Ta chvíle, ten okamžik

FIlmy Jiřího Sequense mají společné především to, že dokáží diváka během pár minut bez obtíží přenést do doby, ve které se odehrávají. Nevím, jak to dělal, ale na atmosféru byl tento režisér skutečný machr. A když navíc dostal do rukou sice jednoduchý, ale dobře napsaných postav plný scénář, a když měl štěstí na herce, vznikalo leccos dobrého. Stejně tak tomu bylo i v případě pohříchu málo známého snímku Ta chvíle, ten okamžik. František Němec v titulní roli nemá chybu, Daniela Kolářová rovněž (navíc mám pocit, že jí to nikdy neslušelo víc než tady), Rudolf Jelínek hraje opět sympatického zemanovského Jirku Hradce, jen se jinak jmenuje... A pak je tam pochopitelně Luděk Munzar coby uhrančivý esesák, který dokazuje, že pro záporné postavy se snad narodil. To, že velkou roli v příběhu sehráli hrdinní komunističtí odbojáři, jsem překousl. Jediné, co mi ve filmu chybělo, byla hudba od Sequensova dvorního skladatele Zdeňka Lišky, který už byl ovšem v době jeho vzniku těžce nemocný. (01.10.2011)

Skutečně nečekaně dobré zamyšlení nad hrdinstvím a vlastenectvím, aneb každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Jsou tací, kteří mají svalnaté řeči v hospodě a ve chvíli, kdy nic nehrozí. Takoví lidé, jako byl zde Vinklář, ti určitě v první den po osvobození začali vyhledávat a lynčovat skutečné i domnělé kolaboranty, aby ukázali, jací jsou hrdinové. A pak jsou tací jako je hlavní hrdina filmu, který musí každý den svádět souboj odvahy, svědomí a odpovědnosti za další lidi, rodinu, zaměstance, pacienty. Též dobrá studie české povahy, nerad přiznávám, ale je to tak. Když tak vezmu ten první typ, skoro mi ani nepřijde tak obludná postava gestapáka Munzara, ten alespoň bojuje za svoji stranu. (06.06.2020)

V protektorátním Československu operuje nejenom náš výtečný doktor (František Němec), ale i odbojová skupina (Rudolf Jelínek), která nutně potřebuje lékařskou pomoc. Ale lidé (Josef Vinklář) vidí jenom to, co nacistický režim (Luděk Munzar) chce a doktorovu skutečnou podstatu a povahu zakryjí temné stíny minulosti. 80% (06.10.2016)

Na filmu je nejcennější způsob jeho podání, i přesto, že komunistická agitace je zde znát, tak jde věru o slušné dílo. Za doby socialismu nebylo lehké ve filmu vyzdvihnout člověka nekomunistického smýšlení. Proto považuji film za jeden z těch lepších od Jiřího Sequense. A připočtu-li k tomu skvělé herecké výkony, v nichž nejvíce exceluje Luděk Munzar a František Němec, ale jednu malou výtku bych přeci jenom měl. Transport zraněného komunistického odbojáře ve sněhu v dějství působí hodně nevěrohodně. (07.04.2012)

"Ale ty sám nejsi a nebudeš svým soudcem. Uvědomuješ si to? A ty svoje soudce znáš? Kdo to je a kde jsou ? A myslí si o tobě totéž co ty?" Mrazivý film o lidské malosti a statečnosti s výborným Františkem Němcem v roli primáře nemocnice, o němž kolují řeči, že je kolaborant, zatímco on přitom pomáhá partizánské skupině. V kontextu doby, kdy film vznikl, je pozoruhodné, že hlavní postavou snímku je nekomunista, který se přitom vůbec netají svými politickými názory. Na opačné "straně barikády" exceluje v jedné ze svých typických záporných rolí Luděk Munzar, coby velitel gestapa. (09.05.2017)