickou věrohodností obrazového zpracování. V rovině podobenství se pohybují stylizované postavy, pojmenované křestními jmény herců. Odloučení a uzavřenost zdůrazňují převažující interiéry, záběry pozorování světa přes sklo, symbolika oken. Z jemných náznaků gest a pohybu, často i z existenciálně křečovité herecké akce se dozvídáme o myšlenkách a duševním stavu hrdinů, o jejich osamocenosti a existenciální úzkosti, neschopnosti živé, upřímné mezilidské komunikace. Svět Evalda Schorma hledá dobro, lidskost, pochopení a toleranci. Ve filmu debutoval vynikající český kameraman František Uldrich. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (71)
Film zdobí skvělé výkony Jana Kačera, Jany Brejchové a Dany Medřické. Na jeho začátku si člověk klade otázku, co vedlo postavu Jana Kačera k tomu, že se pokusil spáchat sebevraždu. Film však jednoduchou a jednoznačnou odpověď na tuto otázku nenabízí. Lidský život není jednoduchý a vyznat se v druhých (na tož sám v sobě) nemusí být jednoduché ani pro profesionálního psychologa. Čemu jsem úplně neporozuměl je zvolený název filmu. Jan Kačer (ale zdaleka nejen jeho postava) je jistě "ztracený", ztracený ve svých emocích k druhým lidem, ztracený v sobě samém. Žádný jeho "návrat" do normality se však v průběhu filmu nekoná. Spíš jsme svědky dalšího a dalšího útěku hrdiny z psychiatrického léčebny, přičemž tyty útěky začnou už postupem času člověka trošku unavovat. "Svoboda není tam kde ji hledáte," říká psychiatr. "Svoboda je ve Vás". Jistě skvělé poselství filmu. Přesto mě ve filmu něco překáželo (třeba vztah nevztah postavy Jany Brejchové s postavou Jiřího Menzela), či jsem zde něco postrádal, proč nemohu udělit plný počet hvězdiček. Ale třeba to je právě ta bezvýchodnost v lidském životě, která má být oním hlavním poselstvím filmu. O to více však nechápu onen (na biblické podobenství odkazující) název snímku.... ()
Chápu, o co se v tomhle filmu snažili: nahlodávat, zda to, co vidíme, je normální, anebo se to jen tak tváří, ale ve skutečnosti BLA BLA BLA. Ale to není všechn o. O o slavovaném hrdinovi, který (neví jestli) (ne)chce být oslavován /či vůbec oslovován/, je též tento film. Hrdina se (jakoby) ptá celou dobu proč a jak a nač. Jistě, i já si sem tam pokládám různé existenciální otázky. V tomto zpracování je to pro mě ale nepřijatelné. Nepochopitelné, divné, iritující. ()
Trošku se bojím k tomuto filmu něco napsat. Neumím poskládat květnaté filozofické věty, tak to shrnu, jak jsem to viděl já. Jde o sérii nadčasových myšlenek poskládaných do příběhu člověka, který se brání obvyklému (ať už správnému, či nesprávnému) chování a tím se dostane až do blázince. Prostor pro přemýšlení je divákovi umožněn absencí hudby. Ten, pokud tohoto prostoru nevyužije, se může nudit, protože povrchně vzato - je to o ničem. Bohužel musím odebrat jednu hvězdičku za Jana Kačera, který mě kdekoliv maximálně irituje, takže mě subjektivně tento film kazí. Každopádně stojí za to vidět. A to asi nejméně dvakrát... ()
Film československé nové vlny, tolik podobný ostatním filmů Jany Brejchové té doby. I zde prokazuje vyzrálé herectví, tolik jiné, než z dob svých hereckých počátků (kde působila nesměle a zakřiknutě). Zajímavostní je velmi netypická role Dany Medřické, v roli neukojené vdané ženy, která hledá štěstí u mladého muže, ale narazí. Životní roli si zde však odehrál Jan Kačer, nikdy předtím ani potom už tak velký prostor jako zde nedostal. ()
Začiatok filmu neklame, že príbeh sa nestal, nemohol stať, všetko je vymyslené a život takový není. Taká psychiatria život určite nie je, ako život mimo filmovej psychiatrie, ktorý je absurdný viac ako ten vnútri. Len vzťahy ľudí sú tak skreslené, že som celkom nepochopil, čo sa tým sledovalo. A už vôbec vzťah k dieťaťu, ktoré sa tam motalo len akoby omylom. U mňa nie celkom pochopiteľný film, ale vďaka Brejchovej aspoň za slabšie tri hviezdy. –––– Promluv na mně, něco řekni. Nabij mně, nebo mně zabij, jenom něco řekni, aspoň slovo. Aspoň slovo řekni, jsem špatná? Všechno jsem zavinila já, já to vím. ()
Na můj vkus velmi náročná filmařina, což sice nemusí nutně znamenat něco negativního, ale v kombinaci s náročným tématem a statickým dějem jsem ztrácel pozornost i zainteresovanost. Asi jsem ještě moc mladý na to, abych pochopil některé pohnutky hlavních protagonistů. Teď je to za 3 hvězdičky. ()
Schorm ma zvlastni filmy, ke kterym se mi stale nedari nalezt cestu. A to plati i pro tento kousek. Medricka v celkem zajimave postave znudene panicky, Kacer za intelektuala tapajiciho ve vlastnim nitru, jako obvykle...Brejchova jako (radoby) "nevyzpytatelna zena" (zenska mentalita) atd. Neni to asi spatny film, ale ja se na nej koukat moc neumim. Rekl bych, a nechci se hadat, ze italove to umeli lepe...(viz narazky okolnich kolegu komentatoru) ()
„Věřím, že človék má jednat podle svého přesvědčení a neohlížet se na následky.“ Už úvodné titulky varujú Komunistickú stranu Československa, aby vo filme žiadnu podobnosť nehľadala. Zlatý vek československých filmov dal vyniknúť aj osobitému tvorcovi Evaldovi Schormovi a hercovi Janovi Kačerovi, ktorý hlasom, ale aj výzorom, dokáže spoľahlivo zosobniť psychopatov, jedného náboženského fanatika, desivého svojimi myšlienkami aj činmi, si strihol vo Vláčilovom Údolí včel. Ústredná téma samovraždy nie je len problém ním hlavného hrdinu, ktorý má zdanlivo všetko, čo si dokáže človek priať, samovraždu spáchal aj otec jeho herca Jana Kačera. Od začiatku divákov sprevádza jeho osobitý hlas, ktorý sa derie do kože, a to ani nemusíme vidieť jeho tvár. Strih je výborný, strieda väzenské interiéry blázinca s voľnosťou exteriérov prírody. Vzkypenie hnevu s použitím svetla v jedenástej minúte je technickou invenciou filmu. Filozofia hlavného hrdinu je známa už od začiatku, chce sa rozhodovať slobodne bez ohľadu na následky. A to nie je niečo, čoby sa komunistickému režimu, čo chce rozhodovať o všetkom, páčilo. Ďalší film na tému jedinec vs. systém sa ale nezameriava na boj s vyššou mocou, ale skôr so sebou samým a boj s vnútornými démonmi, ktoré musí každý poraziť sám a stopercentne tomu nepomôže žiadna nápravná liečba. Sila tohto filmu práve tkvie v tom, že hlavnému hrdinovi na nejakom režime až tak nezáleží, on chce mať plnú zodpovednosť a slobodu len sám nad sebou. Režim ale chcel, aby bol každý súčasťou systému, preto boli tvorcovia filmu nepriateľmi. Monológ pár nevinných anglických slov nesúvisiacich s režimom tiež filmu u vedenia strany nepridal na popularite. Nie je to však len existenciálna dráma o zmysel života, ale kriticky rozoberá aj vzťahy. Vystupovanie hlavného hrdinu proti nezmyselným konvenciám je osviežujúce, rovnako aj bláznovstvo jeho ženy. Tieto vlastnosti ich jedného na druhom priťahujú a robia ich vzťah zaujímavým. Jan je aj úspešnejší v ženiných testoch ako jej milenec Jirka. Scéna odchodu zo šéfovej prednášky o kompromisoch je priam revolučná a vyznieva nesmierne surrealisticky. Zvláštne pôsobí aj scéna úteku pred políciou, ktorá evokuje aj zlomenie vôle človeka vplyvom okolností, aj beznádejnosť úteku pred sebou samým. Koniec filmu potom ani nie je záverom, ale len súčasťou nekonečného boja s vlastnou hlavou a teda aj sebou samým. ()
Príbeh o obyčajnom chlapovi, ktorý sa dostal do blázninca... Zaujímavé charaktery postáv , hlavne jeho manželky.. Výborný Jan Kačer , ale mne sa moc páčila Dana Medřická ....65%. ()
"Ty jsi ale stará kráááva!"...."Ach ano...jsem!" ()
Já být v jeho situaci, tak se taky zblázním: žít v jednom bytě s rodičema, který ustavičně melou blbosti a poučují, mít šílenou ženu, která neví co dělat sama se sebou a pak mě ještě honí jako vraha... Chlapec udělal jedinou chybu a to že se obklopuje lidmi, kteří ho jen vysávají a nedávají mu nic hodnotného. On není blázen zato všichni okolo jsou... ()
Film, film který líčí nemoc duše, nemoc, která vznikla z běžnosti. Z života normálního, relativně šťastného, ale života bez toho proč na světě být. Potřeba něco nebo někoho potřebovat, upínat se směrem tam a zase jinam, bez ohledu na ostatní jít za něčím co je důležité jen a právě pro nás. ()
Pokud opomenu výborný výkon Jana Kačera tak bylo pro mne dost složité se ve filmu vyznat. Nikoliv však v pocitech hlavní postavy. Skutečnost, že nejsme sami ještě zdaleka neznamená, že se sami cítit nemůžeme. Jan sám je. Má sice ženu, ale ta má problémy sama se sebou a planými sliby a o tom, jak ho má ráda, aniž by to nějak dala opravdově najevo mu nepomůže. Její rodiče jsou pak pro něj symbolem každodenního stereotypu, naplněného vychvalováním tchána co všechno on dokázal (i když teď je stejně starý a neštěkne po něm ani ten pes) a povrchní starostlivostí tchýně, zda dostatečně jí. Možná by našel smysl života ve své zdánlivě vážené a zajímavé práci, ale beztvaré fráze jeho vedoucího o přijetí kompromisu jako výsledku vlastní sebedůvěry jej rychle zbavují chutě cokoliv dál dělat. V ústavu se necítí dobře, cožpak tam mu pomůžou najít smysl života? Vždyť sám lékař vypadá a chová se jak životní zkrachovanec a jeho otázky a rady vyjádřené bez špetky emoce a pochopení ještě více prohlubují Janovu bezvýchodnost. Ano zapomněli jsme na Janovo dítě, to jediné mu nic nepředstírá a my se ptáme, zda by ono nebylo dostatečným důvodem pro život....cožpak je natolik sobecký, že nemyslí na své dítě? Nevím jaká je odpověď a nedozvěděl jsem se ji.....jediné co jsem viděl byla bezmoc muže, jenž nebyl v žádném případě zbabělec ale odmítl žít v pokrytecké přetvářce. Závěrečná "honička" jej symbolizuje jeho pocit, že jsou všichni proti němu.. ()
Pro mě se stal ústředním tématem filmu útěk – především ale před sebou samým. A při sledování té štvanice mi zněl v uších citát svatého Augustina:“ Nechoď ven, vrať se do sebe, ve vnitřním člověku přebývá pravda.“ Sama sebe jsem se ptala, co vlastně znamenal Janův pokus o sebevraždu –zda se tím ptal po smyslu svého života nebo po smyslu existence jako takové … Nebo snad chtěl svým pokusem o sebevraždu na NĚCO důležitého své okolí upozornit? Pro zodpovězení této otázky mi přišla zajímavá především scéna, kdy se krátce po příjmu v psychiatrické nemocnici osprchuje, obleče do županu a kolem krku mu visí pásek (častá to pomůcka k oběšení) – jen letmo si ho prohlédne – jako, kdyby byl sám se sebou znovu konfrontován s tím, zda „to“ nechce přeci ještě jednou zkusit… Jan je obklopen frustrovanými a závislými ženami, ve kterých nenachází skutečnou lásku, harmonii, soucit a moudrost. Jeho okolí je orientované především na materiální hodnoty a pro toto okolí je zřejmě těžké pochopit, jak vlastně vypadá nemoc duše (Jan má přeci všechno – dítě, ženu, zaměstnání,…). Jak říká Jung: „Duše je značně komplikovanější a nepřístupnější než tělo. Je takříkajíc jednou polovinou světa, která totiž existuje jen potud, pokud je si jí člověk vědom.“ A tak skutečně nezbývá nic jiného, než žít život a vědět o tom… ()
Můj druhý Schorm a pořád jsem prosta chápání jeho postav. Tak možná až budu starší... Hvězda za natáčení v Mnichovicích. ()
Přemýšlení, tápání, hledání, nejistota... takové pocity se vě mně odehrávaly, když jsem na tento toužebně očekávaný film koukala. Vůbec se mi příběh nezdál nereálný, naopak...pouze lyricky a umělecky podaný, ale podstata toho,co se v něm odehrávalo - pokud jsem to pobrala správně, se mi jeví jako děsivě skutečná, snad až dokonce známá. Zaujala mě celistvá dusivá, tížívá, pomalá atmosféra, kterou ještě prohlubovala (možná paradoxně ) postava psychiatra. Naopak se mi vždy ulevilo, když se objevila jeho žena v podání neskutečně čistě hrající paní Dany Medřické (tuto dámu mám v oblibě, tak možná i toto na mě působilo; fascinuje mě její schopnost hrát bez kudrlinek, a přesto dovede prodat i svou ženskost). Na její roli se mi líbila její ...řekněme moudrost? Měla jsem pocit, že ona ví, co jí chybí, narozdíl od role pana Kačera. A musím ještě upozornit na malou Klárku - rodiče nezapřela, byla naprosto neodolatelná! ()
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Dle mého názoru dokonala syntéza filozofických a uměleckých myšlenek (Albert Camus a jeho absurdita a revolta, Jean-Paul Sartre se svým krokem do neznáma, Sören Kierkegaard a jeho nicota a iracionalita, Martin Heidegger se svou vržeností do bytí a směřováním k smrti, Franz Kafka se svoji odcizenosti a pochopitelně všudypřítomná Bible, coby uhelny kamen naši kultury). Film je důkazem, že i on muže nést důležité myšlenky a sdělovat velké pravdy. Život je ve své podstatě absurdní systém, v jehož kontextu je člověk ztracen a pronásledován nicotou. Sebevražda není unikem, je rezignací. Smrt je nevyhnutelná. Laská iluzi. Řešení? Buďto přijmout kulturně vybudovaný systém nutící nás ke stereotypu a zabiti svobody anebo bojovat. Bůh není řešením ani velké systémy. Na život i smrt jsme vždy sami. Nikdo z nás není schopen sejmout nutnost jednat a nést odpovědnost za naše činy. ()
Psychologické skúmanie človeka, ktorý si chcel zobrať život. Človeka, ktorý stratil všetko a nedokáže sa zaradiť naspäť do spoločnosti. Snímok, ktorý svojim spracovaním lezie pod kožu. Snímok, ktorý však nič svetoborné neprinesie, aj vďaka miestami sterilnej réžii. Bol to zámer? Pre mňa akosi nedostačuje. ()
Docela hezký příběh o jednom cvokovi. Filmy o cvocích asi není potřeba úplně do detailů pochopit. Cvoci nejednají vždy přísně logicky. Když je cvokovi lépe, může být doma. Když se mu přitíží, vrací se zpět do cvokhausu. Spíš by se to tedy mělo jmenovat Návraty ztraceného syna, neboť se jedná o notorického cvoka – recidivistu. Výborný Kačer. I primář zní autenticky. Nejvíce se mi líbila závěrečná skvěle natočená akční scéna útěku Honzy před rozhořčeným davem. Hlášky: „Dokud nejsme přežraný, tak není žádná neděle.“ Symbolika: 52:01 – 52:13 skrytá ruka (doktůrek); 1:11:38 – skrytá ruka (levá – okultní směr). ()
„Zlobíš se?“ „Pomohlo by ti to?“ Na začátku filmu se nám dostane klamného upozornění, že „život takový není.“ Bohužel ale je. Úvaha nad samotou, láskou a tím „něčím“, co dělá z existence život, a co tolika lidem chybí. Mrazivě přesný Jan Kačer a perfektní Jana Brejchová. Dana Medřická mě ovšem dostala ze všech nejvíc. Zato téměř neznámý herec Milan Morávek se mi vůbec nelíbil. Text odříkával, jakoby ho četl, a ke škodě svojí- jinak dobré- postavy byl velmi nevýrazný. „Ta vaše profesionální laskavost, to je ten nejhorší cynismus.“ Film klade zajímavé otázky, ale režiséra ani nenapadne byť jen naznačit odpověď. Dvě nejlepší scény: stojka a pracovní večírek. „Věříte vůbec něčemu?“ „Věřím, že člověk má jednat podle svého přesvědčení a neohlížet se na následky.“ „A jste toho schopen?“ „Ne.“ ()