Smích se lepí na paty

Sympaticky skromná tragikomedie s dobrými výkony pánů Kemra, Čepka a Heřmánka. Vlastimil Brodský hraje poctivého důvěřivce s tváří oddaného baseta a protože něco podobného hrál i mockrát předtí a potom, není to IMHO nic mimořádného. Ale za pozornost stojí hlavně Jiřina Bohdalová. Postava podvodnice Heleny sice přijde až ve druhé polovině a je rozsahem nevelká, ale trvám na tom, že je to jedna z nejpůsobivějších kreací, jaké kdy ve filmu sehrála. 70% (19.09.2006)

Komedií bych tento film zrovna nenazval, spíše tragikomedií, když už. Nejvíc zaujmou jistě nádherné Krkonoše, na to já jsem docela uchyl a zmiňuju to často a pak samozřejmě herecké výkony. Především mistrovství Vlastimila Brodského. Nelze zapomínat ale ani na pana Kemra či Čepka a v neposlední řadě Jiřinu Bohdalovou. Tito a ještě i další vytváří příběh jedné velké lži. A to té, že nejlepší je být sám, ale přitom vlastně sám být nechce za žádnou cenu. A taky zrady. Nejprve od vlastní rodiny, následně od pozdní lásky. Aby v konečném důsledku hlavní hrdina zjistil, že nejcennější lidé jsou vlastně ti "cizí" - ve skutečnosti jeho přátelé. Snímek díky střihu získává spád a netrápí se tak žádnými zbytečnými scénami a po celých dvaadevadesát minut pozorujete mistry svého oboru, jak vyprávějí příběh, jež je vyprávěn zkušenýma očima životních zkušeností, které se ale čas od času také mohou mýlit. Vskutku skvělé dílo. Nejen vyprávěním, ale i protagonisty. (21.04.2018)

Příběh o panu "neomylném", který svému nosu jednou vystaví pomník, nebyl vůbec špatný. Avšak rozhodnutí vypointovat příběh rozluštěním záhady vilných starců nabízí přinejmenším dvojí klíč k interpretaci hlavního hrdiny: buď ho jeho vlastní karamboly měly definitivně přesvědčit o nedostatečnosti lidí z jeho okolí (jež tak nikdy nebudou moci dosáhnout nebo se jenom přiblížit jeho "výjimečnosti", či ji snad aspoň pochopit), čímž by se maximálně odhalila jeho nulová sebereflexe a nesnesitelnost; nebo se tak měla naopak prokázat směšnost jeho konání, kterou si měl sám uvědomit, a stát se tak člověkem hodným slitování. (06.01.2015)

Moc pěkný film, tu atmosféru hor a všechny ty postavy jsou neskutečně pěkně vyvedené. Máte pocit, že Brodský tu chalupu opravdu léta má a s kamarády se schází, protože o je jejich život a ne jen film. Vždycky se mi líbilo jak se ten příběh ubírá. Dnes už se takové filym netočí, už to ti lidí neumí, hrát ani žít. (29.03.2023)

Nejbrodštější možný Brodský ve své obvyklé podobě a formě jako svérázný samotář s kupou nápadů, chutí do nových činností, přesvědčením o vlastních schopnostech, ale přesto též s těžko vysvětlitelnou a popsatelnou skepsí z osamělosti a také z nezastavitelného stárnutí. Člověk, který si většinu ze svých trablí zavinil sám, ale nebyl by to on, kdyby jimi netrpěl. Člověk, který se rozešel ze svou rodinou, a zařídil si svoji vlastní z lesních dělníků a hajného. Člověk, který by ještě rád nalezl velkou lásku, ale dobře si uvědomuje, že pravděpodobně je na ní příliš starý. Ale hlavně tato vlastně autobiografická postava pana herce Vlastimila Brodského netrpí žádnými ohavnými rádobysymbolizujícími rysy, které tak často úplně dělají z obyčejných lidí "hrdiny" a "velké lidi". Ani náznak nepřirozeného patetismu, falešné nostalgie a zastírajícího sentimentu! Jednoduchý, a proto tak složitý a pravdivý člověk! (01.01.2005)