Strach

Filmy natočené podle klasika české detektivky Eduarda Fikera s majorem Kalašem patří k tomu nejlepšímu, co v žánru kriminálních filmů u nás bylo natočeno. Jsou to příběhy živé, s řadou překvapujících zvratů, vnutí diváka do toho, aby přemýšlel společně s kriminalisty,. A často v nich jde o řešení celospolečensky závažných trestných činů. V tomto případě je odhalena skupina českých fotografů, kteří jsou přinuceni kvůli vlastnímu špatnému svědomí z doby okupace spolupracovat ze západními špionážními centrálami. A strach z jejich odhalení je vede k vraždám. Kromě hlavních postav ztvárněných R. Hrušínským a R. Brzobohatým mě zaujala Helga Čočková, která v mládí oplývala neobyčejnou krásou a velmi dobře hrála často i cynické naivky, a potom skutečné "uchu"Ladislav Potměšil. (15.07.2017)

Posledni celovecerni film Petra Schulhoffa, ktery mi chybel ke zkompletovani jeho rezijni filmografie. A musim konstatovat, ze jeho kriminalky miluji (predevsim Po stopach krve a Vrah skryva tvar). Strach take velmi dobre buduje atmosferu a postupne rozpleta zamotany kriminalni cin. Hrusinsky jako vzdy vyborny, v tomto filmu ale jeste nema tolik prostoru, bohuzel. (27.12.2013)

Stačilo mi,abych na jeden okamžik viděla jednoho herce a už mi bylo jasné, kdo určitě bude pachatelem vraždy. Ten k tomu byl totiž přímo předurčen svou vizáží a pichlavýma očima. Všechno ostatní šlo potom stranou, i sympatický Rudolf Hrušínský a já se chtěla přesvědčit, jestli jsem se strefila do černého. Ladislav Potměšil byl klučíček. Málem jsem ho nepoznala. (07.01.2014)

Tak tých sto minút na tak pomaly prebiehajúce vyšetrovanie je trochu moc. Väčšinu stopáže vypĺňajú dialógy s podozrivými, kávičkuje, sa, pofajčieva a s výrazným zameraním na ruchy pri dupote, klepote topánok o dlažbu či po vŕzgajúcich parketách. Nakoniec sa prípad dostane do celkom neočakávaného vyústenia, akému v podstate vopred nič nenasvedčuje. A aj celý film viac menej zachraňuje. Ak tu máme ale takto charizmatický vyšetrovací tandem, tak ten by si zaslúžil trošku viac rozpohybovaný film. (18.02.2019)

Vizuálně je to prostě Schulhoff - dokonalá kamera (zvlášť když poprvé přijedou policisté k místu činu, jak kamera vyjde s nimi ven z auta, to myslím na tehdejší dobu byl docela oříšek tohle natočit), vynikající výprava, důraz na preciznost a detail... Třeba u té vykradené chaty jsem si říkal, tady to tvůrci nedomysleli, když jsou tam na stole talíře celé a nerozbité - a šup, o dvacet minut později je to použito jako jeden z bodů detektivní úvahy, takže to tam celou dobu bylo schválně. Líbila se mi až mystická atmosféra, jak to Schulhoff umí, nebo všechny ty tajuplné hrátky techniků - občas to vypadalo jako alchymistická laboratoř, když hledali technici důkazy, třeba u té chaty když prohledávali půdu (zeminu) u lesa. Samozřejmě jsou dobré celkově lokace a stará místa Prahy, dnes už zcela zastavěná a jinak vypadající. A bylo vtipné vidět Ladislava Potměšila jako mladé ucho... Ale třeba Brzobohatý mi přišel, že tady hraje na půl plynu, obsazování Helgy Čočkové s hysterickým hereckým projevem do tehdejších filmů a seriálů dodnes nechápu (mně nepřijde ani hezká), Lohniský chudák dostal zase slizouna (hrál on někdy kladnou roli?), a navíc mě rozmrzelo celkové vyznění a důvody vražd, přišlo mi to až zbytečně poplatné době, vlastně už si myslím, že už téma bylo i za horizontem. (16.06.2019)