Krvavá neděle

Hodně odvážný a realistický, chtělo by se říci, spíše hraný dokument. Paul Greengrass se tímto snímkem katapultoval mezi nejtalentovanější režiséry a jeho talentu si všimli i v Hollywoodu, kde se pro změnu katapultoval mezi nejlepší a nejschopnější režiséry současnosti. Krvavá neděle, osudný den v životě mnoha Irů, který patrně navždy zavrhl usmíření katolíků a protestantů. Britští vojáci ten den bez milosti popravili nevinné civilisty, ale jejich činy zůstaly bez potrestání. Tohle pro mě bylo naprosto šokující odhalení a ještě dlouho po skončení jsem tento snímek rozdýchával. Scény točené roztřesenou kamerou působí velmi autenticky a dodávají filmu to správné napětí a diváka donutí usednout ještě více do sededla. Pokud se vám líbil Let č.93, tak z Krvavé neděle budete nadšeni...... (09.11.2008)

Technicky nepochybně dobře natočený film. Kdyby se to netvářilo jako věrně dokumentární, určitě bych hodnotil vysoko. Bohužel, z tohohle dílka tendenčnost čiší na sto honů. Greengrass si prostě vybral jedny, kteří jsou hodní, nikomu neubližují a jen chtějí svá práva a na druhé straně vymaloval tlupu idiotských, organizačně neschopných vrahounů, co se jen třesou na střílení do dětí a po akci falšují důkazy. Tohle není dokument, ale propaganda. Takže dva body za zpracování, víc ani ťuk. .... ...... ....... nicméně, abych byl fér, nasazovat na demonstrace paragány, kteří jsou vycvičení na úplně jiné věci, je tak nějak obecně nerozum...... (30.10.2011)

Forma mně hodně připomněla moji vlastní práci s kamerou, jen obsah nemívám tak dramatický a jsem naprosto nestranná :-). Teď vážně - dokumentárním stylem, s kamerou funící těsně za zády pohybujícího se objektu, se často dařilo diváka propašovat do samotného kotle dění, na žádné straně však neměl známé, a tak mu nezbylo, než se nechat strhnout vírem a bez odstupu být postaven před hotovou věc v jednom nepřátelském táboře, aby byl, se stejným efektem, vzápětí vyplivnut do protějšího, vždy jako pozorovatel, ovlivněný předem daným náhledem - úskalím všech hraných dokumentů... I když tvorbu Paula Greengrasse nijak zvlášť neobdivuji, za udržení pozornosti v permanentním neklidu si určitě zaslouží mé uznalé kývnutí. (18.11.2013)

Podle mě je to silný film. Jak duševním obsahem, tak i jen čistě materiálním dějem. Edgar Alan Poe kdysi řekl, že jedno dodá i jinak odpudivé a odporné věci přitažlivost pro obyčejného člověka. A to je skutečnost. A i zde toto vědomí dodalo hodně. Bez toho, že by se to stalo, by tento film byl jen další masakr, možná dobře natočený a zahraný, s výborně gradovanou přeměnou přístupu lidí, ale nic víc. Ale protože je to skutečné, takže těch třináct lidí opravdu někdy umřelo, tak je to každému mnohem zajímavější a plné všemožných vnitřních dějových pnutí k naší realitě. Vemte si například takové Skleněné peklo. Kdyby ten film byl podle skutečné události, a ne jen z pera Thomase Scortii a Franka Robinsona, byla by to ještě kromě skvělého filmu úžasná výpověď o existujících lidech a jejich skutečných charakterech. Ale vraťme se ke Krvavé neděli. Neschvaluji sice, že vojáci stříleli do davu, ale když se nad tím zamyslím, ani jim to nemůžu vytýkat. Stejně jako se davu zmocnila davová nenávist a následně hysterie a panika, tak se těch vojáků zmocnila sugesce války, všemi projevované nenávisti a strachu, aby se jim nic nestalo. A přiznejme si, že jenom cvok by sebe nechal zranit nebo zabít, místo aby zabil on sám a dřív, než by mohl být vůbec zraněn (pokud má prostředky, což oni měli). Myslím, že skutečná situace mohla být ještě mnohem horší a dusnější, než jak to ukazuje scénárista. Ale naopak si myslím, že spousta věcí je tam přibarvených, jako vychloubání vojáků, kdo kolik vystřelil. Nikdo není od přírody vrah, tím míň masový. A co se týká toho nastrčení bomb, i o tom si myslím své. Klidně je ten kluk totiž mohl mít opravdu při sobě, nebo mu je mohli dát jeho kumpáni, když chtěli zachránit svůj zadek, aby je nezatkli za terorismus. Ale taky mu to klidně mohli vážně strčit ti vojáci. To už se dneska patrně nikdy nedozvíme a ani nezjistíme, kdo za to ve skutečnosti mohl. I kdyby někdo z nich promluvil, je to jen tvrzení proti tvrzení a bez důkazu. Co se týká osudu vojáků, kteří stříleli, nemám strach, že by nebyli potrestáni. IRA si je určitě postupně našla a vypořádala se s nima. Ještě bych chtěl zdůraznit výkon Jima Nesbitta. Kdyby jeho postava nebyla tak přesvědčivá, film by byl hodnocen stejně jenom kvůli tématu, protože přestože je to pro někoho známá věc, pro spoustu lidí to bylo poprvé, kdy se o Krvavé neděli dozvěděli (včetně mě, i když nejsem zrovna neználek). (03.03.2006)

Inteligencia a postavenie britskej potiticky u mňa po tomto filme značne klesla. Naopak Greengrass a jeho dokumentárno-autentický štýl v hranom filme je ukážkou perfekcionizmu. A dúfam, že sa tento štýl uchytí aj v inom žánri, nielen vo filme mapujúcom skutočné udalosti. Vnútorné znepokojenie u diváka je počas (a hlavne po sledovaní) filmu akousi samozrejmosťou. Roztrasená kamera, perfektní herci, majstrovsky vyškolený a zdirektovaný komparz a jedna ďalšia veľká čierna bodka v histórii súčasných, civilizovaných (!) dejín. Škoda, že veľká časť takýchto príbehov sa svetu ukáže len prostredníctvom filmu. 90%. (28.09.2008)