Strach

O existenci čtvrtého resp. prvního Schulhoffova filmu s protagonistou Hrušínským coby fízlem Kalašem [a Brzobohatým jako tím volem, co většinou nic nechápe] jsem se dozvěděl nedávno z komentáře na DVD Vrah skrývá tvář. Pokud mohu soudit, i slabší Diagnózu smrti reprízují častěji. Už vím proč. Strach prostě není tak dobrý. Mezi protagonisty to sice příjemně sherlockovsko-watsonovsky jiskří, ale to nestačí. Zatímco v mladších titulech se to dramatickými, překvapivě drsnými a strašidelnými scénami jen hemží, Strach je překvapivě suchý. Zápletce nelce vyčítat televizní přehlednost, ale je složité se o ni zajímat - oběť(i) divák buď nezná, nebo nemá důvod je řešit [srovnejme se zle kuchanými dětmi Po stopách krve], ještě slabší jsou postupně odhalované motivy. Případ za mnoho nestojí, neobsahuje fungující propriety dalších dílů [obviněný blázen, závěrečný akt podle notiček soudní psychiatrie, odporné mrtvoly, které mne stašily v dětství jen o trochu méně než dnes]. Nakonec ideovou poplatnost detektívky, kterou u pitomých filmů pro trochu toho pobavení vítám, u Kalaše ruší. Fajn nicméně je, že si Schulhoff-Hrušínský v kalašovské sérii vybrali nejslabší chvilku hned na začátku. To nebývá. Přes všechno to mrmlání slušné. (21.08.2014)

Moje první viděná a zároveň první natočená a nejhůře hodnocená černobilá Kalašovka mi i přesto z velké části případa jako solidní podívaná. Snad je to tím, že zatím nemám srovnání s pokračováními. Ale již zde Petr Schullfoff  dokázal pomocí černobilého vizuálu a tajemné kamery vytvořit velmi solidní temnou atmosféru. A to třeba hned v první sekvenci, kde  sledujenme neznámého chlapce balícího si věci a poté prchajícího  na neznamou cestu, kde ho   (Pozor Spoler!) přejede neznámé auto.  Už tohle vypadá docela mrazivě. Co se týče dua  dua vyšetřovatelů Hrušínský-Brzobohatý, ti  se nemusí ani nějak snažit o nějaká velkolepá gesta, jim tak nějak stačí, že tam jsou.  Dokonce ani to občas kritizované pomalé tempo mi tak nevadilo, naopak mě úspěšně  ponechávalo v docela intenzivním napětí, jak to dopadne. Bavilo mě jak se zdálivě banální případ pohyboval stále v  docela ,,přízemních záležitostech´´ jako těžké rodinné vztahy, vykrádání chatek, žárlivost, které ale tvořily další  velmi zamotané rozměry, až se pro vyšetřovatele stávalo takřka nemožné případ roztlosknout.  Myslel jsem si, že skoro žádné řešení by mě už nepřekvapilo. A přece se tak stalo, bohužel negativně.  Tolik kritizovaná špionážní línie poplatná době vzniku se sice dostaví až zhruba na posledních dvacet minut, ale i to stačilo na to, aby dobrý dojem zkazila.  Dalo se čekat cokoli, ale když byla do spíše komorního (ale řádně zamotaného )  detektivní příběhu nakonec zamotána i (Pozor Spoiler!)  špionáž pro  Západní Německo (Konec Spoileru!) tak se mi to zdálo vystřelené tak rychle a šroubovaně, mě to akorát otrávilo a ztratil jsem se vtom. Nakonec ale zase nutno podotknout, že pachatel se odhadnout fakt nedal a i kvůli zjevným kladům a faktu, že mě to dlouhou dobu bavilo nakonec čtvrtou hvězdu  neodeberu. Echm, radši bez přemýšlení. (18.05.2021)

Je vidět, že se jedná o Schulhoffovu první detektivku. Zatímco pozdější filmy jen září exteriéry, zde se rozehrává ateliérové konverzační drama (atmosféra scén s chatou pak výrazně dokládá, jaká je škoda, že se exteriéry nevyužily více). Scénář je ve srovnání s Vrah hledá tvář či Po stopách krve až příliš komplikovaný, postavy rozvleklé a film ubíjející. Ideologický námět o špionáži, bývalých nacistech a únoru ´48, tedy o tématech, která by vydala za samotná zpracování, dělá navíc z tohoto snímku velice povedenou agitku, přičemž závěrečný soud a la komunistické procesy z 50. let sráží Schulhoffův Strach ještě níže. Pokud se filmy Strach, Vrah skrývá tvář a Po stopách krve považují za trilogii, Strach kulhá na obě nohy. (12.02.2010)

Úvodní příběh sice nepatří mezi nejlepší filmy s majorem Kalašem, ale pořád jde o příjemnou detektivku. Ideologické zabarvení v podobě špionáže pro zlý Západ naštěstí nepřevládá a beru ho jako úlitbu době, aby film vůbec prošel schvalováním. Tedy soudní líčení je vpravdě mrazivé a připomene úděsná 50. léta. Syrová černobílá kamera a chladná až strašidelná hudba napomáhají vytvářet tajemnou a tísnivou atmosféru. Velkou devizou jsou kvalitní herecké výkony. Netřeba zmiňovat Hrušínského s Brzobohatým, ale třeba i taková Jarmila Smejkalová v roli Milnerové strčí s přehledem současné herečky do kapsy. Stačí jí jen pohled, zachmuřené obočí, skleslé koutky a člověk hned ví, co prožívá. Napínavý příběh, mrtvoly a výborní herci za to zkrátka stojí. (16.04.2021)

Rudolf Hrušínský a Radek Brzobohatý jako kriminalisté vyšetřující vraždu mladého muže se mi moc líbili, už jen dívat se na ty dva stojí za to.. Příběh dvou spolužáků ze střední propletený s fotografováním, minulostí otce i učitele, vyloupením chaty, to vše mě zaujalo a byla jsem docela napnutá, jak to kluci rozlousknou.. (26.10.2020)