Strach

Odsýpající Schulhoffův celovečerní debut, ve kterém Kalaš ve své lehké aroganci a bez použití slovíček děkuji a prosím rozlouskne případ s ideologickým zabarvením. Zaměření na posluhovače prohnilého západu tomu ublížilo, ale chápu, že úlitby soudružským přáním byly průvodním jevem této doby. Nutno podotknout, že při pohledu na přístroje na nasávání pachů z hlíny či odhalovaní odstraněných tratolišť krve by Horatio z CSI Miami neměl hlavu na straně, ale nevěřícně s ní kroutil. A v okamžiku, kdy major zavolal z obchodu kolegům přibližnou lokaci, kde by se mohl ukrývat podezřelý a oni mu za pár desítek sekund zavolali zpět, že tam dotyčný není a chata je vykradená, by si slavný Horatio tu hlavu ukroutil.. (03.04.2020)

Odhlédneme-li od propagandy a momentek nabubřelosti státní moci v Československu roku 1963, vysoce kvalitní dílo českého detektivního žánru! Brzobohatý a Hrušínský se jako filmové postavy vyrovnávají Dalzielovi a Pascoe a herecky je dokonce předčí (důsledek výtečné Schulhoffovy režie). Výborné rozuzlení. Nelze než doporučit všem fanouškům detektivek s určitou schopností povznést se nad detailní dobové nešvary. (01.08.2011)

První snímek o majorovi Kalašovi a bohužel se vezoucí ve své době na velmi oblíbeném propagandistickém idealismu. Západní špionáž byla využívána jako hrozba všemi způsoby. Dávalo se najevo, že tito lidé se nezataví před ničím a před nikým. Minulost nacismu se na takovéto ponuré příběhy velmi hodila a byla hojně používána. Podobně zaměřených snímků vznikalo opravdu mnoho. Rudolf Hrušínský a Jaroslav Brzobohatý tu ztvárnili dvojici vyšetřovatelů s takovým respektem, že i z nich jde zkutečně strach. Nejen film, ale i doba, ve kterém se to odehrává, byla temná, což nejednomu pamětníkovi připomene hlavně soudní proces na konci příběhu. Ten je zachycen opravdu reálně. Z politického hlediska je strach na svém místě. Film je nejen zajímavě napsán, ale i velmi dobře natočen. Napětí tu sice žádné není, ale u takového dějství není ani potřeba. Snímek jako jediný s majorem Kalašem nebyl vydán na DVD. Z jistého hlediska se to dá pochopit, ale proč tomu bránit a vytvářet nový filmový trezor? Politicky zaměřený detektivní film je natočen velmi zdařile a to je zásadní. Do poslední chvíle asi málokterý divák pachatele odhalí. A tak to má být. (16.01.2015)

Schulhoffovy detektivky s Kalašem mám ještě o chloupek radši, než ty Sequensovy s Vacátkem. Zatímco Sequens využívá reálie první republiky k budování úsměvně nostalgické retro-atmosféry, Schulhoffovův strohý, úspornější styl dává divákovi prostor představit si práci kriminalistů co možná nejvíce realisticky, aniž by tím však film tratil na atmosféře, v tomto případě naopak temné a ponuré. Pravda, následující dvě pokračování jsou možná ještě malinko působivější (a mrazivější), ale třeba je to jen tím, že v nich hrdinové vyšetřují ještě hrůznější zločiny. Filmařsky podle mě Strach nijak výrazně nezaostává. (03.08.2011)

(2x) Krimi klasika zlatých šedesátých, s osobitou atmosférou táhnoucí celým filmem. Knižní styl Eduarda Fikera mi vyhovuje, stejně jako v případě thrilleru Na kolejích čeká vrah se převedení jeho "detektivní fantasie" na filmové plátno velice povedlo. Petr Schulhoff možná v roce 1963 ani netušil, jaký vzdělávací film z hlediska zachycení spousty originálních a dobových kriminalistických metod nabídl, nejvíce mě zaujalo hledání zakopané mrtvoly na základě pachu pomocí nasávací pumpičky :o). V úvodě, kdy se docela akčním způsobem a poměrně dlouhými sekvencemi bez jediného slova seznamujeme s člověkem, jenž byl chvíli na to zavražděn, netušíme, jaký velice zložitý případ, do kterého vstoupili i nevyřízené účty z dob válečné okupace, se začne pomalu rozplétat. Rozhodně bylo na co koukat od první minuty, včetně ztvárnění kriminalistické dvojky v podání Rudolfa Hrušínského a Radoslava Brzobohatého − ti dva byli vzájemně tak naprosto odlišní, až jim to kontrastně spolu docela ladilo :-). (90%) (28.04.2018)